Osmačtyřicetiletá Kam Thonová tráví každý rok od února do dubna ve vodách Mekongu. Mohutná řeka teče nedaleko její vesnice Chiang Khong na severu Thajska. Žena tam sbírá říční řasu khai, kterou pak dál prodává. Část využije doma v kuchyni. Stejně jako ostatní ženy v oblasti to dělá už dekády. V poslední době však pozoruje úbytek „úrody“.
A jednou z příčin je i politika Číny. Ta na Mekongu staví desítky přehrad, které nejenže mění tok vody, ale blokují i ukládání sedimentu nezbytného pro růst řasy či pěstování rýže. „Obvykle je v období sucha voda čistá a ne tak vysoká, takže ji můžeme snadno přebrodit a nasbírat khai. Ale teď je hladina vody vyšší i v suchém období, což nám situaci ztěžuje,“ popisuje Thonová.
Hladinu vody v obvykle sušších obdobích zvedají právě přehrady, které vypouštějí zásoby vody kvůli elektrárnám. „Kvůli tomu se z rybářských vesnic na thajsko-laoské hranici stávají města duchů. Tyto komunity nemají moc možností, jak se adaptovat,“ upozorňuje Brian Eyler z amerického Stimsonova centra.
Posledních sto kilometrů. Čína je krůček od podmanění Mekongu |
To mimo jiné monitoruje přehrady na Mekongu. „Senioři si neumějí poradit s omezenými možnostmi obživy a mladí lidé se zase mohou rozhodnout emigrovat nebo změnit povolání. Ovšem i adaptace s sebou nese mnohá rizika,“ dodává.
„Na sběr řasy potřebujeme víc času. A navíc jí už nebývá tolik, což zase dopadá na naše příjmy,“ pokračuje s tím, že dnes vydělá už jen zhruba třetinu ve srovnání s dobami, kdy voda byla nízko a řasy rostlo habaděj. Kamin muž zase loví ryby. A i jeho úlovky jsou čím dál menší, říká Thajka.
Když vše probíhá dobře, dokáže žena za den nasbírat několik kilogramů této řasy. Část pak usuší na slunci. Z řasy se tím stává snack, za který na trhu dostane víc peněz. „Předem jen těžko poznám, kdy budu moct jít do vody a kolik toho každý den nasbírám. Musím sbírat, co můžu, když můžu,“ dodává k nepředvídatelné řece.
Čína trumfne Tři soutěsky, chce spoutat posvátnou tibetskou řeku |
Asijský veletok dává obživu desítkám milionů lidí napříč Thajskem, Laosem, Barmou, Kambodžou, Vietnamem – a Čínou. Právě kvůli ní se však rybáři, zemědělci a další obávají záplav přicházejících mimo obvyklou sezonu i nepříjemného sucha. A volají, že jejich stížnosti nikdo neřeší.
„Přehrady ovlivňují lov ryb, pěstování rýže i říční řasy, tedy hlavní zdroj příjmů žen a seniorů,“ říká pro agenturu Reuters také ředitelka skupiny Rivers International pro Thajsko a Barmu Pianporn Deetesová. Dodává, že pokud se z řek udělá pouhý zdroj vodní energie, zásadně to ovlivní nejen příjmy, ale i samotnou potravu, tradice, zvyky a způsob života milionů lidí. Na ty už navíc dopadají důsledky klimatické krize, ale i přelidnění.
Peking dosud ve snaze snížit svou závislost na uhlí od roku 1995 na Mekongu postavil téměř tucet přehrad, včetně pěti obřích, více než sto metrů vysokých. Nejméně 95 přehrad pro své vodní elektrárny Čína vybudovala také na přítocích Mekongu. A další jsou v plánu.
Podle Komise pro řeku Mekong (MRC), která sdružuje Thajsko, Kambodžu, Laos a Vietnam, dosahuje energie získávaná z vodních děl na horním povodí Mekongu hodnoty zhruba čtyř miliard dolarů ročně. Na úkor obyvatel žijících v dolním povodí, tedy občanů ze zemí MRC.
„Upírská nadspotřeba“ vody
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) ve své zprávě z roku 2021 popsala vodní energii jako „oporu pro výrobu nízkouhlíkové elektřiny“ s tím, že její potenciál je obzvlášť velký v rozvojových a rozvíjejících se zemích. Největším trhem je v tomto ohledu právě Čína. Tamní firmy zase stavějí nové projekty v subsaharské Africe, Latinské Americe a zmíněné jihovýchodní Asii.
V souvislosti s vodními zdroji se ve středu objevilo ještě jedno varování. Organizace spojených národů v New Yorku poprvé za poslední půlstoletí uspořádala „vodní“ konferenci, na níž svět vyzvala, aby se spojil a společně zatočil s plýtváním vodou, nadměrnou spotřebou vody v průmyslu a klimatickou krizí.
Protože pokud to neudělá, bude čelit ještě většímu hladomoru, větší míře migrace a více konfliktům než nyní. Čtvrtina světové populace dnes nemá přístup k čisté pitné vodě a až polovina žije v nehygienických podmínkách, píše The Guardian s tím, že navzdory pokroku z posledních let se situace kvůli klimatické krizi dál zhoršuje.
„Kvůli upírské nadspotřebě a neudržitelnému užívání vysáváme životadárnou krev lidstva, která se pak vypařuje kvůli globálnímu oteplování,“ řekl na konferenci generální tajemník OSN António Guterres. „Vlády musejí vymyslet a implementovat plány, jak zajistit rovný přístup k vodě pro všechny a zároveň ochránit tento cenný zdroj,“ dodal.
