„Někomu s takovými vousy nemůžete nikdy skutečně důvěřovat,“ řekl irácký prezident v žertu o teroristovi Usámu bin Ládinovi. Je to jen dokreslení skutečného stavu věcí, které z něj před dvaceti lety vytáhl zvláštní agent FBI George Piro. S jedním z nejhorších diktátorů moderní éry strávil sedm měsíců.
Stal se hlavním vyšetřovatelem v jeho případu, každý den s ním mluvil několik hodin o samotě a nakonec ho i podle Saddámových slov „poznal lépe než jeho dva synové“. V obsáhlém rozhovoru pro CNN nyní Piro říká, že svržený prezident nevěřil nikomu, nejen islamistům. Kořeny to mělo už v jeho tvrdém dětství, kdy vyrůstal v chudé rodině bez otce.
Svých zločinů nelitoval, říká lékař, který vedl Husajna na šibenici |
„Saddám o mně při našem prvním setkání už po třiceti sekundách věděl dvě věci. Oznámil jsem mu, že se jmenuji George Piro a že to tu mám na povel, a on okamžitě řekl: ‚Vy jste Libanonec.‘ Odpověděl jsem, že mí rodiče jsou z Libanonu, a on pokračoval: ‚Jste křesťan.‘ Zeptal jsem se ho, jestli je to problém, a on že vůbec ne. Miloval Libanonce a oni jeho,“ vzpomíná Piro.
Popisuje, že měl své úkoly. Zpočátku se však Husajna snažil jen rozmluvit a zjistit, jak přemýšlí. Bavili se proto o historii, umění nebo příběhu Zabíba a král, který tehdy exprezident dopsal. Podle Pira byl příšerný – krásná Arabka představující Irák si vzala zlého starého muže, jímž byly Spojené státy. Ze svazku ji zachránil odvážný a silný král. „Asi si umíte představit, kdo to byl...“
Saddám se totiž vnímal jako třetí nejdůležitější lídr arabských muslimů v dějinách. „Prvním byl prorok Mohamed, druhým (vojenský velitel) Saladin a on je číslo tři,“ vypráví Piro s tím, že aby ho za svého vůdce brali i samotní Iráčané a další Arabové, musel se Saddám vydávat za muslima. Ve skutečnosti však byl sekularista, tvrdí Piro, podle něhož Saddám kladl větší důraz na arabskou podstatu Iráku než na tu islámskou.
Také proto prý chtěl islamisty včetně bin Ládina tak maximálně využít, ale nespolupracoval s nimi. Ani na teroristických útocích z 11. září 2001 tedy zřejmě neměl podíl, přestože to ještě před invazí do Iráku tvrdili představitelé amerického ministerstva obrany.
O moc se dělit nechtěl
„Saddám mi řekl, že Usámu bin Ládina nemá rád a že nevěří ideologii Al-Káidy, protože usiluje o vznik islámského státu napříč arabským světem. Víte, Saddám netoužil předat moc někomu jinému ani se čehokoliv vzdát,“ vypráví vyšetřovatel, který o své „šachové partii“ se Saddámem píše knihu. Kromě zjištění pravdy o vztazích diktátora a teroristů měl Piro ještě jeden, důležitější úkol. A sice dozvědět se, zda měla irácká vláda k dispozici zbraně hromadného ničení.
Vzpomíná, že se k tomu dostal až po několika měsících intenzivních rozhovorů. „Bývaly chvíle, kdy řekl, že nechce odpovídat na žádné otázky, ale i přesto si chce se mnou povídat. Došlo to do situace, kdy jsem mu mohl říct: ‚Podívejte, pokud mi něco nechcete říct, v pořádku, ale nelžete mi. To je neuctivé,“ vysvětluje Piro.
30. prosince 2016 |
Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvNa rozdíl od CIA také podle svých slov ve výsleších nikdy nesáhl k násilí. „Je to v rozporu s americkou ústavou, pravidly FBI i jejími ústředními hodnotami. Pro mě to nikdy nebyla možnost a ani jsem o to nestál,“ říká. Piro měl navíc na výslech čas. Řekli mu, aby se připravil na to, že s iráckým diktátorem stráví celý rok. A tak nespěchal.
„Nakonec mi řekl, že Irák samozřejmě žádné zbraně hromadného ničení navzdory našim podezřením neměl. Saddám měl v červnu 2000 důležitý projev, ve kterém řekl, že je má, a spousta lidí pak chtěla vědět proč – pokud ty zbraně neměl, proč pronesl ten projev?“ líčí Piro. Ke kritické otázce o zbraních hromadného ničení se dostal oklikou právě přes tento projev.
Saddáma jsme měli nechat vládnout, říká analytik CIA, který ho vyslýchal |
Irák podle Saddáma zbraně hromadného ničení ani mít nemohl, a to kvůli americkým sankcím, které to znemožňovaly. Ale tehdejší prezident se domníval, že musí předstírat opak, aby svou zemi ochránil před další irácko-íránskou válkou podobnou té z osmdesátých let, při níž na obou stranách zemřely statisíce lidí.
„Jeho největším nepřítelem nebyly Spojené státy ani Izrael. Byl to Írán. Řekl mi, že se konstantně snažil o rovnováhu nebo souboj s Íránem. Největší strach měl z toho, že kdyby Íránci zjistili, jak slabý a zranitelný Irák je, nic by jim nezabránilo v invazi a záboru jihu země. Jeho cílem tak bylo držet Írán na uzdě,“ tlumočí Piro Saddámova dvacet let stará slova. Podotýká však, že pokud by sankce padly, prezident by se zbraně zřejmě pokusil získat.
Stála americká invaze vůbec za to?
Irácký diktátor si poté, co ho Američané vytáhli z „díry“ zanedbaného, špinavého a zarostlého, ze všeho nejvíc přál, aby si na něj lidé uchovali důstojnější vzpomínku. Piro také vypráví, že svrženého vládce zdrtilo, když v televizi viděl, jak Iráčané „slaví“ jeho narozeniny. „Byla to ohlušující nenávist,“ podotýká.
Saddámovi bylo tehdy šedesát sedm a jediný, kdo mu popřál, byli vyšetřovatelé FBI. Není divu. Ve funkci rozkázal mučení a vraždění obyvatel městečka, v němž se ho předtím pokusila zavraždit skupina ozbrojenců, a podle obžaloby nechal vyhladit i několik kurdských vesnic. Poté, co jej usvědčili ze zločinů proti lidskosti, si vyslechl verdikt trestu smrti oběšením.
Piro během výslechů sbíral informace a důkazy i pro tyto procesy a nyní říká, že se mu nelíbilo, jak nakonec Saddámova poprava vypadala. Strážci se odsouzenci vysmívali a pokřikovali na něj. „Byl popraven díky tomu, že mu byly prokázány zločiny, kterých se dopustil na iráckém lidu. Přesto, když se podíváte, jak byl popraven, vypadalo to jako pomsta,“ míní.
Do Iráku se vrátil archiv Saddáma Husajna, třaskavá nálož je raději skrytá |
A k oné památce, kterou chtěl kdysi mocný diktátor po sobě zanechat, dodává, že Saddám například na šibenici neměl zakrytý obličej. „Působil velmi odhodlaně a v jistém smyslu velmi silně či odvážně. To si dnes lidé pamatují, hlavně sunnité v arabském světě,“ dodává.
Na otázku živou i po dvaceti letech, totiž jestli invaze do Iráku vůbec stála za to vzhledem ke všemu, co nakonec způsobila, pak odpovídá upřímně. „Saddám byl jeden z nejbrutálnějších diktátorů naší doby a měl na svědomí jedny z nejhorších zvěrstev v dějinách. Ale na druhou stranu mi řekl, že jsme neměli ani ponětí, jak těžké je vládnout Iráku, a že to s jeho odstraněním zjistíme. Ptáte se i sami sebe, stálo to za to? Jako agent FBI jsem naštěstí nebyl v pozici, kdy bych na to měl myslet. Mou prací bylo vyslýchat,“ říká.
„Co mě frustruje víc, je, že jsme na začátku války měli zásadní příležitosti. Dopustili jsme se však významných selhání. Kdybychom je neudělali, je otázka, jak by dnes Irák vypadal,“ míní Piro, přičemž jako stěžejní průšvih vnímá rozpuštění irácké armády. Tímto nedomyšleným krokem totiž Američané připravili o práci vysoce specializované muže, kteří měli odpovědnost za své rodiny a najednou je neměli jak uživit.
Důsledky byly nepříjemné. „Začali být nespokojení a naštvaní, což byl základ pro povstání, kterému jsme čelili v roce 2003 a 2004. Měli jsme velmi úzké časové okno, ve kterém jsme odstranění Saddáma měli skutečně využít. Dřív, než nás Iráčané začali vnímat jako okupanty. Myslím si, že jsme na to měli tak šest měsíců. A udělali jsme obrovské chyby,“ uzavírá Američan. Jako „civil“ dnes přiznává, že budoucnost Iráku příliš růžově nevidí. Alespoň ne do chvíle, kdy se objeví nový silný lídr, který „dá Irák na první místo“.
