Olha je psycholožka pomáhající Ukrajincům, kteří podobně jako ona odešli ze země kvůli válce, a usadili se v Česku. I ona si musela zařídit nový život v neznámé zemi s cizím jazykem. Přesto kromě starosti o sebe a svou rodinu pomáhá dalším krajanům s psychickými problémy.
Sama Olha říká, že měla na Ukrajině moc hezký život, který opustila, jen aby zajistila bezpečí své rodině. Do Česka přijela se dvěma dcerami v březnu minulého roku poté, co na 300 metrů vzdálenou vojenskou univerzitu v Charkově, kde s manželem a dětmi žila, dopadly ruské bomby. Následná tlaková vlna je srazila na kolena a poničila jejich dům.
Chápu, že jsme přítěž, ale my si to nevybrali, říká Ukrajinka žijící v Česku |
„To bylo strašné. Celý týden jsme seděli ve sklepě a mysleli, že to přečkáme. Protože máme krásný byt v centru Charkova, garáž. Ale přijely ruské tanky a mnoho lidí umřelo, mnoho utrpělo traumata. Když přiletěla letadla a začala bombardovat, rozhodli jsme se odejít. Měla jsem panické ataky. Hlavně jsem se ale bála o děti,“ líčí čtyřicetiletá Ukrajinka.
Do Česka přijela v březnu za kamarádem. „Říkal, že Česká republika nás přijme dobře. Prý nemám na nic myslet, sednout do auta a přijet. A že má přátele, kteří chtějí pomoci a mají letní dům ve Varech, takže bychom měli ubytování,“ vzpomíná Olha, která z Charkova cestovala s rodinou čtyři dny.
„Trvalo to dlouho, všichni odjížděli, hlavně ženy a děti. Dvaadvacet hodin jsme stáli na hranicích. Manžel a přítel starší dcery tam museli zůstat,“ dodává.
Užitečná jako psycholožka
V Karlových Varech nyní Olha i pracuje. Na Ukrajině s tituly z praktické psychologie a ekonomie vyučovala psychologické obory na vysoké škole. Začátky v Česku byly složitější, na čas musela přijmout práci pokojské.
„V hotelu Thermal mě přijali velmi dobře. Říkali ale, že nemůžu pracovat jako pokojská, protože mám psychologické vzdělání a můžu pro lidi udělat něco lepšího,“ vypráví. Práci v oboru získala v organizaci Člověk v tísni.
Jsem na vše sama a na sebe nemám čas. Ukrajinky v Česku řeší psychické problémy |
Původní ubytování měla Olha s dcerami zajištěné jen do června loňského roku. Práce a stálý příjem tedy byly základem, aby si mohla dovolit pronajmout byt. „Už jsem věděla, že existuje program kompenzací ubytování pro ukrajinské uprchlíky. Můj domácí podal žádost, napsali jsme do smlouvy, že dokud program funguje, tak to bude používat jako platbu za nájem. Platím jen za elektřinu a plyn, ale to není mnoho,“ krčí rameny Olha a vzpomíná na dům, ve kterém bydlela s manželem a dcerami v Charkově.
„Manžel se vrátil do Charkova poté, co byl asi měsíc v Ivano-Frankivsku. To je dobře, protože sousední ulici tak bombardovali, že část našeho domu je pryč a ve střeše jsou díry. Kdyby byl doma, tak nevím, co by se stalo,“ říká.
Ze začátku pracovala Olha jako terénní pracovnice. Pomáhala lidem s vyplňováním dotazníků k přiznání uprchlické ochrany nebo s žádostmi o dávky. „Teď už pracuji jako psycholožka. Musela jsem si nechat uznat diplomy na Karlově univerzitě,“ naráží Olha na problém, který mnohým Ukrajincům brání využít naplno své kvalifikace v Česku a nutí je pracovat na méně placených místech.
Válka, útěk, nové začátky. Tři Ukrajinky hodnotí život v Česku, chytly se v IT |
Po odeslání oficiálně přeložených diplomů, disertační práce i odborných článků jí ale Karlova univerzita vzdělání v Česku uznala. Mnoho ukrajinsky mluvících psycholožek v Česku není, ačkoliv by byly potřeba. Skoro polovina Ukrajinců, kteří utekli před válkou, trpí úzkostmi nebo depresí. Podle Olhy mají následky všichni.
„Mým úkolem je ukázat lidem, že tady jsou v bezpečí. S válkou nemůžeme nic udělat, jak bude, tak bude. Potřebuji jim ukázat, že mají dobrý život, že tu nejsou sami. Když nemůžeme změnit to, co se děje na Ukrajině, tak potřebujeme vidět něco dobrého. Slunce, nebe. Karlovy Vary jsou krásné město. To je pozitivní psychoterapie,“ líčí Olha, co by Ukrajincům mohlo pomoci. „My jim můžeme dát teplo, porozumění, psychologický doprovod.“
Nezdravé je pro Ukrajince i nekonečné sledování zpráv z domova a ujišťování se, že rodina či dům jsou v pořádku. „Klientům říkám, prosím je, aby ten kanál smazali a nedívali se. Nezmůžete stejně nic. Takové napětí každý den jim nepomáhá,“ říká Olha a zdůrazňuje, že podobné počínání může mít vliv i na jejich okolí.
„Děti potřebují lásku a život a nepomůže, pokud máma každý den pláče,“ tvrdí psycholožka. A přidává další problémy, se kterými se Ukrajinci musí v současnosti vypořádávat.
Bez překážky cizího jazyka
„Lidé mají problémy s integrací ukrajinských dětí do českých škol, nebo i integrací Ukrajinců do české společnosti. Máme i individuální problémy, lidé už tu jsou rok a čekají, až válka skončí a ona nekončí. Pracuji se stresem, s traumaty, depresivními syndromy,“ vypočítává Olha jen zlomek z potíží, se kterými za ní krajané všech věkových kategorií chodí.
Zároveň zdůrazňuje důležitost možnosti mít psychologické poradenství zdarma a v rodné řeči. „Tlumočník vytváří bariéru. Nebudou mluvit s psycholožkou, která jim nerozumí. Navíc já jsem také uprchlík a mám zkušenosti s bombardováním, rozumím jim a když pláčou, pláču s nimi. Češi jsou moc hodní, ale úplně nám nerozumí,“ vysvětluje Olha, proč třeba někteří Ukrajinci psychologickou pomoc nakonec nevyhledají.
Dalšími aspekty jsou hlavně neinformovanost o dostupné péči, stigma o psychologické pomoci, které je na Ukrajině stále poměrně silné, nebo jazyková bariéra.
Deník Ukrajinky: Nebojím se, protože jsem Ukrajinec. Ti se ničeho nebojí |
Neznalost češtiny je problém, který se projevuje v každodenním životě. Podle Olhy nemohli Ukrajinci chodit na kurzy češtiny, pokud si chtěli udržet práci. „Když lidé přijeli a měli práci pokojské od osmi do osmi, neměli možnost učit se česky. Já jsem ze začátku také neměla tu možnost, ale studovala jsem sama. Společně s dcerami jsme otevřely online učebnici, úkoly na Youtube. Rozumíme, jak je důležité umět česky,“ říká Olha, která se i přes přízvuk a viditelné nedostatky snaží mluvit česky a jazyk zlepšovat.
Olha pár hodin týdně pracuje i ve škole, kde se každodenně setkává s problémy ukrajinských i českých dětí. „Důležitá je pro děti absence obvyklého prostředí, kamarádů, spolužáků a možnost trávit volný čas tak, jak jej trávili na Ukrajině. Děti jsou ovlivněny tím, že část jejich kamarádů a spolužáků se už vrátila na Ukrajinu ke svému obvyklému způsobu života a jejich rodiče z nějakého důvodu dál zůstávají v ČR.“
Zkušenost má Olha i s nelehkou adaptací dospělých na nové životní podmínky. „Hlavně tady mluvíme o ženách. Významným faktorem jsou podmínky, v jakých žije manžel, který zůstal na Ukrajině. Nebo, jestli jim tam zůstal dům a mají se kam vrátit. Máme rodiny z Mariupolu, které vše ztratily, všechno mají rozbombardované, domy, garáže, firmu. Celý život pracovaly a všechno ztratily,“ vysvětluje ukrajinská psycholožka.
Deník Ukrajinky: Přijeli rodiče, Rusové jim na rozloučenou poslali rakety |
Čtyřiadvacátého února to byl rok od vpádu ruských jednotek na Ukrajinu a válka pokračuje. Podle Olhy se za rok změnily i problémy, se kterými za ní lidé chodí. Kromě klasických projevů válečného stresu v podobě záchvatů paniky, úzkostí a psychických problémů, které měli lidé už před válkou, se objevují nové výzvy.
„Pozorujeme ztrátu zájmu o život. Pozorujeme existenciální krize. Lidé jsou ve stresu, už nechtějí žít, neví, co tady dělají a chtějí už odjet,“ vypráví. „Říkám jim, že je doma nebezpečno, že bude vedle hranic Ukrajiny hodně Rusů a bude tam strašně, ale oni už chtějí odjet. Mám i klienty děti jedenáct dvanáct let, kteří už chtějí k tátovi, chtějí odjet a už nemají ani strach. Už jsou unavení,“ dodává.
Kromě nových problémů řeší Olha i nové klienty. Informace o možnosti psychologického poradenství v ukrajinštině se častěji dostávají k tomu, kdo je potřebuje.
„Teď chodí víc lidí, ale problémy nejsou stejné jako před rokem. Všichni už přijali fakt, že je válka. Potřebují si tvořit vlastní život a řeší problémy s adaptací. Ženy mají problémy v rodinných vztazích, protože ony jsou tady a manžel je na Ukrajině. Když má maminka hodně práce v Česku a nemá čas na dítě, dítě má problémy. Protože potřebuje pozornost, lásku, ale maminka nemá čas, protože musí do práce. A čas jde dál, ten se nezastavuje,“ zdůrazňuje žena, která se sama musí s podobnou situací vypořádat.