Kdo se na státnické „family photo“ postavil kam a proč? „Úplně náhodně to samozřejmě není. Dost záleží na tom, kdo ty lidi do rodinného fota řadí. Obyčejně je to protokol pořádající strany,“ popisuje Žantovský, který byl velvyslancem například v USA nebo Velké Británii.
„Dnešní setkání Evropského politického společenství nepořádalo české předsednictví, ale evropské instituce. Protokolárně by za to měla odpovídat Evropská služba vnější akce (ESVA),“ vysvětluje.
Říká, že umístění českého premiéra Petra Fialy doprostřed první řady i francouzského prezidenta Emmanuela Macrona hned vedle něj je přirozené. Fiala vede zemi, v níž se summit uskutečnil, a Macron s celou myšlenkou tohoto nového typu setkání přišel.
Obecně může být klíč, podle nějž se politici vedle sebe rozestaví, pokaždé jiný. Rozhodovat může třeba seniorita, tedy jak dlouho už se daný státník ve vrcholné politice pohybuje, nebo i kapacitní důvody. Pořadatel také konkrétním „zasedacím“ pořádkem může vyslat nějaký signál.
Například maďarský premiér Viktor Orbán stojí sice v první řadě „rodinné fotky“, ale až úplně na kraji. Pokud by se politici vedle sebe stavěli podle seniority, podle Žantovského by zástupce Maďarska nestál na kraji, ale víc uprostřed, protože dnes patří k nejdéle sloužícím evropským státníkům.
Vzkaz Evropské unie Orbánovi v tom však zřejmě nehledejme. „Toto nebylo unijní setkání, ale setkání širší. Přijeli zástupci čtyřiačtyřiceti zemí, z nichž mnohé nejsou členy Evropské unie,“ upozorňuje Žantovský. „Víc, než proč stojí Viktor Orbán na kraji té fotografie, si pořád kladu otázku, proč stojí ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev hned vedle českého premiéra uprostřed,“ přemýšlí bývalý diplomat.
Rakouský kancléř to na fotku nestihl
Světlo na to podle něj vrhají arménský premiér Nikol Pašinjan, kterého postavili do druhé řady za tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, či ostatní vlastníci místa v nejdůležitější první řadě. Nestojí tam totiž ani německý kancléř Olaf Scholz ani britská premiérka Liz Trussová, ale třeba moldavská premiérka Maia Sanduová, srbský prezident Aleksandar Vučić, rumunský prezident Klaus Iohannis nebo švýcarský prezident Ignazio Cassis.
„Prezident Macron jako iniciátor té akce zřejmě chtěl dát protokolárně přednost těm státům, které nejsou členskými zeměmi Unie a které tam byly jako hosté, to znamená Turecko, Ázerbájdžán či Bosna,“ míní Žantovský s tím, že nejzajímavějším bylo navázání kontaktů mezi tureckým prezidentem a Arménií i zprostředkování schůzky mezi Ázerbájdžánem a Arménií.
Mimořádné setkání. Erdogan v Praze jednal s lídry Arménie a Ázerbájdžánu |
To se zřejmě může odrážet i na umístění politiků z těchto zemí na fotce. „Já osobně bych očekával, že uprostřed bude premiér Fiala, po jedné straně prezident Macron a po druhé straně prezident Erdogan,“ pokračuje Žantovský. Varuje však před přílišným přikládáním důležitosti podobným detailům.
Mohlo by to pak totiž podle dnešního ředitele Knihovny Václava Havla připomínat „kremlinologické dedukty, kdy se podle toho, jak daleko sedí ten který tajemník od generálního tajemníka, vyvozovaly dalekosáhlé závěry“.
Zajímavé ovšem je i to, kdo na rodinné fotografii chybí. Kvůli vnitropolitickým problémům nedorazila dánská premiérka Mette Frederiksenová. Pozváni pak nebyli zástupci Ruska a Běloruska, což Žantovský vnímá jako vítaný signál těmto zemím, „které se svou politikou vydělují, jako by do Evropy ani nepatřily“.
Evropa se v Praze stmelovala před ruskou agresí, 44 lídrů se chce scházet dál |
Všímaví pozorovatelé pak určitě zaznamenali díru ve třetí řadě vlevo. Tam měl zřejmě stát rakouský kancléř Karl Nehammer, který byl pozván a na summit přijel. Na fotku to však nestihl. Podle Žantovského mohl přednost dostat třeba důležitý telefonát. „Kdo ale chyběl nejen na fotce, je generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který při takovém setkání podle mého názoru měl být,“ podotýká Žantovský.
Dodává, že pozitivně hodnotí každý pokus do evropské diskuze zapojit širší okruh zemí než jen státy EU. Záleží už jen, kam se nová iniciativa bude dál ubírat. „Pokud by to byla, jak říkají někteří kritici, snaha vytvořit jakousi náhradní předsíň pro země, které by se jinak snažily vstupovat do Evropské unie, a toto by byla čekárna na neurčitou dobu, pak by to podle mého názoru nebyl krok zcela správným směrem,“ říká Žantovský.
„Ale pokud to je skutečně pokus o rozšíření dialogu a posílení evropské jednoty a solidarity, tak já to rozhodně chválím,“ uzavírá.