Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvZásadní proměnu zažila Čína, ale v jiném slova smyslu než ostatní východoasijské země. Zatímco před 20 lety se zdálo, že se otevírá Západu, dnes je situace zcela jiná.
„Proměnila se závratně. Do Číny jsem poprvé přijel v roce 2004 a tehdy vládla úplně jiná garnitura než ta současná klika kolem Si Ťin-pchinga. Společnost byla mnohem otevřenější a komunikativnější. I samotní Číňané sami přiznávali, že udělali spoustu chyb, ale chtěli být součástí našeho světa. Něco jako: Chceme se od vás učit a máme vám co předat. Dýchalo se tam svobodněji než dnes,“ myslí si bývalý zpravodaj.
Tvrdost čínských komunistů mě překvapila
„Tedy až na ten smog. Tehdy se tam v tomto slova smyslu dýchalo hůře. Ale co se děje teď, to je něco zcela jiného. Teď probíhá opak, režim se utužil a situace je zcela jiná,“ míní David Jakš.
Čína je mnohem nevyzpytatelnější navenek. Dokazuje to také její vztah k Tchaj-wanu. „Ještě před dvěma lety většina zahraničních novinářů říkala, že útok na Tchaj-wan není reálný. Že Čína chce dělat byznys a ne válčit. Ale vzpomeňte si, co nastalo po návštěvě Nancy Pelosiové. To byl skutečně mazec v tom nejhorším slova smyslu. V těch vyhrocených týdnech se skutečně mohlo stát cokoliv.“
„Přiznám se, že mě Číňané razancí své reakce hodně překvapili. Na asijských serverech se okamžitě vyrojily úvahy vojenských stratégů a vojenských poradců, včetně amerických, jak dlouho by se tchajwanská armáda vydržela bránit Číně. A najednou se zjistilo, a také sám Tchaj-wan to přiznal, že například jejich námořní síly nejsou zdaleka tak ideální, jak si mysleli, že Tchaj-wan, i s Američany za zády, není tak úplně nezranitelný,“ popisuje bývalý zpravodaj.
„I přesto se přikláním k tomu, že ta válka teď není pravděpodobná. Na druhou stranu stále více lidí přímo na Tchaj-wanu konflikt v horizontu deseti, třiceti nebo padesáti let připouští. Ale je třeba poznamenat, že například na začátku devadesátých let byla tchajwanská armáda mnohem početnější, než je dnes,“ upozorňuje bývalý zpravodaj.
Konec SSSR? Černá můra čínských komunistů
Zajímavý vývoj zažila podle Davida Jakše Čína v souvislosti s pandemií covidu. Podle něj může znamenat ústup čínského vedení od politiky nulové tolerance ke koronaviru to, že se Si Ťin-pching skutečně zalekl hněvu lidu.
„Všechno tomu nasvědčuje,“ připouští bývalý zpravodaj. „Pochopitelně nejvíce o tom vědí tajné služby západních zemí, ale nevědí všechno. Vzpomeňte si na ty televizní záběry z konce loňského roku, kdy se v Číně, hlavně ve velkých čínských městech, odehrávaly naprosto neuvěřitelné výjevy. Lidé se přetlačovali s policisty, a dokonce v jednu chvíli měli navrch. Obyčejní Číňané dokonce mlátili policisty. Poté se to pochopitelně otočilo.“
„Ale to jsou věci v Číně léta nevídané. A dá se proto velmi pravděpodobně připustit, že vládnoucí garnitura, celé politbyro si uvědomilo, že by to také mohlo skončit tím, že lidé vyrazí do ulic a že se spousta věcí změní. A co si budeme povídat: osud Sovětského svazu ze začátku devadesátých let, to je věčná, nesmrtelná a nekonečná noční můra čínských komunistů. Jistě by nechtěli, aby Čína takhle dopadla,“ říká David Jakš.
A je Čína autoritářským režimem nebo o ní můžeme hovořit dokonce jako o totalitě? „Srovnejme to třeba s osmdesátými lety v Československu. Většina lidí politicky zásadně netrpěla. Byly tu samozřejmě politické restrikce, pokud lidé podepsali Chartu 77, museli počítat s velkými problémy. Nicméně dnešní Čína je úplně jinde. Ta represe je výrazně tvrdší, a to proti všem oponentům i disidentům.“
Číňané se mají lépe
„Na druhou stranu, když srovnáte průměrného občana Československa se současným průměrným Číňanem, nepočítejme do toho venkov, ale obyvatele měst, tak ten dnešní Číňan je proti bývalému Čechoslovákovi neskutečně bohatý. Spousta Číňanů už má auto, sice to není japonská nebo německá značka, ale čínská nebo malajská, ale není to vůbec špatné auto. Jednou za pár let letí do zahraničí na dovolenou, nejoblíbenější je Thajsko, Indonésie, Malajsie, Japonsko nebo Jižní Korea, a to nejsou žádné levné destinace. Mohou cestovat i po své zemi. Ale na druhou stranu, pokud mají nějaký politický vroubek, tak to na jejich rodinu velmi tvrdě dopadá,“ srovnává David Jakš.
Podle něj to dokazuje, že Čína, ale nejen ta, ale celý východ a jihovýchod Asie, představují budoucnost světové ekonomiky. „Jsou to všechno obrovské lidnaté země s velmi mladou populací, navíc ve velkých městech a k tomu populací velmi vzdělanou. Nedá se říct, že jde o demokracie v našem slova smyslu. Ty bychom tam spočítali na prstech jedné ruky, ale na druhou stranu to až na Čínu nejsou ani vyloženě totalitní země s nějakou extrémně přísnou a nepřístupnou vládou. A to platí i o státech, které ještě před dvaceti lety patřily mezi rozvojové země: Indonésie, Filipíny, a tak dále.“
A který stát je podle Davida Jakše v této části Asie nejdemokratičtější? „Není to Japonsko. Tam kdyby byli lidé kritičtí vůči císaři, bude zle. Nejlépe by z tohoto srovnání vyšla Jižní Korea a Tchaj-wan. Dalo by se hovořit možná i o Indii, ale tam mají zase silný vliv náboženské hinduistické kruhy.“
Čína a Rusko nikdy nebyly spojenci
Celý svět dlouho čekal na to, jak se Čína postaví k ruské agresi na Ukrajině. David Jakš nesouhlasí s některými českými novináři v tom, že jsou Rusko a Čína spojenci. „Já bych nesouhlasil s některými českými novináři, kteří tvrdí, že Čína a Rusko jsou spojenci ve válce na Ukrajině. Já si myslím, že to tak není. Čínské politbyro, to nejsou žádní maoističtí nadšenci v modrých bekovkách z padesátých a šedesátých let. To jsou prakticky všechno lidé s vysokoškolským vzděláním, a to nejen s titulem na čínských, ale i na zahraničních univerzitách.“
„Mimochodem, ministr zahraničí Čínské lidové republiky, to je japanolog, který mluví plynně japonsky, kde má velmi dobré kontakty. Navíc Rusko a Čína si odpradávna nevěří, a to nejen kvůli sovětsko-čínské roztržce ze šedesátých let. Za druhé světové války došla Rudá armáda prakticky až do Pekingu, a když odcházela, ne vše, co si přivlastnila, zase vrátila. Ze strany Maa panovala nedůvěra vůči Stalinovi, Chruščovovi i Brežněvovi. Možná buďme rádi, že se v konfliktu na Ukrajině Čína chová tak, jak se chová. Mohlo by to být výrazně horší,“ uzavírá bývalý zpravodaj, který po svém návratu z Asie nastoupil do pozice ředitele Českého rozhlasu Plzeň.
Jak se čínští komunisté v tuto chvíli chovají k Ujgurům na západě země? Jsou tolerantní vůči jiným náboženstvím? A jak silný je v tuto chvíli severokorejský komunistický režim? I o tom hovořil David Jakš v Rozstřelu.
