V září 2020 Českou republiku upoutal pozornost veřejnosti i novinářů příběh Josefa Prokeše. Řidič Dopravního podniku města Brna tehdy odmítl vyjet s autobusem, na kterém byl umístěn předvolební plakát kandidáta do Senátu Tomáše Anderleho za SPD, na kterém stálo „Zdravé školství bez inkluze“.
Reklama SPD uráží mé děti, autobus s ní nechci, prosadil si řidič |
Prokeše slogan pobouřil, protože sám má dvě autistické děti, z nichž jedno díky inkluzi našlo místo ve školní třídě. Přístup řidiče vzbudil rozruch nejen v médiích, ale i na sociálních sítích. Jeho příspěvek sdílely stovky lidí a někteří z nich upozorňovaly na to, že se s takovou formou násilí setkávají velmi často.
Nejde však jen o plakáty a diskriminaci. V loňském roce se Městský soud v Praze začal zabývat případem tři roky trvajícího domácího násilí, ve kterém měl muž své handicapované partnerce vulgárně nadával, bil ji i znásilňoval. Brutálním způsobem prý mučil i domácí zvířata.
Jak je to v Česku s násilím
Tématu obecného i předsudečného násilí na lidech se zdravotním postižením se v ČR nikdo dlouhodobě nevěnuje. Existují pouze dílčí výzkumy, které ukazují, jak moc rozšířený je to fenomén.
Například výzkumná zpráva In Iustitia z roku 2020, která byla výstupem šetření mezi 335 organizacemi, mluví o tom, že s jedním případem násilí proti lidem se zdravotním postižením setkalo v posledních třech letech 52 procent organizací. Předsudečné násilí, tedy to, které je pácháno na člověku kvůli jeho příslušnosti k některé společenské skupině, zaznamenala více než třetina z nich.
Postižená žena zažila peklo, partner podle spisu týral ji i domácí mazlíčky |
Právě In Iustitia spustila v loňském roce dokonce nový online výzkum násilí na lidech se zdravotním postižením a podle předběžných výsledků, které zveřejnila, se s nějakou formou násilí ve svém životě setkalo 73 procent respondentů.
„Ptali jsme se jich jednak na to, zda mají zkušenost s obecným násilím, a jednak na to, zda mají zkušenost s předsudečným násilím, tedy takovým násilím, kdy pohnutkou pachatele je předsudek vůči lidem se zdravotním postižením. Sběr dat pro výzkum byl ukončen v polovině prosince, data momentálně vyhodnocujeme,“ uvedla pro iDNES.cz Klára Kalibová, ředitelka a právnička organizace s tím, že finální závěry mají být k dispozici v únoru.
Dosavadní zveřejněné výsledky také potvrzují, že lidé se zdravotním postižením čelí jak závažnému fyzickému či sexuálnímu násilí, tak mírnějším formám násilí. Většina dotazovaných měla zkušenost se slovními útoky a skoro polovina s vyhrožováním či obtěžováním. Čtvrtina všech respondentů se také setkala s ekonomickým násilím, jako je například krádež nebo zneužití platební karty.
Nezavírejme oči Problematice násilí se věnuje i ombudsman, který dohlíží na naplňování Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2009. Podle mluvčí Markéty Bočková jde o věc, před kterou by veřejnost a orgány neměly zavírat oči. „V případě lidí s postižením jde o zvlášť zranitelné oběti. Vzhledem k zdravotnímu stavu nebo životní situaci mohou mít tito lidé menší možnost například takové incidenty hlásit a bránit se jim. Lidé s mentálním postižením například ani nemusí chápat, že to, co se jim děje, není správné. Problematické, nesrozumitelné nebo stresující pro ně může být i samotné vyšetřování, například podání výpovědi a podobně,“ uvedla. |
Výsledky jsou podle Kalibové velmi překvapivé. „Zdravotně postižení čelí také vysoké míře předsudečného násilí v zásadě srovnatelné s útoky na etnické a národnostní menšiny. Čtvrtina lidí s hendikepem zažila některou formu sexuálního násilí,“ doplnila odbornice.
Násilím na lidech s postižením se dlouhodobě zabývá i Hana Grygarová, DJka z Brna, která má svalovou dystrofii a používá vozík. Sama jej totiž zažila. „Šlo o zesměšňování mého jména, napadání jako jsou kopy, údery rukou, bavíme se o napadání ze strany pečující osoby a napadání ze strany spolužáků. Byla to dlouhodobá záležitost. Je to něco, s tím se velmi obtížně žije,“ popsala. Její zkušenost dokládají i jiné výzkumy, které ukazují na to, že ženy s postižením jsou násilím ohrožené více.
Jak nebýt snadným cílem Pomoci se snaží také Linda Štucbartová, která je první certifikovanou lektorkou konceptu Sebevědomé sebeobrany (Empowerment self defence) v České republice a zakladatelkou ESD Czechia. Ta pracuje zejména se silnými stránkami jednotlivce, klade důraz na prevenci a intuici, a je tak vhodná i pro lidi s určitými typy zdravotního postižení či pro seniory. "Jde o koncept, který vychází z Izraele. Zatímco Krav maga hodně staví na fyzické síle, tak tady se staví na komunikaci, prevenci, práce s intuicí. Boj, nebo obrana je pouze jedním z pěti pilířů," uvedla Štucbartová. "Většinou hledá útočník snadnou oběť. On se vás někdo zeptá, zda nevíte kolik je hodin a už z vaší reakce vyčte, zda do toho má jít, nebo ne. Já učím lidi nejdříve vnímat okolí, kde se nachází, zda je v blízkosti centrum, kde je ochranka, nebo zda jsou někde bezpečnostní kamery. Učím vnímat své okolí tak, abych pravděpodobnost, že dojde k útoku, zmenšila," dodala. |
K násilí podle Grygarové často dochází v místě, které by mělo být tím nejbezpečnějším – doma. Pachatelem je nejčastěji partner, rodič, sociální pracovník, nebo jiná pečující osoba.
Co se může změnit
Vzhledem k tomu, že násilník je často ten, kdo se o postiženého stará, je velmi obtížné v takových situacích využít takzvaný institut vykázání. Ten policie využívá v situaci, kdy zjistí, že se jedná o domácí násilí. Pachatele může z domu vykázat, a to až na deset dnů. „Pokud by policisté využili institutu vykázání, tak bych tím přišla o možnost pomoci a mohla bych být ohrožena na zdraví,“ uvedla Grygarová. V roce 2019 vykázali policisté 1269 osob, o rok později 1186.
Proto také postižení útoky nehlásí tak často na policii. To potvrzují i předběžné výsledky průzkumu. Se svým napadením se policii svěřila pouze necelá čtvrtina obětí. „Lidé s postižením přitom při kontaktování policie čelí významným fyzickým i nefyzickým bariérám, které jim prakticky znemožňují říci si o pomoc,“ doplnila Kalibová.
Podle ní navíc není v České republice vůbec právně ošetřeno předsudečné násilí na lidech se zdravotním postižením. „Podstatou trestněprávní ochrany před předsudečným násilím je stíhání diskriminační pohnutky a automatické navýšení trestu, pokud je tato pohnutka prokázána. Takovou ochranu poskytuje trestní zákoník v případě rasistického, národnostního, etnického, náboženského nebo politického předsudečného útoku prostřednictvím kvalifikovaných skutkových podstat i vybraných základních skutkových podstat trestných činů, není však poskytována pokud je útok motivován předsudky vůči lidem se zdravotním postižením. To je třeba změnit,“ popsala. V podobné situaci se podle ní ní nacházejí také lidé napadeni z důvodu své sexuální orientace či genderové identity.
Problém je podle Grygarové také jinde - ve špatně nastaveném systému asistence. „Není to ale problém jen České republiky, jde o celosvětový problém. Pokud je systém nastaven tak, že nemám dostatek prostředků na asistenci, nemůžu si vybírat z kvalitních pracovníků, nemůžu jim zaplatit kvalitní práci, tak je to špatně,“ popsala. Podle ní by bylo dobré, kdyby si lidé s postižením mohli sami najímat, trénovat a platit lidi na tolik asistence, co potřebují. Aby si mohli najmout schopné pracovníky, co „na ně nemluví jako na dítě“. Zároveň zdůraznila nutnost osvěty v tomto ohledu.
Zdravotní postižení má každý osmý Čech nad patnáct let, zjistil ČSÚ |
V následujících měsících chce In Iustitia vyhodnotit svůj výzkum, provést legislativní analýzu a poté oslovit s možnostmi řešení novou vládu. „Věříme, že téma ochrany dosud nechráněných skupin osob ohrožených předsudečným násilím může být tématem pro celou novou vládu. Legislativní změnu lze přitom provést elegantně a rychle,“ popsala Kalibová a dodala: „Česká republiky by se měla zařadit nejen právně, ale i fakticky mezi země, kterým bezpečí lidí se zdravotním postižením leží na srdci.“
Jak se žije lidem se zdravotním postižením v Česku zkoumal také před několika lety Český statistický úřad. Výsledky zveřejněné v roce 2019 pak ukázaly, že zhruba každý osmý Čech starší patnácti let má zdravotní postižení, které ho dlouhodobě omezuje v běžném životě. V českých domácnostech tehdy žilo 1,152 milionu lidí starších 15 let s nějakým zdravotním postižením. Téměř 600 tisíc osob se zdravotním postižením musí využívat pomoc druhé osoby, většinou nejbližších příbuzných,
Starší průzkum Národní rady osob se zdravotním postižením ČR z roku 2012 například ukázal, že s diskriminací se v České republice setkalo 62 procent zdravotně postižených respondentů.
Úmluva OSN Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením v článku 16 předpokládá, že stát bude lidi s postižením chránit před vykořisťováním, násilím a zneužíváním. V rámci stávající i nové legislativy má stát zajistit a uvádět do praxe opatření, která vykořisťování, násilí a zneužívání zabrání. Zároveň má poskytnout podporu obětem násilí. Podpora by měla brát v úvahu specifické potřeby některých skupin lidí s postižením, zejména dětí a žen. Stát by měl také zajistit účinné trestání za tyto činy. |
