Rodiče ztratí možnost se o své dítě adekvátně starat. To se tak ocitne v dětském domově. Kraj pro něj začne shánět pěstouna. Protože jich je ale nedostatek, nedaří se mu to. V domově dítě zůstává. A to navzdory zásadám, podle kterých potřebuje rodinné prostředí. V jiném kraji by přitom vhodný pěstoun byl.
V tom právě tkví problém - úředníci vybírají pěstouny primárně jen v rámci svých krajů. V České republice totiž neexistuje jednotný systém pěstounské péče. Pokud tedy úředníci nenajdou tu správnou náhradu ve svém regionu, je to jen na nich, aby vyvinuli iniciativu a obrátili se na své kolegy z jiných částí republiky.
„Pokud nemáme vhodné pěstouny, poptáváme v jiných krajích. Při neúspěšné poptávce zveřejňujeme medailonek dítěte v anonymní podobě na webových stránkách. Uživatelé je často vyhledávají a sdílejí a informace se tak dostanou i k zařazeným žadatelům napříč republikou, kteří mnohdy osloví svůj krajský úřad. Po vzájemné konzultaci našeho a žadatelova krajského úřadu nám může být zaslána příslušná dokumentace,“ popsala mluvčí Karlovarského kraje Jana Pavlíková.
Čtyři vlastní a tři v péči. Slýchali jsme, že jsme blázni, říkají pěstouni |
Přestože je podle krajů vzájemná spolupráce efektivní, prostor pro zlepšení Česko podle Pavlíkové má. A potvrzují to i lidé, kteří s pečovateli pracují. „Absence takového seznamu snižuje možnosti najít pro dítě rodinu, více spolupracují třeba kraje sousední a vyhledávání je založené na tom, jak moc spolu dané kraje komunikují. Hledání se tím logicky i prodlužuje, protože aktivně oslovovat jednotlivé kraje a doptávat se zabere více času, než pokud by měl sociální pracovník možnost rychle v seznamu najít vhodné adepty,“ uvedla Marie Oktábcová, ředitelka společnosti Hledáme rodiče.
Pavlíková také poukázala na fakt, že na ministerstvu práce a sociálních věcí seznam, do kterého kraje jednou měsíčně doplňují aktuálně zařazené pěstouny, již nyní existuje.
„Tento v případě potřeby slouží jako pomocný nástroj k vyhledávání pěstounů. Nedostatek je v tom, že data nejsou v online formě, průběžně se aktualizují a je nutné si ověřit u jiného kraje, zda jsou konkrétní pěstouni stále dostupní,“ doplnila Pavlíková.
Jednotná evidence v celém Česku
Ministerstvo práce a sociálních věcí to chce nyní pod vedením současného ministra Mariana Jurečky změnit. „V rámci naší legislativní, metodické i projektové činnosti se zcela jednoznačně stavíme pro sjednocení vedení jednotlivých evidencí žadatelů i evidencí dětí,“ uvedl za resort Jakub Augusta.
Jednotné vedení evidencí žadatelů i dětí podle něj předpokládá i novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí z roku 2013.
„Evidence totiž nejsou jen ‚pouhými‘ seznamy – jedná se o systém vedení spisové dokumentace, o práci s posuzováním dětí i zájemců o zprostředkování náhradní rodinné péče a zejména o účelné využití informací o dětech i žadatelů v procesu samotného párování, tedy vyhledávání vhodného pěstouna pro konkrétní dítě tak, aby došlo k maximální naplnění potřeb tohoto dítě s využitím kompetencí, které pěstoun pro péči o svěřené děti má,“ doplnil.
Pěstounská péče v ČeskuV České republice existují dvě formy pěstounské péče. Nejčastější je ta nezprostředkovaná, kdy je dítě svěřováno do péče příbuzným nebo blízkým (často prarodičům). U zprostředkované pěstounské péče jsou děti v evidenci krajských úřadů. Právě ten vyhledává vhodné zájemce. Pěstouni se o děti starají přechodně v době, kdy se o ně nemohou postarat jejich rodiče. Než se člověk pěstounem stane, musí projít nejrůznějšími kontrolami či školeními. Musí také být v kontaktu s rodiči a udržovat mezi nimi a dětmi vztah. Pokud se totiž rodiče budou schopni o dítě starat, může se k nim vrátit. V Česku dlouhodobě panuje nedostatek zájemců o pěstounskou péči. Podle výkazů ministerstva práce měla republika na konci loňska 11 800 dlouhodobých pěstounů. Z nich víc než polovinu tvořili prarodiče, téměř pětinu jiní příbuzní a desetinu jiní blízcí. V dlouhodobé péči na konci loňska vyrůstalo 12 351 dětí. Nejhůře se do pěstounské péče umisťují sourozenci, děti z jiného než majoritního etnika, starší děti, týrané děti nebo ty s handicapem. |
Ministerstvo si od změny slibuje zefektivnění i zkvalitnění náhradní rodinné péče, a to napříč celou republikou. Na konci celého „sjednocovacího procesu“ by měl vzniknout jednotný informační systém sociálně-právní ochrany dětí.
Podobnou naději mají i samotné kraje, podle kterých by se takto mohla zrychlit odezva při vyhledávání vhodného pěstouna. „Myšlenka na jednotný seznam od pana ministra je dle mého názoru správná. Cílem by mělo být zrychlit a zjednodušit proces, který teď kraje dělají v rámci takzvané mezikrajové spolupráce. Měla by se tím odstranit zbytečná byrokracie. Otázkou zůstává vypořádání se s GDPR a dalšími povinnostmi,“ uvedl radní Středočeského kraje pro sociální oblast Martin Hrabánek.
Zda by jednotná evidence přinesla zlepšení situace, je podle krajů otázkou toho, jak se bude s daty v ní pracovat. „Běžně máme my i jiné kraje různé pěstouny již předvytipované pro konkrétní děti – v jednotném seznamu se může stát, že vytipujeme pěstouny z jiného kraje a až po konzultaci se dozvíme, že nejsou ve skutečnosti k mání. Všeobecně se vyhledávání v seznamu - za stávajících podmínek, tedy v ‚offline‘ verzi - jeví jako nadbytečná činnost, protože tak či onak se musíme s daným krajem spojit a postup i možnosti konzultovat,“ popsala Pavlíková.
Myšlenku si chválí i odborníci. Pavel Šmýd, předseda Sdružení pěstounských rodin, přitom poukazuje na to, že u dětí je rychlost důležitá. Zatímco pro dospělého je půl roku hledání relativně krátká doba, pro dítě může jít o celý jeho život. „Odborníci stále upozorňují na extrémní nutnost, aby se dítěti dostalo stabilního rodinného prostředí v nejútlejším věku,“ uvedl.
Touha po dalších změnách
Samotné kraje by kromě evidence ocenily i celorepublikou kampaň, která by se zaměřila na pěstouny a jejich přínos. „S pěstounskými rodinami se pravidelně setkávám, v Moravskoslezském kraji jim každoročně děkujeme, pořádáme pro ně Dny rodin, na kterých každoročně tři výjimečné pěstouny oceňujeme. Setkáváme se tak s úžasnými životními příběhy a nesmírně inspirujícími lidmi,“ popsal náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro sociální oblast Jiří Navrátil.
Kampaně si dnes řídí jednotlivé kraje samostatně, přitom by podle nich právě celostátní mohla pomoci zvýšit i zájem o samotné pěstounství.
Každý měsíc přijdeme o tisíce, zoufají si pěstouni pečující o vnoučata |
„Nepovažujeme to za dosti efektivní způsob ‚náboru‘ žadatelů do řad pěstounů. Tento způsob propagace by měl dle našeho názoru být pouze doplňkem kampaně na celostátní úrovni. Dle našeho názoru by kampaň měla být vedena zejména ze strany státu, a to v daleko větší míře, než je tomu doposud. Propagace pěstounství v jednotlivých krajích by pak mohla probíhat pod záštitou ministerstva,“ popsala mluvčí Ústeckého kraje Magdalena Fraňková.
Pražští radní například nedáno rozhodli o spuštění permanentní kampaně určené k náboru nových lidí do databáze pěstounů, kteří v hlavním městě schází. Nutnost náboru nových pěstounů souvisí se změnou zákona, podle které nebude od konce roku 2025 možné umisťovat děti do tří let do kojeneckých ústavů.
Šmýd každopádně upozorňuje, že navzdory všem změnám český systém stále stojí na tom, že dospělý je důležitější než dítě. A to na rozdíl od řady zahraničních zemí. „Snahou je, aby dítě, které je ohrožováno na životě nebo na kvalitním rozvoji, bylo chráněno i v případě, že jde o vlastní rodiče. Dítě má potřebu a právo na stabilní výchovné rodinné prostředí, které mu umožňuje rozvinout své schopnosti a bez ohrožení dosáhnout zdravého místa ve společnosti,“ míní.
