Je podle vás plán na zdvojnásobení počtu nadzvukových stíhaček určitým splacením dluhu vůči armádě?
Nemyslím, že je to splácení dluhu, protože to by znamenalo, že nám někdo něco dlužil. Já tomu říkám, že jde o narovnání situace nebo potřeby, která tady v podobě toho minimálního počtu 24 nadzvukových letounů byla vlastně vždycky.
V 90. letech minulého století jsme prošli redukcí vzdušných sil a mělo dojít k modernizaci taktického letectva s tím, že se rozhodlo o pořízení 24 strojů Gripen. K tomu z nějakých možná objektivních důvodů nedošlo, a proto se vymyslelo provizorium. Mělo trvat jen deset let, letectvo bude mít po tu dobu jen 14 nadzvukových strojů.
Čtrnáct, respektive dvanáct stíhaček, protože dva stroje jsou dvoumístné a určené pro výcvik, je ale nakonec velmi dlouhé provizorium.
Když se řekne provizorium, i deset let je dlouho, ale viděli jsme tam určité světlo na konci tunelu. Dopadlo to ovšem tak, že těch 14 strojů Gripen máme zasmluvněných v podstatě 22 let. Nyní se jen vracíme k tomu, co bylo definováno už v letech 2001 a 2002.
„V konečném důsledku bude v evropském prostoru přes 500 těchto strojů a to i bez Američanů. Když se každý bude takto podílet na jednotném systému jednotným letounem páté generace, tak já osobně bych nechtěl být možným protivníkem takové síly.“
Je zajímavé, že při přípravě analýzy pro vojenské doporučení, jak dál s naším taktickým letectvem, jsme přezkoumáním výcvikových potřeb i nasazení opět došli k minimálnímu počtu 24 letounů. A to jsme ze závěrů našich předchůdců před dvaceti lety ani vycházet nemohli, protože se samozřejmě dramaticky změnilo technologické i vojensko-politické dění.
Kvůli nízkému provizornímu počtu jsme u gripenů, jako strojů 4 nebo 4,5 generace, vlastně ani nedokázali využít naplno všechny schopnosti, protože zkrátka nemáme kapacitu vycvičit personál a chybí nám robustnost systému.
Jaroslav Míka Brigádní generál. Patří do generace výrazných osobností českého armádního letectva. Jako jeden z pilotů gripenů velel 211. tygří letce, která se stala nejlepší letkou v rámci elitních jednotek NATO. V roce 2009 velel kontingentu českých letců, kteří se čtyřmi stíhacími stroji Gripen v rámci mise NATO Baltic Air Policing střežili vzdušný prostor Litvy, Lotyšska a Estonska. Šlo o historicky první zahraniční misi českého taktického letectva od 2. světové války. Absolvoval Vysokou vojenskou leteckou školu v Košicích a následně Vojenskou akademii v Brně. V roce 1995 nastoupil na základnu v Čáslavi, kde působil v různých pilotních funkcích. Ve strojích L-29 Delfín, L-39 Albatros, L-159 ALCA a JAS-39 Gripen má nalétáno více než 2 100 hodin. Z toho přes 800 právě v gripenu. V letech 2011 až 2012 studoval na prestižní americké Air War College v Montgomery ve státě Alabama, později pak na Royal College of Defence Studies v Anglii. V rozmezí let 2016–18 se na generálním štábu podílel na tvorbě nových koncepcí pro výcvik a bojovou přípravu budoucích stíhacích pilotů českého letectva. Od listopadu 2020 do listopadu 2022 byl velitelem základny v Čáslavi. Nyní působí jako zástupce ředitele sekce rozvoje sil ministerstva obrany. |
Je to tedy tak, že malý počet strojů negativně ovlivňuje schopnosti našeho taktického letectva?
Ano, nemáme dost letadel, abychom mohli cvičit a připravovat piloty na celé spektrum operací, které Gripen prokazatelně umí. Argument, na co by nám bylo 24 letounů F-35, když máme 14 gripenů a ani jsme nevyužili jejich celý potenciál, je lichý. Jde o kapacitu systému, a pokud jsme byli a stále jsme v nějakém provizoriu, tak to prostě nejde. Nehledě na to, že zadání před lety znělo, že stroje Gripen máme jen na „Air policing“, střežení vzdušného prostoru a asistenci.
Gripeny jsme rozšířili i pro operace „air-to-ground“, tedy pro působení na pozemní cíle, ale vzhledem k jejich počtu je opravdu používáme jen na střežení vzdušného prostoru. Nepřetržitě doma a pak i v zahraničních misích třeba v Pobaltí. Podle našeho závazku v NATO také vyčleňujeme čtyři letouny, ale stále jen v takzvané roli „Advance Defense Fighter“, tedy jen pro mise „air-to-air“.
Ministerstvo obrany teď vyjednává o pořízení 24 nejmodernějších strojů F-35 z USA, je to podle vás ta nejlepší cesta?
Ano, podle mě je to nejlepší cesta. Vychází to z analýzy našeho týmu, který připravil vojenské doporučení. Je to nejlepší cesta vzhledem k budoucí podobě válčení i tomu, jak se vyvíjejí technologie a také vzhledem k masovosti výroby těchto strojů, kdy se jejich jednotková cena dostává na úroveň ceny současných letounů 4. generace. Jinak nás čeká takové dvojité utrácení.
Jak to myslíte?
Pokud si pořídíme další letouny 4. generace, nebo tedy zvýšíme jejich počet, samozřejmě to také nebude rozhodně zadarmo a v roce 2040 můžeme zjistit, že nám došel dech a v podstatě znovu budeme muset nastartovat proces, který jsme dnes spustili. Nové analýzy, nový výběr. Takže by nás to stálo dvakrát tolik.
Nehledě na to, že bychom po celou dobu stále patřili toho pomyslného zadního vagonu vláčku a svět by nám opět ujel. To nemusí být samozřejmě argument, ale České republice se právě nyní ve velmi podobné cenové relaci naskýtá možnost plnit spojenecké závazky a naprosto vážně mít prostředky pro obranu země i prostřednictvím letounů 5. generace.
Dalším efektem je pochopitelně takzvaný odstrašující účinek. Nemyslím v kontextu těch 24 letounů F-35 v jedné malé zemi, která se nazývá Česká republika, ale musíme se dívat na to, že v konečném důsledku bude v evropském prostoru přes 500 těchto strojů a to i bez Američanů. Když se každý bude takto podílet na jednotném systému jednotným letounem páté generace, já osobně bych nechtěl být možným protivníkem takové síly.
V továrně na superstíhačky F-35. Vládce nebes tady skládají z 22 tisíc dílů |
Vláda tedy vychází čistě z doporučení armádního expertního týmu, jehož jste byl členem?
Jako vojáci jsme v expertní týmu samozřejmě posuzovali různé nabídky od různých výrobců, respektive vlád. A ty jsou vždy spojené s nějakým systémem a konkrétním typem letounu. Nicméně celé zadání jsme řešili na základě schopností a rozdílů, které pátá generace letounů proti současné čtvrté generaci nabízí. Naše vojenské doporučení bylo, a tedy i hlavní závěr analýzy, že nejlépe do budoucna vyřešíme rozvoj taktického letectva ČR pořízením strojů 5. generace.
Jediným dostupným strojem této kategorie je ale právě F-35.
Ano, je jediný. O ruských nebo čínských strojích se nebavíme a F-22 Raptor není na export. Pochopitelně, když takovou větu napíšeme, každý si odvodí, že jde o F-35. V doporučení ovšem není implicitně řečeno, že ČR musí pořídit právě F-35.
Jak dlouho expertní komise na doporučení pracovala?
Zadání přišlo v roce 2019, vznikl integrovaný tým a pracovali jsme na tom dva roky. Zdá se to být dlouho, ale to rozhodnutí není jednoduché a je drahé. Museli jsme mít jistotu, že pro tento stát děláme objektivní a dobrou práci. Samotná zpráva byla už jen pomyslná třešinka na dortu, analytická část trvala rok a půl.
Oslovili jsme i specializované centrum výjimečnosti NATO (Joint Air Power Competence Centre – JAPCC, které pro nás také vypracovalo analýzu stavu českého taktického letectva i ve smyslu doporučení, kam směřovat dál. Chtěli jsme se ujistit, že postupujeme objektivně. Museli jsme si udělat opravdu hluboké analýzy a dávat si pozor, zda nejsme příliš ovlivnění naší dosavadní zkušeností.
Myslíte doposud spokojených uživatelů strojů Gripen?
Pro nás, jako pro uživatele systému Gripen, se kterým jsme maximálně spokojení, je hrozně těžké nevydat se takovou tou cestou nejmenšího odporu a říct, že si k těm čtrnácti dokoupíme dalších deset gripenů a máme vyřešeno, co tam máte dál. Být objektivní je přitom nesmírně žádoucí, protože se bavíme o obraně našeho národa.
Letouny F-35 si objednalo také například Finsko. Měli jste nějaké poznatky, proč se tak rozhodli?
Ano, ale strukturovali to trochu jinak. My jsme vycházeli ze strategických dokumentů a z potřeb pro obranu ČR. K tomu jsme posuzovali jednotlivé systémy, a protože nežijeme ve vakuu, určité i ekonomické aspekty a dopady.
Finové ale mají více než 1 000 kilometrů dlouhou hranici s Ruskem a namodelovali si různé scénáře, které by mohly nastat v případě ohrožení jejich země. Podotýkám, že v době, kdy se rozhodovali, ještě ani neuvažovali o tom, že by vstoupili do NATO. Se scénáři pak oslovili jednotlivé uchazeče o kontrakt a ti museli navrhnout, jak by tyto scénáře řešili.
Nakonec zbyly jen nabídky v podobě letounů Gripen E a F-35. A řešení těch scénářů vyšlo Finům lépe se stroji F-35 než s letouny Gripen E. Detaily těch scénářů jsou samozřejmě interní otázkou finského obranného plánování a neznáme je. Jde však o velmi zajímavý způsob zadání.
Kritici tvrdí, že pro Českou republiku bohatě stačí dosavadní stroje Gripen, jen tedy ve vyšším počtu.
Ano, pokud budeme mluvit o mírovém „Air policingu“, tedy že budeme maximálně poskytovat asistenci nějakým nekomunikujícím strojům a budeme létat střežit nebe u sousedů v bezpečnostním prostředí někdy kolem roku 2005. To ano, na to by to stačilo.
Bezpečnostní prostředí se ale zásadně změnilo a to nejen v evropském, ale v globálním kontextu. Také se nemůžeme dívat sobecky jen na Česko ale na celý evropský prostor, který brání určité naše společné hodnoty a my musíme nějakým svým dílem také přispět.
Ohlasy na český zájem o F-35? Šach mat dnešním stíhačkám, posílení i investice |
Pokud by se každý stát díval jen obranu svého území, povede to ke dvěma výsledkům. Za prvé se bude utrácet neskutečné množství peněz. Každá země by si definovala svého protivníka a jak dlouho mu má čelit. A za druhé by to úsilí k zajištění obrany bylo hodně roztříštěné.
Tím, že hovoříme o zapojení do jednoho systému, tak se nebavíme pouze o tom, že k obraně ČR bohatě stačí gripeny nebo F-35, ale o vyšším levelu. O zapojení do evropské obrany. Mimochodem, v konečném důsledku ani těch 24 letounů F-35 by „bohatě“ nestačilo k zajištění obrany naší země proti tak velkému hráči, jakým je třeba Rusko.
„Jsme s provozem gripenů nadmíru spokojení, ale jen proto, že máme někoho moc rádi přece nemůžeme neobjektivně posuzovat zadání, které jsme dostali.“
Sám jste zkušený pilot gripenu.
Nechci, aby to nějak vyznělo, že jsme s gripeny nespokojení. Ne, to skutečně není pravda. Je to špičkový stroj. To, že doporučujeme letoun 5. generace neznamená, že by Gripen nesplnil a neplní roli, ke které jsme si ho před lety pořídili. Samozřejmě 24 gripenů by nám asi vyřešilo pokrytí těch současných úkolů, které jsou na nás kladeny. Teď horko těžko zvládáme úkoly spojené se závazky v NATO a s obranou naší země, protože těch 14 strojů je prostě dočasné řešení pro období let 2005 až 2015.
Se švédskou stranou, výrobcem, všemi lidmi kolem gripenů jsme si za ta léta vytvořili ne přátelství, ale troufnu si tvrdit že dokonce partnerský vztah. Jsme s provozem gripenů nadmíru spokojení, ale jen proto, že máme někoho moc rádi přece nemůžeme neobjektivně posuzovat zadání, které jsme dostali.
F-35 training solutions allow for simulated mission rehearsal – a method that saves money and saves lives. Learn more: https://t.co/Cl0X4tISxN
Nebude příliš nákladné i měnit infrastrukturu? Donedávna jste velel 21. základně taktického letectva v Čáslavi, co všechno bude nutné přebudovat? Základnu by tak jako tak čekalo mnoho úprav, pokud se nepletu.
Musíme si objektivně říci, že investice do infrastruktury spojené s letounem F-35 rozhodně budou potřeba. Je to trochu jiný systém než Gripen. Letoun 5. generace nemůžeme vidět jen jako fyzický stroj, ale jde o celý informační systém, který jako takový potřebuje v dnešní době špičkové zabezpečení. Na druhé straně ale například rekonstrukce vzletové a přistávací dráhy, plánovaná na období let 2026 a 2027, byla připravena ještě před rozhodnutím vlády a před naším vojenským doporučením.
Dráha čáslavské základny je tuším někdy z padesátých let?
Právě, v provozu je tak asi 65 let a nikdy nedošlo k pořádné rekonstrukci jejího podloží. Povrch se relativně dobře opravuje, ale podloží, na kterém stojí, je netknuté. Jsou tam různé prameny vody, bylo tehdy nějak navržené a konstruované a hýbe se. Nový povrch by nám po čase začal praskat. Rekonstrukce dráhy tak bude znamenat, že se ta současná prakticky celá odstraní včetně podloží, materiál se zrecykluje, znovu se připraví podloží a udělá nová dráha. Tato investice musí přijít tak jako tak.
ANALÝZA: Nákup superstíhaček F-35 je řešení na desítky let a silný symbol |
Pro rekonstrukci základny jako takové na standardní základnu 21. století se udělal kolem roku 2000 určitý generel výstavby a ten byl rozfázován na tři části. Provedla se pouze fáze jedna a na fáze dvě a tři už kvůli rozpočtovým škrtům nezbyly peníze. Je naprosto jasné, že i současný stav základny je určité provizorium. Abychom se vůbec dostali na nějaký standard základen NATO, včetně povinnosti zajistit podporu pro jednu letku nadzvukových letounů spojenců, stejně do základny investovat musíme.
Možná by pak bylo tedy férové v rámci dalšího procesu vyčíslit, jaký by byl ten rozdíl mezi pořízením F-35 a jiného letounu. Ano, investice do infrastruktury pro letoun F-35 bude asi trochu dražší než u jiného stroje, ale nebude to zásadní investice navíc.
Můžeme si podle vás dvě letky nejmodernějších letounů vůbec dovolit?
Musíme. Zůstaňme u toho Finska. Zdá se nám, že je to obrovská země, ale žije v ní jen asi 5,5 milionu lidí. Celkově máme hrubý domácí produkt na podobné úrovni (pozn. autora: Finsko 299,2 miliardy dolarů a ČR 282,3 miliardy podle Světové banky za rok 2021). A Finové si pořizují 64 letounů F-35. To je moje odpověď. Měli bychom se po letech napřímit.
