Prosincové vítězství mladého levicového kandidáta Gabriela Borice v prezidentských volbách v Chile bylo velkým překvapením. Druhá nejbohatší země Latinské Ameriky zastávala pravicovou ideu volného trhu s co nejmenším státními intervencemi. Ke konci roku se ovšem vzestupem Borice k moci přidala k dalším latinskoamerickým státům, v nichž převážili voliči podporující robustnější sociální politiku.
Levicový obrat započal v roce 2018 v Mexiku, kde zvolili hlavou státu Andrése Manuele Lópeze Obradora. Postupně levicové strany a prezidentští kandidáti vítězili v Panamě, Guatemale, Argentině, Peru, Hondurasu a naposledy právě Chile. Pravicoví prezidenti a strany se dostali k moci jen v Salvadoru, Uruguayi a Ekvádoru.
K Chile by se brzy mohla přidat Kolumbie a vůbec největší latinskoamerická ekonomika, Brazílie. Tu čekají tento rok prezidentské volby. Nechvalně proslulého Jaira Bolsonara spojovaného s krajní pravicí chce vyzvat bývalý prezident Luiz Inácio Lula da Silva, který je dodnes populární díky svým rozsáhlým sociálním programům. Silva, zbavený obvinění z korupce, v průzkumech vede nad Bolsonarem o několik desítek procent.
Bolsonaro zvítězil v posledních prezidentských volbách se sliby ekonomického oživení, nedařilo se mu je však naplnit ani v době před příchodem pandemie, která ekonomiku největšího sátu Latinské Ameriky výrazně poškodila. Voliči se od něj proto odvrací a přecházejí k jeho úhlavnímu protivníkovi.
 |
„Myslel jsem, že Bolsonaro zlepší náš život alespoň v určitých aspektech. Neučinil tak,“ řekl listu The New York Times bývalý prezidentův volič Maurício Pimenta da Silva. „V supermarketech je všechno tak drahé... Především maso.“
Současnému prezidentovi covidová pandemie velmi uškodila nejenom z ekonomické stránky. Bolsonaro opakovaně zpochybňoval koronavirus jako „chřipečku“ a bojoval proti přijetí omezení, což mnoho Brazilců otrávilo. Brazílie se za jeho vlády stala zemí s jednou z nejsmutnější bilancí zemřelých.
Podle The New York Times ale pandemie vysvětluje stoupající popularitu levicové politiky i v ostatních jihoamerických státech. Je reakcí na dlouhodobě podfinancovaný sektor zdravotnictví a chybějící podpůrný systém pro lidi, kteří se dostanou do ekonomických problémů.
Pandemie hladu. Latinské Americe kvůli koronaviru hrozí nedostatek jídla |
„Tohle je opravdu o tom, že nižší střední třída a části pracující třídy říkají: Třicet let demokracie a my stále musíme dvě hodiny jet vetchým autobusem na špatnou kliniku,“ vysvětluje ředitel Centra pro Latinskoamerická studia na Americké univerzitě Eric Hershberg.
Region s levicovými ideologiemi koketuje nicméně pravidelně. Za studené války se Sovětský svaz pokoušel o rozšíření marxistické revoluce na „dvorku“ USA. Washington kontroval podporou pravicových diktátorů, z nichž někteří byli známi rozsáhlým porušováním lidských práv.
I po rozpadu SSSR levicové ideje v mnoha zemích rezonovaly. Politologové mluví o takzvané růžové vlně, která v uplynulé dekádě zasáhla jižní část kontinentu a vynesla k moci levicové vlády. Postupně se však vzhledem k mnoha ekonomickým přešlapům či obviněním z korupce region obrátil opět doprava, přičemž poslední baštou růžové vlny zůstala zbídačená Venezuela, kde autoritářskou, i když silně oslabenou rukou, vládne Nicolás Maduro.
Obrat k Číně
Posun doleva ovlivňuje geopolitické směřování regionu. Profesor latinskoamerických studií Evan Ellis z U.S. Army War College tvrdí, že nikdy neviděl, aby v oblasti tolik dominovala „kombinace levičáků a populistických lídrů zaměřených proti USA“. Ellis se domnívá, že odklon od tradičního klíčového hráče na kontinentu je příležitostí pro Čínu, s níž budou chtít tyto levicové vlády uzavírat výhodné provládní kontrakty.
Biden sází na pomocné programy Latinské Americe. Migraci ale nezabraňují |
Čínský státní list Global Times s odvoláním na tamní experty píše, že vzestup levicových politiků „rozšíří čínský okruh přátel v regionu“ vzhledem k „těsnějším vazbám v ideologických a politických hodnotách“. Podle listu lze oslabující postavení USA v regionu přičíst dědictví exprezidenta Donalda Trumpa, který svou první prezidentskou kampaň postavil na strachu z latinoamerických migrantů směřujících do Spojených států a vůči latinským státům měl velmi kritický, až pohrdavý postoj.
„USA nic nedělaly, zatímco Čína využívala svou bohatou zkušenost a produkční kapacitu, aby pomohla latinskoamerickým ekonomikám,“ píše se v názorové rubrice listu. „Je zřejmé, která země se chová k Latinské Americe jako pravý přítel a která s ní jedná jako s nástrojem.“
Podle českého velvyslance v USA Hynka Kmoníčka Latinoameričané ve vztahu k USA a Číně zaujímají přístup takzvaného „aktivního neúčastnění“. „Neúčastní se americko-čínského sporu, ale aktivně se snaží naznačovat oběma stranám, že by mohli, tedy v závislosti na tom, jaké výhody za to pro svoji zemi dostanou,“ napsal Kmoníček v komentáři pro MF Dnes.
Podle velvyslance tento přístup byl nejlépe patrný v prosinci, kde se mohl člověk setkat s latinskoamerickými ministry zahraničí na americkém Summitu pro demokracii, ale také na málem souběžném summitu pro Jižní Ameriku mezi Čínou a státy CELAC (Společenství latinskoamerických a karibských států).
