Úterý 22. března 2016 změnilo v Bruselu život tisícům lidí. V ranní špičce mezi osmou a devátou hodinou se tři teroristé v sebevražedných vestách odpálili ve stanici metra Maelbeek v centru města a na mezinárodním bruselském letišti Zaventem. Čtvrtému útočníkovi bomba nevybuchla a z místa utekl.
Zemřelo tehdy 32 lidí, dalších více než tři sta bylo zraněno. K teroristickým útokům, které se udály jen několik měsíců po útocích v Paříži z listopadu 2015, se opět přihlásila teroristická organizace Islámský stát.
Po šesti letech teď v Bruselu začíná s podezřelými soudní proces, dosud největší svého druhu. Lidé, kteří byli během útoků zraněni nebo přišli o své blízké, soud považují za alespoň symbolické uzavření traumatické etapy jejich života.
„Chci se s tím konečně vyrovnat“
„Byla jsem měsíc a půl v kómatu. Patřím k těm, kdo nemají žádné vzpomínky – ani na útok, ani na léčbu, ani na dobu krátce před tím vším. Místo šesti měsíců mám v hlavě jen prázdno,“ říká Sabine Borgignonsová, mladá žena, která v den útoku seděla v metru hned za vagónem, v němž byl útočník. V nemocnici poté strávila tři měsíce.
Alláhu akbar. Útočník v Bruselu napadl nožem dva policisty, jeden zemřel |
Od procesu Borgignonsová podobně jako dalších zhruba 1020 poškozených, kteří se jej na straně žalobců účastní, očekává především jedno: „Chci se s tehdejšími událostmi konečně vyrovnat. Pořád se o tom mluví, teď ještě víc. Chci to vše už konečně hodit za hlavu,“ říká.
„Oběti chtějí především odpovědi. Doufají, že pochopí, jak se takové násilí vůbec mohlo stát, jak to mohl někdo vůbec udělat a proč museli projít vším tím utrpením,“ dodává Olivia Venetová, která jako jeden z advokátů zastupuje zhruba čtvrtinu poškozených.
„Změnil jsem se, jsem agresivnější“
Přesto, že od útoku uplynulo již šest let, jde pro řadu lidí o stále velmi živou vzpomínku. „Mnoho lidí to nedokáže pochopit. Říkají: Už je to přece dávno, přestaňme si to připomínat. Pro nás je tento den ale stále přítomný. Je to, jako by se to stalo včera. Nemůžeme na to jen tak zapomenout,“ říká další z tisíce žalobců Gaetan Meuleman.
Vůdce Islámského státu Hasan Hášimí Kurajší je po smrti, oznámil mluvčí |
Po útoku pomáhal jako záchranář a poskytoval první pomoc zraněným. Dodává, že od té doby se potýká s psychickými problémy. „Změnil jsem se, jsem více agresivní.“
Rozsáhlý proces probíhá v bývalé budově NATO na severovýchodě belgického hlavního města. Obvinění jsou obžalováni z teroristicky motivovaných vražd, pokusu o teroristicky motivované vraždy a z členství v teroristické skupině. Oběti a přímí účastníci útoku mají začít vypovídat na konci ledna, celý soud potrvá šest až devět měsíců.
Tak zítra asi domů nepoletíme...Své dojmy přímo ze dne útoku zpětně popisuje novinář Michal Rapco, který byl tou dobou na studijní stáži v Bruselu: Den začal obyčejně. Snídali jsme a já si četl na mobilu zprávy z ČTK. Tam zrovna vyskočila zpráva, že v Bruselu došlo k explozi na letišti Zaventem, kam jsme den předtím přiletěli, a další den jsme se z něj zase měli vracet zpátky. Pamatuju si, že jsem jen mezi jídlem prohlásil „Hmm, asi zítra zpátky domů neletíme.“ Víc jsme se tím ale nikdo nezabývali.  Ošetřování zraněných v hotelu Thon po teroristických útocích na stanici metra Maelbeck v Bruselu roku 2016. Jak vlastně došlo později k výbuchu ve stanici metra Maelbeck, si při pohledu zpět už nedokážu vybavit – najednou prostě záchranáři zabrali lobby našeho hotelu a začali do něj přenášet zraněné z metra a ošetřovat je. Všichni byli od prachu, řada z nich s obvazy kolem hlavy, které částečně začínaly rudnout. V hotelu nebyly těžké případy, zranění většinou zvládali sedět, obalení zlatavou termofólií, zřejmě v šoku. Okolí hotelu se hemžilo policisty i vojáky, kontrolovali všechna auta. Vybavuju si, že tam panovalo zvláštní ticho. Asi nejdivnější moment ale přišel, když spadly (nebo policie vypnula?) mobilní sítě – nedalo se s nikým spojit. Ještě předtím jsem se dovolal rodičům. Později v hotelu fungoval už jen internet. Facebook měl už tou dobou aktivní službu, která lidem v místě, kde došlo k útoku, umožnila dát blízkým hromadně vědět, že jsou v okolí – no, byla chyba tuto službu využít, protože pak už úplně všichni věděli, kde se nacházím a spíš než uklidnění to u nich spustilo doslova lavinu telefonátů, SMS i zpráv na Messengeru. |
