Ukrajinští vojáci mluví šeptem, zatímco se prodírají sněhem a blátem v zákopech nedaleko města Pavlopil. Když prochází kolem značek varujících před odstřelovači, skloní se ještě o kousek níž.
Od chvíle, co Rusko v roce 2014 anektovalo Krym a rozpoutalo na Donbasu násilný konflikt, se tu podle nich příliš nezměnilo. „Každodenní výměna názorů s proruskými silami pokračuje dál a dál, neustále se musíme mít na pozoru,“ líčí jeden z vojáků pro stanici SKY News.
Ve zdejší brigádě, která hlídá jižní část frontové linie mezi Ukrajinci a separatisty, slouží i dva profesionální vojáci ze zahraničí. Sean Pinner a Johnny Wood pochází z Británie a bojovat se rozhodli proto, že oba začali v zemi nový život a je pro ně domovem.
Diktátora nechceme, budeme vzdorovat, vzkazují lidé na ukrajinské frontě |
Osmačtyřicetiletý Pinner před odchodem na Ukrajinu pracoval v Anglii jako manažer v odpadovém hospodářství. Často až šestnáctihodinová pracovní doba a dlouhé dojíždění ale bylo neúnosné a on se nakonec rozhodl změnit život.
„Mám vojenské dovednosti – devět let jsem sloužil u pěšího pluku britské armády (Royal Anglian Regiment). Když Ukrajina změnila zákon a umožnila cizincům sloužit ve své armádě, využil jsem toho. Po třech letech služby získáte povolení k trvalému pobytu nebo občanství,“ říká Pinner, jenž v ukrajinské armádě slouží čtvrtým rokem.
Získat si důvěru Ukrajinců trvalo, líčí Brit
Povýšení na velitele oddílu se dočkal už po šesti měsících ve službě. Přiznává, že ale chvíli trvalo, než si získal důvěru svých spolubojovníků. „První rok byl těžký. Nevěděli, co si o tom mají myslet. Proč by Britové chtěli přijít a bojovat? Ale nyní jsem jedním z nich,“ míní Pinner.
Naučil se trochu jazyk a vzal si za ženu Ukrajinku. Jejich dům stojí jen patnáct kilometrů od frontové linie. „Mým domovským městem je Mariupol. Bráním tu své adoptované město a svou rodinu,“ říká Pinner.
Největší strach mají jeho muži z ruských dronů s termovizními kamerami. Při jejich útoku je z nebe nejdřív slyšet hučení, když ustane, začne na zem padat salva minometů a granátů. „Někdy je to děsivé, bez ohledu na to, že jsme na to zvyklí. Dopad výbušné munice rozvlní celou zemi,“ podotýká.
Pinner si je vědom toho, že Rusko, které v posledních týdnech u hranic s Ukrajinou shromáždilo desetitisíce vojáků, má větší palebnou sílu a pokud se rozhodne pro totální invazi, nemají Ukrajinci velkou šanci ho odrazit. Věří však tomu, že jsou jeho muži schopni zasadit mu těžkou ránu.
„Jsme dobře rozmístění, zakopaní, budeme všichni bojovat. Tihle chlapi brání své domovy. Možná nemáme vzdušnou převahu ani velkou námořní flotilu, ale Ukrajinci bojují. Rusové budou také krvácet,“ říká Pinner, kterému kontrakt s armádou končí letos v prosinci.
Zpět do Anglie se ale stěhovat nehodlá. „Chci skončit v armádě a zůstat na Ukrajině. Trvalo mi dlouho, než jsem se začlenil. Chlapi vědí, že nejsem válečný turista. Jsem v organizované jednotce, sloužím ukrajinské vládě, integroval jsem se. Ví, že se neseberu a neodjedu jinam,“ dodává.
Sean Pinner was working in waste management in England when he decided to change his life, and with his military background in mind, joined the Ukrainian army. Sky's ramsaysky meets two Britons ready to defend Ukraine. https://t.co/oBnoH5BCmy
Nepotřebujeme poslat armádu, ale zbraně
Příběh osmadvacetiletého Wooda, jenž tu slouží třetím rokem, zní podobně. Také on si na Ukrajině koupil dům, zamiloval se tu a plánuje založit rodinu. Jeho přátelé v Británii si o něm nicméně podle jeho slov myslí, že je blázen, když se rozhodl odejít zrovna sem.
„Mám tu život, moje snoubenka je Ukrajinka, mám tu dům, buduji rodinu,“ líčí. Ukrajinská armáda se podle Wooda od roku 2014, kdy čelila ruské anexi Krymu, značně zlepšila. Na Rusko ale samozřejmě stále nestačí.
Ukrajinští vojáci střeží Černobyl, leží na nejkratší cestě z Ruska do Kyjeva |
Severoatlantická aliance a evropští lídři na úterním jednání s americkým prezidentem Joem Bidenem potvrdili jednotný postup vůči Moskvě s tím, že případná ruská agrese vůči Ukrajině bude mít vážné dopady. Moskva požaduje, aby se NATO zavázalo nepřijmout Ukrajinu za členský stát Aliance. Západ naopak trvá na politice otevřených dveří NATO.
Podle Wooda nicméně musí evropské země udělat víc. „Politická podpora je důležitá, ale musí dát Ukrajině víc, aby se mohla bránit. Nepotřebujeme poslat americkou ani britskou armádu, stačilo by nám, kdyby poslali více zbraní k obraně země,“ uzavírá.
