Zní jistě působivě, pokud se veřejní činitelé ohánějí slovy, jako je „věda“, „dezinformace“ či „zdravotní negramotnost“ – a na základě toho určují, co smíme, nesmíme a co musíme. Jenže nedejme se balamutit, protože slova jsou jen pojmy, jejichž obsah je třeba přesně vymezit. A hlavně je o něm třeba přemýšlet.
O tom, co je správný vědecký závěr, tu přece rozhoduje úředník a novinář. Nepřipadá vám to jako ze středověku?