Mohla byste pro začátek přiblížit, čemu se věnujete? Všichni nejspíš známe pojem „roztroušená skleróza“, často si ho ovšem spojujeme se staršími lidmi. A to je, domnívám se, chybná interpretace.
Věnuji se roztroušené skleróze, což je nemoc mladých lidí, která nemá nic společného s aterosklerózou. Je to autoimunitní onemocnění, což znamená, že imunitní systém napadá vlastní nervový systém. Lidé trpící RS (roztroušenou sklerózou, pozn. red.) mají tedy neurologickou symptomatologii, ačkoliv je to původně onemocnění imunitního systému.
Jaké jsou příčiny vzniku RS? Hodně se hovoří o genetice a nevhodném životním stylu. Co ještě hraje roli, popřípadě v jaké míře?
Vždy je to kombinace. Není to dané jedním genem, těch náchylností v genetickém systému je přes 200. Takže je jasné, že nemůžeme zachytit jeden gen a vědět, že se jedná o RS. Ale různě se to kombinuje právě s životním prostředním, do něhož se započítává i nevhodný životní styl – obezita, kouření, nedostatek pohybu, nedostatek vitaminu D, poruchy v mikrobiomu a tak dále.
Starat se o svůj mikrobiom je dnes ale poměrně moderní. Na internetu visí stovky doporučení.
Nejvhodnější je starat se o svá střeva prostě tím, že opravdu jíte zdravě. To znamená jíst hodně vlákniny, a zároveň nejíst moc cukru a mouky. Prostě nebýt obézní. Váha je v případě RS velmi rozhodující. Zdá se dokonce, že lidé, kteří jsou obézní, mají jiný mikrobiom než hubení. Ale je v tom zrada – bacily vám řeknou, co chtějí, a vy na to dostanete chuť. Navedou vás k tomu, že si vyberete sladkou tyčinku místo toho, abyste si koupila mrkev. (úsměv)
Prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová, CSc.
 |
Jaké jsou tedy první příznaky RS, a jakým vyšetřením se poté nemoc potvrdí?
První příznaky jsou velmi různé, protože ložiska zánětu jsou roztroušená po celém nervovém systému. Lidé mohou mít poruchy zraku, poruchy hybnosti, citlivosti, svěračů, koordinace pohybů atd. Navíc toto všechno mohou mít v různé kombinaci. A ještě navíc k tomu mohou trpět depresí, lehkou kognitivní poruchou, a také mohou pociťovat únavu.
Základním vyšetřením je magnetická rezonance, a dále vyšetření mozkomíšního moku, tedy lumbální punkce. Toho se lidé hodně bojí, ale je to propíchnutí kůže jako kterékoliv jiné. Dělá se ambulantně a za dvacet minut může jít člověk domů. Takže to není žádné drama, a nám to pěkně ukáže odraz zánětlivých dějů přímo v tekutině, která omývá mozek.
Od roku 2009 umíte zahájit léčbu RS i ve fázi, kdy už pacient pociťuje první příznaky, o nichž jste teď mluvila. Jak velký je to pokrok?
Za třicet let se dramaticky proměnila prognóza pacientů. Dnes máme léky, které jsou vysoce účinné, a které můžeme použít už od počátku onemocnění. Lidé, kteří RS onemocní v příštích několika letech, budou mít zcela jinou prognózu než lidé, kteří onemocněli třeba před deseti lety. Tak moc se to změnilo. Od roku 2009 je totiž v Česku dostupná léčba již po první atace (projev poškození nervového systému, který typicky trvá déle než 24 hodin, pozn. redakce). Do té doby jich člověk musel mít několik, aby se pojišťovna uvolila mu uhradit léčbu.
Centra pro léčbu roztroušené sklerózy nestíhají, říká lékařka Havrdová |
Pokud je tedy léčba zahájena včas, můžeme hovořit o tom, že RS je dnes léčitelná?
Není zcela vyléčitelná. Pořád jsou tu navíc pacienti, kteří neodpovídají ani na použití vysoce účinné léčby. Je to velmi individuální záležitost.
Takže každý pacient je úplně jiný. Vzpomenete si na příběh některého z nich, který vás hodně zasáhl?
Nejvíc mě zasáhne, když už nemůžeme pomoct. To je nejhorší. A úplně nejhorší je, když víte, že kdyby ten pacient poslechl, tak se možná všechno vyvíjelo jinak. Lidé si opravdu tvoří svůj osud. Na druhou stranu i tyhle smutné části nás vedou k přemýšlení o tom, jak lidi donutit, aby začali dělat něco jinak.
V jakých případech dochází k tomu, že už nic nezmůžete? Když nemoc není léčená?
Když se objeví příznaky, a lidé je neřeší, tak je to velký problém. Dnes jsou navíc i lidé, kteří jsou hodně zaměření na alternativní terapie, které bohužel nefungují. Často je zastihneme třeba po deseti letech, kdy si RS léčili sami, a v takových případech už nic nezmůžeme.
Eliminovat stres a suplementovat vitamin D
Přesuňme se teď k ženám. Výskyt RS je u nich častější, a to v poměru 2:1, dnes už spíš 3:1. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Ano, máme. U žen totiž během celého reprodukčního věku (od první menstruace až do menopauzy) kolísají hormony. V menopauze mají pak ještě nedostatek estrogenu, což je taky špatně. A právě pohlavní hormony řídí z větší části funkce imunitního systému.
Říkáte, že RS můžeme mimo jiné předejít i dostatkem vitaminu D. Nejnovější studie dnes říkají, že tento „sluneční vitamin“ je klíčový i pro vývoj plodu u těhotných žen. Kdybychom teoreticky zavedli plošnou suplementaci u těchto žen, mohli bychom předejít tomu, že jejich děti v budoucnu potká RS?
Ano, to je naprosto správná úvaha. Pediatrům to přednášíme už dobrých dvacet let. A stejně to nedělají, protože mají pocit, že vitamin D je jedovatý. Není! To bychom ho museli podávat v dávkách, které dalece přesahují to, co pacient reálně přijme.
My suplementujeme těhotné ženy, ale i všechny ostatní pacienty. A malým dětem, zhruba do 15 let, dáváme vyšší dávku, než je v pediatrické praxi běžné. Lidé mají opravdu nízké hladiny, zvlášť když je diagnostikujeme. A když se podíváte na českou populaci, nízké hladiny v ní má skoro každý člověk. To se ukázalo hlavně během covidu.
Tichý zloděj kostí. Nedostatek vitaminu D je plíživou hrozbou, varuje lékař |
Takže pediatři podle vás nejsou dostatečně poučení o suplementaci vitaminu D?
Ne. A nejsou o tom přesvědčení. My sice neustále pořádáme nějaké akce s osvětou, ale osvětu prosadíte jen do hlav lidí, kteří chodí na ty přednášky…
A jaký je zájem o RS u mladých lidí?
Zájem není. Většinou přijde, až když onemocní nějaký jejich známý, nejčastěji v rodině. Pak se teprve začnou aktivně něco dovídat o RS.
Negativní vliv na rozvoj roztroušené sklerózy může mít i stres. Jde mu však vůbec v dnešní hektické době předcházet?
Víte, my se stresovým událostem dnes prostě vyhnout nemůžeme. To, že něco přijde, je prostě objektivní událost. Ale jak se k tomu postavíte, to už je věc, kterou se můžete naučit. Buď v rodině, nebo ve škole či u kamarádů.
Může pacientům s RS tedy pomoct i nějaká forma psychoterapie?
Určitě ano. My jsme byli první centrum, které psychoterapii zavedlo do komplexní léčby. Máme dokonce psychoterapeutku, která je s námi už přes deset let, a nesmírně nám to pomáhá. Je to cenná věc, kterou by dnes měla poskytovat všechna centra, ale bohužel psychoterapie není v dostatečné míře hrazená zdravotními pojišťovnami.
Předsudky jsem nezažila, pacienti ale ano
Proč jste si pro svůj profesní život vybrala právě tuto problematiku? Kde začala Vaše vášeň pro ni?
Začalo to ve čtvrtém ročníku na medicíně, když jsem začala docházet na neurologickou kliniku do Krče. Tehdy tam pracoval profesor Jedlička, který je takovým nestorem toho aktivního přístupu k léčbě RS. V době, kdy ještě ani nebyly léky, jež máme dnes, tak on už studoval imunologii. A já jsem se tehdy rozhodovala mezi imunologií a neurologií, takže tady se mi to hezky spojilo. V té době tam byla navíc spousta lidí, která ani nemohla přijít po svých, ale po skončení léčby chodili. Tehdy jsem si řekla, že to chci taky dělat.
Když ale pominu náročné studium, o němž mluvíte, vaše vědecká dráha je též náročná. Dokázala jste ji jako žena skloubit s rodinným životem?
Bylo to velmi náročné. Nicméně mám dvě děti a myslím si, že jsem je vychovala celkem dobře, jsou úspěšní ve svých profesích.
Jak při takovém nasazení pracujete se stresem vy?
Já jsem se naučila rozhodovat, které věci budu řešit, a které ne. Netrápím se tím, co nemůžu změnit. Hodně mi taky pomohla spiritualita. A odpočívám i aktivně. Mám trenérský kurz kundaliní jógy, kterou jsme zavedli i pro pacienty v centru. Vedle toho mám zahradu, a také zvířata. A hodně čtu. Ale minulý týden jsem mezitím ještě stihla obhájit doktorát věd. (smích)
Myslím, že existují profese, které k genderové segregaci svádí mnohem víc. Přesto, setkala jste se někdy s předsudky v rámci Vašeho oboru?
Já jako doktor ne. Ale pacientkám nebo pacientům, kteří svou diagnózu oznámí v práci, se to stává. Mnohdy si stěžují na mobbing (útoky skupiny proti jednotlivci na pracovišti, pozn. redakce) nebo diskriminaci. Zaměstnavatel si myslí, že s takovými lidmi bude problém, že budou často nemocní. Přitom, když se lidem s RS udělají v práci správné podmínky, vydají kolikrát lepší výkon než ostatní.
A v zahraničí, kde jste se pohybovala taktéž profesně, to není jiné?
Není. I z odborných studií vychází, že publikace od žen jsou brány méně vážně nebo jsou minimálně přijímány méně často. To platí pořád.
Když se dnes ohlédnete za svým studiem a kariérou, udělala byste něco jinak? Vybrala byste si ten stejný obor?
Asi ano.
Prozradíte ještě na závěr, co je nového ve výzkumu léčby RS? Máme do budoucna naději tuto nemoc u pacientů definitivně vyléčit?
Definitivně to asi nedokážeme nikdy zlikvidovat, ale budeme-li šířit osvětu a krmit národ vitaminem D, může počet případů klesnout.
Nové je dnes hlavně to, že choroba má zřejmě nějaké své prodromální stádium (soubor nespecifických příznaků ohlašujících příchod nemoci, pozn. redakce). V praxi to znamená, že pacient už má nějaké problémy, ale protože nejsou specificky neurologické, tak obchází praktické lékaře, psychology atd. A toto stádium může trvat třeba až pět let před propuknutím RS. U některých takových pacientů byla provedena magnetická rezonance, která prokázala nález pro RS, tomu se říká radiologicky izolovaný syndrom. Když se pak u těchto pacientů dělala studie s jedním z léků na RS, snížil se výskyt prvního příznaku až o 80 %, což je ohromné. Brzy tedy budeme moct zasáhnout už v těchto stádiích, a to se mi moc líbí. (úsměv)
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy zaujmou. |
