Největší počet nakažených opičími neštovicemi vykazují v Evropské unii Portugalsko, Španělsko a Velká Británie. První případ už zaznamenalo i Německo, Francie, Belgie a Itálie. Podezření na infekci pak panuje u dalších desítek lidí v různých zemích, jen ve španělském Madridu to je dvacet případů.
Varování už zní i z českého Státního zdravotního ústavu (SZÚ). „Je nutné informovat odbornou a laickou veřejnost o potenciálním riziku šíření opičích neštovic, zejména u komunity mužů majících sex s muži nebo osob, které mají příležitostný sex či více sexuálních partnerů,“ uvedl ústav.
Odborníci označují nynější frekvenci šíření tohoto vzácného virového onemocnění z člověka na člověka za neobvykle vysokou. Pravděpodobně dochází ke komunitnímu přenosu bez předchozí cesty do oblastí, kde se opičí neštovice vyskytují, což jsou země Afriky.
Zdrojem současného šíření je pravděpodobně rizikový sex, míní vedoucí Národní referenční laboratoře pro chřipku a nechřipková respirační virová onemocnění SZÚ Helena Jiřincová. Britské úřady ve čtvrtek uvedly, že v zemi se případy prokázaly hlavně u homosexuálů a bisexuálů či mužů, kteří měli pohlavní styk s dalšími muži.
„Riziko u nás zatím není velké, ale je určitě dobrým krokem vyvarovat se rizikového sexu. Vyrážka v podobě puchýřků, naplněných tekutinou či již zasychajících, může být menšího rozsahu a může být lokalizovaná pouze v oblasti genitálií, takže na první dojem nemáte pocit, že pro vás není onen člověk rizikový,“ varuje Jiřincová.
Člověk je infekční po celou dobu vyrážky
„Onemocnění se přenáší z člověka na člověka kapénkami, také přímým kontaktem s pokožkou, na které jsou pupínky, vřídky nebo šupinky, tělními tekutinami nebo nepřímým kontaktem, a to prostřednictvím infikovaných předmětů či materiálů jako je oblečení nebo povlečení,“ vysvětlila Jiřincová.
Příznaky jsou podobné, ale mírnější, než příznaky pravých neštovic. Opičí neštovice začínají horečkou, zimnicí, bolestmi hlavy, svalů, zad a vyčerpáním. Vedle celkové únavy často dochází i ke zduření lymfatických uzlin v oblasti krku, podpaží či třísel. Na rozdíl od planých neštovic nedochází k bolesti žaludku, zvracení či průjmům.
Člověk je infekční po celou dobu výskytu vyrážky, která se objevuje během jednoho až tří dnů, někdy však i déle, po nástupu horečky. Infekční je nakažený však i v několika dnech před výsevem pupínků a i během hojení a odlupování stroupků.
Většina lidí se během čtyř až šesti týdnů vyléčí sama i bez lékařské pomoci. Všichni lidé, nakažení opičími neštovicemi v zemích Evropské unie, mají zatím podle zahraničních médií mírný průběh a nemuseli být hospitalizováni. Po prodělání onemocnění však lidem mohou zůstat na těle po puchýřích jizvy.
Ohroženi jsou lidé mladší 42 let, bez očkování
Proti nákaze opičími neštovicemi chrání očkování proti pravým neštovicím. Imunita po prodělání planých neštovic v dětství v tomto případě nehraje žádnou roli, protože se jedná o úplně jiný druh onemocnění.
„Obecně jsou nejvíce ohroženi ti, kteří nejsou očkováni proti pravým neštovicím, tedy lidé narození po roce 1980 (jelikož v tomto roce skončilo povinné očkování proti pravým neštovicím díky jejich vymýcení, pozn. red.),“ uvedla Jiřincová.
Například španělské ministerstvo zdravotnictví podle deníku El País jedná o nákupu tisíců dávek vakcíny proti neštovicím pro lidi, kteří přišli do blízkého styku s nakaženými. Britské úřady podle BBC uvedly, že nakoupily zásoby vakcíny a začaly ji nabízet lidem s vyšším rizikem nákazy.
Opičí neštovice se objevily v Německu nebo Francii, WHO se obává šíření |
Úmrtnost na opičí neštovice je v Africe jedno až deset procent, záleží na variantě viru, které existují dvě. Méně riziková se vyskytuje v zemích západní Afriky, horší průběh mají lidé s variantou viru přenášející se v Kongu.
„První případ výskytu opičích neštovic ve Velké Británii z dubna byl importem z Nigérie, což je země na západě Afriky, tudíž se jeví, že by se mohlo jednat o tu méně rizikovou variantu. Ale to je spekulace, protože u nynějších případů to ještě nevíme,“ podotkla Jiřincová.
Poprvé byly opičí neštovice zaznamenány u člověka v roce 1970 v Demokratické republice Kongo. Od té doby se podle Jiřincové toto onemocnění vyskytuje sporadicky či pravidelně v zemích střední a západní Afriky, a to zejména v oblastech kde lidé žijí v blízkosti opic, které jsou přirozenými hostiteli tohoto viru.
