Deset let. Tak dlouho uplynulo od podobně důležité ochranářské konference na půdě OSN, která stanovila dvacet jasných cílů. Ani jeden se nedodržel. Experti a politici však nyní věří v průlom. Hovoří se o potřebě nové „Pařížské dohody pro přírodu“ a poslední šanci na obnovu zdevastovaných ekosystémů.
Česká republika může do průběhu konference významně promluvit. Jako předsednická země v Radě EU jsme měli na starost přípravu evropské pozice a povedeme jednání za celou sedmadvacítku. Samotnému ministerstvu životního prostředí (MŽP) na všechny úkoly nestačily kapacity. Rozhodlo se proto najmout řadu odborníků zvenku.
Mezi ně patří i společnost DHP Conservation, jejíž experti se budou za výplatu necelých 200 tisíc korun účastnit jednání, připravovat podklady, ale i „v roli hlavního autora řídit přípravu dokumentů“, píše se ve smlouvě, kterou MŽP uzavřelo s firmou specializující se na ochranu přírody.
Smlouva ministerstva životního prostředí s firmou DHP Conservation o spolupráci na COP15.
Zapojení odborníků z řad dalších nevládních organizací potvrdilo redakci iDNES.cz více nezávislých zdrojů.
„Předsednictví Rady EU představuje pro každou zemi náročný úkol, který se koncentruje do poměrně krátkého časového okna. Proto dává smysl na vybrané úkoly angažovat externí pracovníky, kteří po skončení předsednictví pro ministerstvo přestanou pracovat,“ vysvětlil pro iDNES.cz mluvčí resortu Ondřej Charvát.
Mezi najaté pracovníky dle slov Charváta patří zkušení vyjednavači, kteří mají za úkol připravit a dojednat co nejlepší výstup. Do Montréalu zamíří zástupci 196 zemí světa, lobbisté ze soukromých firem, neziskových organizací, aktivisté či okolo deseti tisíc vědců.
Konference zvaná COP15 se původně měla konat v Číně, která je i pořadatelskou zemí společně s Kanadou. Kvůli koronavirové pandemii se však opakovaně odložila a nebylo tedy jasné, zda spadne do doby českého předsednictví. „Hodnotím pozitivně, že se na přípravy aktuální garnitura ‚nevykašlala‘ a rozhodla se jednotlivá témata kapacitně maximálně posílit,“ uvádí Jitka Martínková z Klimatické koalice.
„Krvavý“ summit v Egyptě. Česko posílá zbraně a razí cestu tiché diplomacie |
Z třetiny světa přírodní památka
Evropská unie jede na konferenci se silnou pozicí. Již v říjnu státy pod českým vedením schválily evropské stanovisko. V něm požadují konkrétní cíle, z nichž některé odpovídají i prvnímu draftu dohody, která se na konferenci bude projednávat a zpřesňovat.
Asi nejvýraznější je cíl zvaný 30 x 30. Ten stanovuje závazek zřídit přísnou ochranu třiceti procent území pevniny a moří do roku 2030.
„Mezi další cíle do roku 2030 patří například obnova 3 miliard hektarů v současnosti degradované půdy a také 3 miliard hektarů oceánského ekosystému. Tyto cíle jsou důležité i z pohledu obnovy ekosystémů, které mají velký potenciál absorbovat oxid uhličitý, a tedy jsou důležité i z pohledu řešení klimatické krize,“ přiblížila expertka Romana Jungwirth Březovská z Asociace pro mezinárodní otázky.
Konference má řešit celou řadu dalších problémů, jako je nelegální obchod se zvířaty, zastavení vymírání ohrožených druhů, snížení znečištění, včetně chemikálií, živin, pesticidů či plastů. Dojednat by se měly i indikátory, pomocí kterých se bude sledovat posun v těchto oblastech.
„Očekává se, že se v každém zmíněném bodě přijme určitá dohoda, otázkou ale bude, jak moc budou tyto cíle ambiciózní,“ dodává Březovská, která se konference sama účastní. Výsledek, který se dozvíme 19. prosince, kdy má konference končit, bude záviset na odhodlání států, ale i vyvážení zájmů všech zúčastněných.
MASOVÉ VYMÍRÁNÍ
Zdroj: OSN |
Ochranářské reparace?
Experti se shodují, že jeden bod může jednání zkomplikovat. Problémem jsou finance. Chudší regiony, kde se zároveň nachází většina přírodního bohatství, žádají pomoc od bohatších států, pokud mají na ambiciózní závazky kývnout.
„Je nezbytné, aby bohaté státy pomáhaly chudším státům s ochranou životního prostředí, protože v řadě těchto států je ještě zatím co chránit a není potřeba právě tolik zmiňovaná obnova,“ vysvětluje Jungwirth Březovská.
Chudší státy argumentují i odpovědností. Ze států globálního Jihu totiž pochází suroviny, jejichž těžba ničí tamní prostředí, a zároveň pak míří do vyspělých zemí, kde mají firmy z výsledných produktů většinu zisku. Stejně tak Západ těží z dovozu levných potravin a plodin z Jihu. Kromě toho těžba, kácení a ekonomické využívání přírody v chudších regionech představuje pro tyto státy neopominutelný zdroj příjmů do jejich vlastní státní kasy.
Typickým příkladem je Brazílie. Místní sójová pole, z nichž se získává krmivo pro farmy v USA či Evropě, vznikají na popelu Amazonského deštného pralesa, klíčového místa biodiverzity, ale i pohlcovače uhlíku, jemuž hrozí kolaps. Ze zemědělství v Amazonii přitom pochází pětina hrubého domácího produktu Brazílie.
Potvrzeno, španělské vepřové na českých grilovačkách ničí Amazonii |
Koalice rozvojových států v čele s Brazílii proto ještě před konáním konference vyzvala bohatší partnery k pomoci. „Na financování ochrany druhů by podle návrhu Globálního rámce ročně mělo směřovat 200 miliard dolarů,“ říká Charvát z MŽP.
České předsednictví podle Charváta nárůst investic podporuje. Dle ministerstva není třeba vytvářet nový finanční nástroj, ale využít ty stávající, jako je například Globální fond životního prostředí nebo Zelený klimatický fond, do kterého Česko začalo letos znovu přispívat. „Hlavními plátci by měly být soukromé firmy, vlády by měly garantovat jen menší část,“ dodává Charvát.
Konec ničení přírody z veřejných peněz
Pravidla pro soukromý sektor jsou dalším klíčovým bodem jednání, jak poukazuje Jungwirth Březovská. „Zcela zásadní je odstranit dotace do činností, které nám škodí,“ komentuje expertka.
Dle poslední studie jde totiž do dotací na aktivity, kterou vedou k destrukci ekosystémů a vymírání druhů, ročně 1,8 trilionů dolarů. To dělá asi 2 procenta světového HDP. EU požaduje zastavení těchto dotací do dvou let.
Konec dotací však sám o sobě nestačí. Soukromý sektor by měl dle evropských požadavků pravidelně vykazovat vliv své činnosti na přírodu a negativní dopady postupně eliminovat. „Za nejefektivnější přístup vidím skutečně začleňování problematiky biodiverzity do všech rozhodovacích procesů,“ uvádí Jungwirth Březovská.
Malé povodně chrání před velkými. Řeky umí zázraky, nyní je vězní kanály |
Výsledný dokument, pokud by fungoval jako Pařížská dohoda, by stanovil konkrétní závazky do roku 2030 a cíle do roku 2050. Státy by pak připravovaly vlastní dobrovolné strategie a akční plány, jak přispět k jejich naplnění.
Na tomto postupu se státy shodly již v před deseti lety uzavřené, avšak nenaplněné dohodě. Experti a politici doufají, že letošní konference, po dekádě příprav a dílčích posunů, přinese skutečný průlom v podobě jasně stanového „jízdního řádu“ pro ochranu přírody.
„Je v zájmu EU, abychom nepřicházeli o biologickou rozmanitost tak děsivým tempem. Přírodu nepotřebujeme jenom proto, abychom se mohli procházet v lese. Jsme přímo závislí na ekosystémových službách, které nám příroda poskytuje – ať už se bavíme o čistém vzduchu, vodě nebo stabilním klimatickém systému,“ shrnuje Jungwirth Březovská.
Propojenost boje s klimatickou změnou a obnova přírody se zdůrazňuje čím dál více. Potvrzuje se, že obnova ekosystémů představuje jedny z nejlepších adaptační opatření na změnu klimatu, ale i efektivní cestu, jak snižovat emise.
Zdravá a bohatá půda nám pomáhá vyrovnat se se stále se zhoršujícím suchem. Rozmanité lesy zase ukládají uhlík a regulují klimatické podmínky. Mnohé další přínosy zdravé krajiny a problémy, se kterými se česká příroda potýká, podrobně popisuje seriál serveru iDNES.cz Ztracená rozmanitost české krajiny.
