Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Koncertovala jsem tři měsíce po porodu, předsudky neřeším, říká violistka Hosprová

  13:50
Na housle hrála odmala, profesní kariéru ovšem zasvětila viole. „Hrozně mě štvalo, že si to lidi pletou a ví se o ní tak málo. Rozhodla jsem se, že se o její širší povědomí zasloužím sama,“ vzpomíná přední česká violistka Jitka Hosprová v rozhovoru pro seriál iDNES.cz Inspirativní ženy. Po třech měsících od porodu už začala koncertovat a i když se matkou stala ve 46 letech, nepřijde jí, že by to bylo pozdě, naopak.
Přední česká violistka Jitka Hosprová.

Přední česká violistka Jitka Hosprová. | foto: Ondřej KošíkMAFRA

Ani ne před rokem jste porodila svého prvního syna Marcella a už jste opět v pracovním zápřahu a čile koncertujete. Jak to zvládáte skloubit?
Člověk se musí naučit dobře organizovat čas nejen svůj, ale i svých blízkých, pak to jde. První koncert po porodu jsem měla, když byly synovi tři měsíce, takže jsem nastoupila velmi rychle. Ale měsíčně mám dva, maximálně tři koncerty. To víte, že mám někdy pocit, že to nezvládnu, asi jako každá matka, ale pak to vždycky dobře dopadne.

Nesetkáváte se s předsudky, že se vracíte do práce příliš brzy? Nebo je to v uměleckém prostředí jiné?
Je to něco jiného, máme to flexibilnější. Roli v mém rozhodování ale určitě sehrálo i to, že jsme po dvouleté covidové pauze, kdy jsme dlouho nemohli koncertovat, což nás zasáhlo i finančně. Kdybych si řekla, že si to mateřství teď budu rok užívat a nebudu vystupovat, tak by se mi už po třech letech vracelo hrozně špatně.

Pro umělce je znát, když nestojí na pódiu měsíc a já během pandemie neměla koncert třeba půl roku. Takže si teď nemůžu dát takovou mateřskou dovolenou, jakou bych si asi dovedla představit, ale myslím, že bych to stejně nevydržela. Chyběli by mi diváci, kolegové i hudba samotná. Když hraji na pódiu, tak jsem to zase já.

Byl návrat po porodu náročný? Přece jen pro hraní na violu je důležitá i fyzická kondice, protože nástroj je větší a těžší ve srovnání s houslemi.
V branži se všeobecně říká, že jak dlouhou pauzu si člověk dá, tak dlouho se vrací. Takže pro mě bylo důležité hrát co nejdříve. Jelikož jsem rodila císařským řezem, nemohla jsem v šestinedělí stát a cvičit, takže dalších šest neděl jsem se vracela do fyzické formy, která je pro můj nástroj potřeba.

Jak na zvuk violy reaguje malý Marcello?
Hrála jsem celé těhotenství, takže mu to není cizí. Každý den cvičím tři čtyři hodiny, což je doba, kdy mi spinká. Takže jakmile usne, letím hrát. Nemůžu si pracovat, kdy chci, jak mívají umělci, že je to „chytne“. Ale už není jen posluchač, je zvídavý a dožaduje se mé plné pozornosti. Leze kolem, hýbe stojánkem a shazuje mi noty. (smích)

Povedete syna k hudbě? Rodiče umělci často od stejné kariéry své děti naopak zrazují.
Já mu nebudu bránit v ničem. Když bude chtít dělat sport, tak ať ho klidně dělá. Hlavně ať si vybere něco, co bude dělat radost jemu. Pro mě bude důležité, aby to byl zdravý, šťastný tvor.

Syna jste porodila v 46 letech. To je i v měřítku dnešní doby založení rodiny později, než je běžné. Jak to berete?
Myslím, že to jsou předsudky. Prostě se všechno sešlo až v určitý čas. Děti jsem chtěla vždy, akorát jsem v předchozích partnerstvích necítila vhodné podmínky a nechtěla jsem, aby byly mé děti z rozvedeného vztahu. Mé první manželství trvalo jen rok a druhý manžel byl o více než dvacet let starší než já. Já si pak uvědomovala, že ještě nemám splněno, že chci být matkou a pro mě ještě šance na založení rodiny byla, takže jsme se kvůli tomu rozešli.

Když jsem do třetice našla toho pravého, tak to chvíli trvalo, tím, že jsme oba umělci, tak hodně cestujeme za prací. Nakonec to zařídil covid, najednou člověk nemusel řešit kalendáře, žádný stres, byli jsme v klidu doma a bylo to. Kolik mi je nebo bylo, neřeším, protože se na mateřství cítím zralá teď. Myslím, že bude čím dál více běžné zakládat rodinu po čtyřicítce, přirozeně s tím, jak se i prodlužuje i délka dožití.

Za covidu jsme hrávali na zahradě sousedům

Váš manžel Maurizio je úspěšný houslista. Vaši potřebu brzkého návratu k hraní tedy asi chápe a podporuje vás?
Rozhodně, i když to, že teď hlídá syna je spíš svátek. Krátce po mém porodu si totiž zlomil nohu v kotníku. Takže místo pomoci mi naopak přidělal starosti a měla jsem děti dvě. Jen co se mu noha zahojila, tak prodělal poměrně těžký covid, dokonce skončil v nemocnici. Hodně jsem toho tudíž musela zvládnout sama. Ale máme takový hezký obřad, že vždycky po koncertě na mě se synem čeká. Já nesu květiny a syn je miluje, takže je hrozně nadšený. To se vždycky dojímám.

Jak se vaše nástroje spolu doma snesou?
Výborně, my si nekonkurujeme a rádi spolu hrajeme. Na začátku pandemie covidu jsme na dlouhé měsíce zůstali v našem domě v Itálii a hrávali jsme na naší zahradě. Chodili se na nás koukat lidi z okolí a náš soused to streamoval na internet. To bylo moc hezké. Samozřejmě se spolu při hraní také nejvíce pohádáme. I když, abych se přiznala, tak víc kritizuji já, manžel ví, že jsem tvrdohlavá a že to nemá cenu.

The happiest birthday with all what I love❤️. After beautiful day, rehearsal with orchestra and fantastic family support….#rimini #italy #violasoloist #birtday #family #music #happiness

9. října 2022 v 0:53, příspěvek archivován: 14. října 2022 v 18:16

A přitom je to Ital, kteří jsou temperamentem pověstní. Setkáváte se ve vašem soužití s nějakými kulturními rozdíly?
Jen s těmi pozitivními. Je tam větší úcta k ženě, neočekává se od ní, že bude vyvařovat jen ona, ale snažit se musí i muž. Muž si vás hýčká, je pozorný. Žena matka je v Itálii královnou, tak to cítím. Ale samozřejmě je to individuální. Můj manžel je ze čtyř bratrů a je z nich nejlepší. (smích)

Neplánujete se tam usadit natrvalo?
To asi ne. Mám tady v Česku rodinu a taky vybudovanou pozici. Samozřejmě na té teď budu pracovat i v Itálii, protože tam bude malý za pár let chodit do školy, takže je potřeba, abych se pracovně aktivovala i tam. Natrvalo si to představit zatím nedovedu.

Jak už jste zmínila, když přišla pandemie covidu-19, žila jste se svým manželem v Itálii, kde byla situace nejhorší v Evropě a zemřely tam tehdy za pár měsíců desetitisíce lidí. Jak to období vzpomínáte?
Hodně jsme se spolu tehdy semkli. Ze začátku se o covidu moc nevědělo, jak vážné to onemocnění je a jak se šíří. Opatření byla tehdy velice přísná, nemohla jsem se hnout z domu, nakupovat směl chodit jen jeden člen rodiny. Navíc jsme o té kritické situaci v nemocnicích měli informace z první ruky, jelikož dva manželovi bratři-lékaři byli nasazení v první linii. Volali jsme si a popisovali nám to. Pamatuji si, že i když měl švagr covid, tak když mu opadly horečky, musel chodit do práce a ve skafandru pomáhat. Zdravotníci tam tehdy fungovali opravdu na hraně.

Když jsme pak po opadnutí nejhoršího jeli autem naší vesničkou, na každém rohu stál pohřební vůz. Vidíte to množství parte a počítáte, kolik lidí zemřelo. Některá italská městečka jsou vylidněná. V kolébce houslařství Cremoně ubylo sedmdesát procent předplatitelů koncertů. O to víc člověka bolí, když někdo tvrdí, že to nebyla pravda.

Proto jste tehdy měla potřebu Čechy skrze sociální sítě varovat?
Ano, protože jsem vnímala, že to lidé neberou vážně. A měla jsem pocit, že by se měli chránit. Šířily se nějaké falešné zprávy, že covid není nic vážného a Češi jsou tomu na rozdíl od Italů odolní. Což samozřejmě nebyla pravda. Měla jsem ověřené zdroje z rodiny, byla jsem tam, viděla jsem to kolem sebe na vlastní oči, přišlo mi přirozené o tom mluvit.

Snažíte se angažovat i v podpoře lidských práv. Třeba v roce 2012 jste hrála v Senátu na podporu vězněného čínského advokáta, v roce 2014 zase v rámci koncertu „Svědomí nelze koupit“. Proč si myslíte, že by se k těmto tématům měli umělci vyjadřovat?
Já myslím, že je to na každém. Někdo se zajímá o celospolečenské otázky, jiný ne. Já jsem cítila, že jsem se k tomu vyjádřit chtěla. Angažuji se nyní i na podporu Ukrajiny. Každé léto už mnoho let pořádám festival koncertů a za deset let jsme přispěli téměř milionem korun na památky v plzeňském regionu, tento ročník chceme sbírku věnovat na podporu ukrajinských umělců, kteří přišli sem do Česka, často bez svých nástrojů a vybavení. Takže se snažím konkrétně pomáhat, než o tom jen mluvit, protože to se teď dělá hodně. I když vybereme třeba jen desítky tisíc.

Bez violy nejsem nic

Pouto mezi umělcem a jeho nástrojem bývá silné. Jak to máte vy se svými nástroji? Našla jste již svou vysněnou violu?
Je to takové partnerství. Bez svého nástroje nejste nic a on bez vás rovněž. Rukama mi prošlo několik nástrojů, už mám takovou malou kolekci, ale pořád hledám. Viola je zajímavá v tom, že ji nemůžete moc střídat, protože si na ni musíte dlouho zvykat, jelikož jsou jinak velké. Rozdíly v konstrukci viol jsou i několik centimetrů, zatímco housle mají jednu velikost a liší se na milimetry.

Inspirativní ženy – rozhovory

Tarasovičová: Máma se s vrtulníkem smířila. Na výcvik padlo spoření

Ptáčková: Bojové sporty nejsou o násilí, vybudujete si tak respekt

Vlčková: Každý nemocný mě ovlivní, v umírání je bolest i krása

Falk: Rebelství proti stereotypům mě nakoplo k hvězdné kariéře

Valkárová: Dnes už se vědci nehodnotí jen podle počtu publikací

Králíčková: Ze studentek sálá vůle bojovat o vysoké pozice

Gorolová: Diskriminace Romů trvá, lidé mě uráží i v tramvaji

Snopková Haberová: Poprvé jsem mezi kluky v kabině měla smíšené pocity

Vrbová: Společnost stojí na péči. Přitom ji neumí ocenit

Kacálková: O handicapované kočky je zájem

Pecková: Máme tu zatuchlý rybníček a nechceme si sem nikoho pustit

Pelikánová: Bavilo mě hledat řešení náročných otázek

Ouhrabková: Domácí kvašení je vzpoura proti potravinářskému průmyslu

Dvořáková: Práce konzulky mě nabíjí, je to oddech od advokacie a rodiny

Hrdá: Na začátku jsem chodila brečet na záchod

Čírtková: Vztahové schopnosti v populaci klesají, „ne“ je vidět

Koenigsmark: Nejsem typ na pískoviště, ale chci na Hrad

Chatardová: Slýchám, že jsme malý stát a ničeho nedosáhneme. Není to pravda

Kutnarová: Mrzí mě veřejné narážky, že ženy naplňuje jen vaření a uklízení

Jiřičná: Nechápu, jak se někomu může líbit socialistická architektura

Šmerdová: Ženy do armády patří, sbor nás uznává pro to, co umíme

Osako: Japonská kultura má silné základy. Chyběly mi ale emoce a smích

Nerudová: Stereotypy nejde bořit silou, snažím se být ženám inspirací

Nástroj vás uspokojí na určitý čas, kdy vás posune, ale pak se stává, že překročíte jeho kapacitu a řeknete si, že byste se zase posunula o krok dál. Někdo si vybere svůj životní nástroj v 16 letech a má to štěstí, že najde ten pravý, ale to je spíš výjimečné. Také je to otázka financí, co si budeme. Momentálně hledám a prozradím, že jsem připravená na změnu. Hraji teď na moderní violu a láká mě se podívat po něčem starém a zajímavém. Ale takový nástroj si jen pronajímáte, není v možnostech běžného umělce ho vlastnit.

Proč jste si vybrala violu před houslemi? Lákala vás její originalita?
Říkávám, že ona si vybrala mne. Já jsem na housle hrála od mala po vzoru mé starší sestry, která na ně hrála také. Rodiče nás vedli k hudbě všechny, bratr hrál zase na klarinet. Zlom přišel, když jsem chtěla jít studovat na konzervatoř hru na housle, ale po přijímacích zkouškách mi byla nabídnuto studium hry na violu. Právě tehdy jsem si řekla, proč ne, když všichni hrají na housle. Během studií mi navíc přišlo, že se ví o viole strašně málo. Často ji lidi zaměňovali za housle, což mě hrozně štvalo, a tak jsem si i do své bakalářské práce napsala, že bych se ráda svým přínosem zasloužila o širší povědomí o tomto nástroji. Což dělám, ale lidé si to pletou dodnes. (smích)

Chtěla jste se tedy hudbou živit od mala, je to vaše vysněné zaměstnání?
Ne to ne. Líbilo se mi, když přijely umělkyně na koncert a byly upravené a oblečené v těch krásných večerních róbách, a pak dostaly ty velké kytice. Ale nenapadlo mě, že bych se mohla tak daleko sama dostat. Vyvinulo se to spíše časem a nástupem na konzervatoř, kde vás připravují na profesi hudebníka a je jen na vás na jakou úroveň se dostanete.

Jste sólistka. Orchestr vás nelákal?
Během studií jsem si jimi samozřejmě taky prošla, ale řízením osudu jsem z toho nějak vypadla. Přišlo mi, že z těch míst v orchestru nebo kvartetu, nemohu komunikovat přímo s publikem natolik, jak bych si přála, není tam ani takový tvůrčí prostor. Orchestr mi přišel jako fabrika na hudbu. Má viola nebyla tolik slyšet, zato sama se mohu kombinovat s nástroji, vedle kterých nezapadne. Mám větší volnost, a to i při výběru hudby, kterou budu hrát. Není to pro každého, musíte mít nápady, komunikační dovednosti, umět zaujmout. Ale pro mě to je svoboda.

V médiích jste označovaná jako atraktivní blondýna. Vnímáte, že je vzhled pro vaši práci důležitý?
Jako žena v umění se s narážkami na vzhled musíte srovnat. To, že máme krásné interpretky, které prorazily v silně mužských oborech, jako jsou kontrabas nebo trubky, je jejich pílí a kumštem. Kdybyste perfektně nezahrála, tak to nikdo poslouchat nebude a můžete být krásná sebevíc. Samozřejmě mám vybudovanou nějakou image, se kterou diváci počítají, to k tomu patří. Ale já sama jsem ráda upravená a oblečená v krásných šatech. Po mnoha hodinách dřiny za zavřenými dveřmi je příjemné být za královnu.

Populární hudbu nemusím

Viola se pojí tradičně s vážnou hudbou. Máte ji raději než moderní?
No třeba, když jsem jako sedmnáctiletá studovala na konzervatoři, tak jsem poslouchala rock. Klasiku jsem poslouchala jen tu, kterou jsem měla hrát a studovat, nějak mě to ve volném čase nebralo. Přitom když ji sama hraji, tak jsem z ní nadšená, ale když jste profesionál, tak je to vaše práce. Já když poslouchám vážnou hudbu, tak si ji neužívám jako vy, ale analyzuji, jak je to zahráno a co bych si z toho mohla vzít. Teď ve svém volnu poslouchám jazz, výjimkou je i barokní hudba v dobové interpretaci, ale na populární hudbu moc nemám náladu. I v autě raději poslouchám audio knihy.

Mixujete ve své tvorbě moderní prvky?
Moderní klasická hudba je dle mého hodně zajímavá a využívá různé zvláštnosti samotných nástrojů a jejich zvuky. To je zábava. Přímo propojení vážné hudby s popem mi přijde lákavé, ale vždy narážím na to, že kvalita klasiky je o hodně výše, než kvalita populární hudby, čímž nechci nikoho urazit. Mám v repertoáru i nějaké skladby s jazzovým aranžmá, ale to je mé maximum experimentů. Ctím rčení „ševče, drž se svého kopyta“.

Dokážou lidé v dnešní moderní době ocenit vážnou hudbu? Změnila podle vás pandemie něco?
Ale ano, možná nyní více než předtím. Bohužel část publika odešla, protože mnoho příznivců vážné hudby bylo ve vyšším věku. Ale snažím se pořádat i výchovné koncerty pro děti ve školách a pokaždé se snažím s sebou přivést umělce s různými hudebními nástroji. Byla byste překvapená, jak ty děti tiše poslouchají. Běžně už se k takové muzice nedostanou a před sebou vidí někoho, kdo je v tom svém oboru opravdový mistr, takže jsou nadšené. Kluci, do kterých byste to nikdy neřekla, přijdou a chtějí si zahrát na varhany a úplně při tom zjihnou a jsou plní klidu. Myslím si, že zájem je, když je atraktivní nabídka, takže se ji snažím podporovat. Na mé koncerty lidé chodí, za což jsem nesmírně vděčná.

V šestnácti studuje HAMU. Talentovaný houslista ohromil i Plácida Dominga

Je dnes těžké uživit se jako hudebník?
Pořádání koncertů a festivalů je mnohem náročnější, protože je těžší sehnat sponzory, jelikož se mnoho firem potýká s vlastními finančními problémy. Umělci vždy žili díky mecenášství, kdysi byli vizitkou každého královského dvora. Dnes je toho obdobou sponzoring. I lidé nyní myslí na palčivější věci, než uspokojit svou duši. Takže ano, je to těžší, mnoho mých kolegů hudebníků pandemii ekonomicky nepřežilo a museli si najít jiné zaměstnání. Doufám, že toto období překleneme.

Mezi špičkou českých umělců se pohybujete již dlouhá léta. Panuje v malém českém rybníčku konkurence?
Konkurence je vždy v rámci jednoho oboru, ale pokud si každý najde svou cestu a dělá něco třeba trochu jinak, tak ani to nemusí být problém. Já se pohybuji v kruhu přátel, z nichž každý hraje na jiný nástroj, kdy si pomáháme, propojujeme se a doplňujeme, což mě hrozně baví. S lidmi jako je akordeonista Ladislav Horák, houslista Jaroslav Svěcený, harfistka Kateřina Englichová nebo kytarista Lubomír Brabec je radost tvořit.

Co byste poradila mladým dívkám, které se chtějí živit vážnou hudbou? Jak se prosadit?
Na začátek bych varovala, že cesta je to dlouhá, trnitá, ale krásná. Já si zvolila navíc tu, která nebyla vyšlapaná, zase to ale byla výzva. Musím říct, že se mi moc na českém národu nelíbí, že zvlášť v populární hudbě podporujeme kopírování. Je tady éra slavných populárních hvězd, které kopírovaly zahraniční písničky, které byly tady zakázány. Veřejnost ani nevěděla, že je to sláva postavená na kopírování. To mě trochu mrzí.

Myslím si, že nejlepší je si najít vlastní cestu, život je tak bohatý, že si každý může najít to své a prosadit se s tím. Doporučila bych tedy, aby si našly to, co dělají rády, co je dělá šťastnými a v tom dělaly to nejlepší co umí. To je zaručený recept na úspěch. Navíc v hudbě, stejně jako třeba ve sportu je fér, že když trénujete a makáte, tak vám nikdo neodepře, že se budete zlepšovat a budete dobrá.

Inspirativní ženy

Seriál iDNES.cz

Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou.

Ve venkovských dramatech bojovala za práva žen. Preissová předběhla svou dobu

Gabriela Preissová

Seriál Výjimečná postava české literatury, Gabriela Preissová, vstoupila do dějin jako neúnavná bojovnice...

Patronka, matka i babička vládců. Mocnou ženu připravil o život rozkaz její snachy

Rekonstrukce obličeje svaté Ludmily

Seriál Kněžna Ludmila, první křesťanská kněžna a patronka České republiky, zanechala nezaměnitelnou stopu...

Žen je v našem oboru málo. Diskriminaci ale necítím, říká úspěšná matematička

Když se měla matematička rychle rozhodnout, co při focení napíše na tabuli, bez...

Seriál Jako malá chtěla být Lenka Slavíková spisovatelkou. Nakonec se z ní stala matematička. A velmi...

Dnes už se vědci nehodnotí jen podle počtu publikací, říká fyzička Valkárová

Alice Valkárová, jaderná fyzička a bývalá předsedkyně Grantové agentury ČR

Stála v čele Grantové agentury ČR, své zkušenosti získala v Rusku i v Německu, nyní hodnotí vědecké...

Rozkrytí Berdychova gangu inspirovalo ženy přidat se k policii, říká vyšetřovatelka

Kapitánka cizinecké policie Helena Kahnová. (4. října 2023)

VIDEO Před téměř 20 lety vyšetřovatelka Helena Kahnová spolu s partnerem rozkryli nekalé praktiky...

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Šebo: Rodiče neočkovaných dětí jsou zločinci, černý kašel je pro kojence smrtící

  • Nejčtenější

V Baltimoru obří loď zbořila dálniční most. Selhal motor, kolos byl neovladatelný

26. března 2024  8:17,  aktualizováno  27.3 1:10

Aktualizujeme V Baltimoru na východním pobřeží Spojených států se v pondělí zřítil čtyřproudový silniční most, do...

Střelba, výbuchy a požár. Ozbrojenci zabili na okraji Moskvy přes 62 lidí

22. března 2024  18:41,  aktualizováno  23.3

Přímý přenos Nejméně 62 mrtvých, včetně dětí, a 146 zraněných si vyžádal ozbrojený útok v koncertním centru na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

K útoku u Moskvy se hlásí Islámský stát, teroristé prchli v bílém renaultu

22. března 2024  22:04,  aktualizováno  23.3 7:01

K zodpovědnosti za útok v Krasnogorsku u Moskvy se na ruské sociální síti Telegram přihlásila...

„Ukrajinci to nebyli.“ Islámský stát ukázal video z masakru u Moskvy

24. března 2024  14:47,  aktualizováno  17:17

Islámský stát (IS) prostřednictvím zpravodajské agentury Al-Amaq zveřejnil video z pátečního útoku...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

ANALÝZA: Čtyři Tádžici svlékli Putina do naha. Ten musí něco udělat

25. března 2024

Premium Sotva týden poté, co si Putin zajistil páté prezidentské období, masakr v Moskvě rozbil moderní...

Předali si to v Praze. Německý poslanec Bystroň podle BIS přijal peníze od Rusů

28. března 2024  22:03

Německý poslanec strany Alternativa pro Německo Petr Bystroň byl podle české Bezpečnostní...

Vyřizování účtů, nebo ruská vlivová operace? Polské odvolání generála šokuje

28. března 2024  21:10

Varšava náhle odvolala generála Jaroslawa Gromadzińského z prestižní funkce velitele evropského...

Potíže se srdcem i početím. Zvyšující se teploty ohrožují zdraví Čechů, více ženy

28. března 2024  20:32

Stále vyšší teploty a častější vlny horka výrazně ovlivňují zdraví Čechů. S měnícím se podnebím...

V Kladně srazil vlak nezletilou dívku, se zraněnou hlavou musela do nemocnice

28. března 2024  17:19,  aktualizováno  20:08

Osobní vlak ve čtvrtek odpoledne srazil v Kladně-Rozdělově nezletilou dívku. Záchranáři ji se...

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...