Orkán zasáhl celou republiku, škody v Národním parku Šumava (NP) byly jedny z nejvýraznějších.
„Tehdy jsme vytěžili přibližně 744 tisíc kubíků dřeva, zasaženo bylo asi 1 900 hektarů lesa. Bez zpracování zůstalo 207 tisíc metrů kubických polomového dříví. A to odhadem na 500 hektarech,“ vypočítal mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.
V následujících šesti letech po Kyrillu správa parku zaznamenala 2,6 milionu kubíků odumřelých stromů, za něž mohl kůrovec. Polovinu dřevaři vytěžili a druhá se ponechala na místě k zetlení.
Následky orkánu Kyrill |
„Dnes už víme, že takovéto změny k Šumavě patří. Orkán Kyrill v té mnoho tisíc let staré historii není ničím výjimečný. Lesy jsou na tyto rozsáhlé změny připravené,“ konstatoval Dvořák.
„Z čeho jsme ale velice překvapení, je rychlost přirozené obnovy lesa. Když orkán pokácel stromy a následně přišla kůrovcová gradace, tak horní stromové patro vlastně uvolnilo prostor obnově nových stromků, které vyrašily,“ vykládal.
Přírůstky nových stromků jsou podle něj až půl metru za jeden rok. „Psal mi dokonce nějaký pán, že v oblasti Plešného jezera je to po orkánu už tak zarostlé, že z některých míst není žádný výhled. A jestli bychom to tedy nemohli vyřezat. I to může být důkaz toho, jakou má příroda sílu,“ pobaveně vyprávěl.
Pomohlo to datlíkovi i broukům
Každá taková spoušť přináší změny v ekosystému.
„Je pravda, že padly statisíce stromů, z nichž se většina nechala přirozenému vývoji. Tam se poté namnožil kůrovec a dalších pět let velice gradoval. Horní stromové patro v některých místech úplně zaniklo. Na druhou stranu díky tomu, že se tolik rozmnožil kůrovec, tak to velmi prospělo například chráněnému datlíkovi tříprstému, jehož hlavní potravou je právě lýkožrout,“ hledal pozitiva.
Další bouře po KyrilluV březnu 2008 zasáhl Šumavu orkán Emma, po němž zůstaly na území NP desítky tisíc kubíků polomů. V dubnu 2015 řádil orkán Niklas, který po sobě zanechal 50 tisíc kubíků zlámaného dřeva. V srpnu 2017 se přihnala silná bouře na oblast Stožecka a Novopecka a v témže roce v říjnu pak orkán Herwart, který způsobil polomy nejen v této oblasti, ale také na západě území NP Šumava a v přírodní rezervaci Boubínský prales. Všechny tyto bouře způsobily v NP polomy v objemu kolem 130 tisíc kubíků. To škody po Kyrillu byly mnohem vyšší. V únoru 2020 se Šumavou prohnala ještě bouře Sabine. |
Popadané stromy prospěly i vzácným druhům hub, které jsou závislé na mrtvém dřevě.
„Po více než stovce let se nám tu také objevily některé druhy brouků. Například trnoštítec horský nebo kornatec velký. To je druh, který je přímo vázaný na stojící souše, které jsou přibližně 10 let staré,“ objasnil Dvořák. Změna lesa vyhovuje i tetřevu hlušci.
V roce 2007 nechal tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík (Strana zelených) zvětšit bezzásahové území v parku ze 13 na 24 procent. Tento krok se dočkal řady kritických reakcí, ale podle Dvořáka se tím zabránilo velké katastrofě.
„Ano, právě z toho vznikla kůrovcová gradace. Ale my víme, že pokud by se tehdy těžilo v plné míře, tak by byla Šumava jednou velkou holinou, což by přispělo k odvodňování krajiny,“ naznačil Dvořák.
I tak přišla v roce 2015 zpráva, že vysychá pramen Vltavy. Mnozí se obávali, že Šumava přestává zadržovat vodu.
„To ale není pravda. Voda zůstává například i ve tlejícím dřevě. Když zaprší, tak v místě, kde je padlý kmen, zůstávají louže a tím tam vzniká nová, skoro mokřadní vegetace. To dokazují například rašeliníky, které se tam objevují.“ popsal.
Klíčové rozhodnutí pro park
Po orkánu Kyrill vznikla jedna z největších holin o rozloze přibližně 27 hektarů u jezera Laka. To by podle Dvořáka mohl být jeden příklad za všechny, který odráží vývoj lesa.
„Vysadili jsme tam různorodou skladbu stromků. Dva tisíce jedlí, deset tisíc jeřábů a opravdu málo smrku. Sázel se buk i borovice. Když jsme si dělali monitoring v roce 2018, tak jsme zjistili, že je tam opět 150 tisíc mladých stromků, ze kterých je 120 tisíc smrků,“ popsal Dvořák. To podle něj dokazuje, že tam smrk patří.
Na možné obrovské polomy, které způsobil Kyrill, někteří odborníci upozorňovali už několik let předtím. Po těžbách kůrovcem napadených smrků totiž ztratily šumavské lesy svoji půdní kompaktnost a bylo mezi nimi mnoho pasek. Orkán tam pak měl snadnější práci.
Na tuto dobu zavzpomínal i nynější ředitel parku Pavel Hubený. „Na jaře 2007 stála správa NP Šumava před klíčovým rozhodnutím. Buď bude k likvidaci polomů přistupovat tradičním lesnickým způsobem a vše vytěží a zásadně poškodí to, pro co byl národní park vyhlášen. Nebo nějakou část území ponechá přírodě s vědomím, že tam bude následovat kůrovcová gradace,“ vysvětlil Hubený.
Správa NP Šumava se rozhodla pro druhý způsob, který byl považovaný za velmi kontroverzní.
„Přesto nyní už můžeme říct, že to byl správný postup. Ukázal, že i zdánlivě stejnověký smrkový les se dokáže s takovou změnou vypořádat. Díky ponechanému přírodnímu procesu tu dnes máme na obrovských plochách přirozeně se chovající lesy. I druhová rozmanitost celého parku vzrostla,“ zmínil Hubený.
Nouzový stav a odjezd turistů
Meteorologové předpověděli příchod orkánu s několikadenním předstihem. Na některé přípravy tedy lidé měli čas, ale málokdo čekal, že orkán udeří takovou silou.
„Modravu orkán zasáhl dvojím způsobem. Několikadenním výpadkem elektřiny a pak tím, že vláda vyhlásila nouzový stav a zakázala lidem vstup do lesů,“ vzpomíná starosta obce Antonín Schubert.
Vyhlášení nouzového stavu bylo nezbytné kvůli výběrovým řízením na zpracování kalamity. Mělo to však negativní vliv na cestovní ruch.
„Prořezali jsme silnici od hranice krajů až k Srní, aby byla zajištěna dopravní obslužnost. A protože pokračovala zimní turistická sezona, tak jsme odstranili popadané stromy ze strojově upravovaných běžkařských tras,“ sdělil Schubert. Zákaz vstupu do lesů však nemile překvapil nejen místní, ale i návštěvníky hor. Po obnově dodávky elektrické energie tedy odjížděli domů, protože nikam nesměli.
Podle Schuberta nyní vydává správa parku příliš ideologické informace o obnově lesa.
„Příroda je mocná čarodějka, ale aby se za 15 až 20 let obnovil stoletý les, to opravdu nedokáže. Na to si musíme nejméně sto let počkat. Navíc vytváří opět pouze smrkovou monokulturu a my víme, že smrk s mělkými kořeny potřebuje chlad a vláhu, čehož se mu zřejmě v budoucnu na Šumavě dostávat nebude. Otepluje se a nebude voda,“ prohlásil.
S tím souhlasí i starosta Kvildy Václav Vostradovský. „Když dnes přijde člověk do šumavského lesa, tak se zaraduje. Tam, kde byly po orkánu polomy, je znovu zelený svah. Problém je ale podle mě v tom, že opět převládá monokultura smrku,“ řekl.
Zároveň se obává, jak by se krajina vzpamatovala z další podobné situace. „Tím, jak se rozšiřuje bezzásahovost, se může rozšiřovat kůrovec. Kdyby v následujících letech měla přijít podobná katastrofa, tak bych měl strach, zda si s tím příroda ještě poradí. Budoucnost je tedy podle mě trochu s otazníkem,“ uvažoval Vostradovský.
Po bouři byli obyvatelé Kvildy tři dny bez elektřiny a dosud na dobu před patnácti lety nevzpomínají dobře. Vedení obce si však vzalo z této kalamity ponaučení.
„Nyní je Kvilda napájená elektřinou ze tří stran. Proto doufám, že kdyby se něco podobného mělo opakovat, už by to nebylo tak zásadní jako v tom roce 2007,“ naznačil Vostradovský.
