Z 370 případů, kdy během roku musely do vzduchu pohotovostní stíhačky některé z členských zemí NATO, jich zhruba 80 procent, tedy 290 zásahů připadalo na ruské vojenské letouny, uvedla Aliance v oficiální zprávě.
„Stíhačky NATO jsou ve službě nepřetržitě, připraveny ke startu v případě neověřených letů v blízkosti vzdušného prostoru spojenců,“ konstatovala mluvčí NATO Oana Lungescu.
Většinu zásahů letouny Aliance podnikly v oblasti Baltského moře, kde se státy NATO střídají v takzvaném Air Policingu, tedy ve střežení vzdušného prostoru Estonska, Lotyšska a Litvy. Podobně spojenci zajišťují ochranu nebe pro Albánii, Černou Horu, Severní Makedonii a Slovinsko a pomáhají hlídat vzdušný prostor Rumunska, Bulharska a Islandu.
Podle údajů litevského ministerstva obrany, které případy eviduje, zaznamenali alianční letci nad Baltem 112 zásahů.
Asi nejrušnějším obdobím bylo v tomto ohledu období od června do září, kdy se poplašené sirény na základnách v Litvě nebo Estonsku rozezněly 70krát. A vůbec nejnáročnější byla zřejmě první polovina června, kdy se nad Baltem prakticky každý den objevovaly různorodé formace ruských vojenských strojů.
Zhoršení bezpečnosti je důsledkem ruských akcí, říká šéf švédské obrany |
Například 16. června stíhači startovali ke skupině letounů An-30 a An-12, dvojici taktických bombardérů Su-24, dvěma přepadovým stíhačkám Su-27, bombardéru Su-34 a dvojici stíhaček Su-35. Přitom jen den předtím dva ruské bombardéry Su-24 krátce narušily vzdušný prostor Litvy.
Různé početné formace se pak objevovaly i v dalších týdnech. Litevské ministerstvo eviduje také případ, kdy se společně poblíž vzdušného prostoru spojenců objevily dvě skupiny po čtyřech ruských letounech, přičemž jedna skupina měla letový plán a komunikovala s řízením letového provozu a druhá s totožnými letouny ne.
„Obecně se zásahy obešly bez incidentů, letouny NATO startovaly, aby identifikovaly blížící se letadlo a vyprovodily ho mimo oblast. Jen velmi málo zachycených letounů vstoupilo do spojeneckého vzdušného prostoru,“ uvedla Aliance ve zprávě.
Nebe nad Baltem zůstává divoké
Ruské vojenské letouny v oblasti Baltu pravidelně létají bez letových plánů, nekomunikují s řídícími centry letového provozu a nepoužívají transpondéry, tedy zařízení, které umožňují automatickou identifikaci letadla ve vzdušném prostoru pro potřeby řízení letového provozu a poskytující základní údaje o letadle včetně kódu letu nebo výšce.
Nejvážnější incidentV ochraně Pobaltí se spojenci střídají od roku 2004. V září 2005 se ruský stíhač Su-27 při přeletu z Petrohradu do Kaliningradské oblasti odchýlil od své trasy a vletěl do litevského vzdušného prostoru. Po prodlevě jeho zjištění – způsobené nejspíše jednak zastaralými litevskými radary a jednak nízkou nadmořskou výškou, v níž letoun letěl – k němu vystartovaly hotovostní stroje Phantom německé Luftwaffe. Ještě než letoun dostihly, ruský stroj havaroval. |
Když je však transpondér vypnutý, středisko řízení letového provozu takový letoun bez identifikace označuje za neznámý cíl a potenciální riziko pro civilní letadla na mezinárodních trasách a startují proto k němu pohotovostní stroje.
Němé ruské vojenské lety v regionu směřují často do ruské militarizované exklávy Kalinigradu a nazpět do Ruska.
Aliance v celé Evropě využívá asi 40 radarů a zpravodajských uzlů pro sledování letového provozu. V nepřetržité pohotovosti je pak 60 letounů jako síla okamžité reakce pro letadla, která se ocitnou v nouzi nebo porušují mezinárodní letecká pravidla v blízkosti vzdušného prostoru Aliance.
Důvodem pro ostrý start pohotovostních stíhaček pak může být nejen neohlášený vojenský let, ale i případ, kdy civilní letoun z jakéhokoli důvodu ztratí spojení s řízením letového provozu - ať už jde o technický problém nebo třeba únos.
NATO má kvůli monitorování veškerého pohybu nad celou Evropou dvě letecká operační střediska. To v Německu pokrývá oblast severní Evropy, druhé ve Španělsku pak celé jižní křídlo.
Ostrých startů mírně ubylo
V porovnání s předchozím rokem sice počet ostrých startů, takzvaných „Alfa Scramble“, k ruským strojům poklesl asi o 60, nicméně stále je počet zásahů násobně vyšší než před rokem 2014, kdy se prudce zhoršily vztahy NATO s Moskvou po ruské anexi Krymu.
Loni NATO zaznamenalo 350 startů kvůli ruským letounům, z toho 137 nad Baltem.
Proti tomu v roce 2013 Aliance zaznamenala 47 ostrých startů k ruským letounům. V roce 2014, kdy se vztahy vyostřily, to bylo už 140 ostrých startů. Rekordní byl pak i následující rok 2015 se 160 starty. V roce 2016 to bylo 110 a v roce 2017 pak 130 startů. V roce 2018 musely pohotovostní letouny NATO startovat k „němým“ ruským vojenským strojům ve 137 případech.
Pro představu v roce 2009, tedy ještě v době relativně dobrých vztahů Západu s Ruskem, když Pobaltí chránili poprvé čeští letci s gripeny, museli v období čtyř měsíců kvůli ruským letounům do vzduchu sedmkrát z celkových osmi ostrých startů.
To bylo však stejně jako za celé období od dubna roku 2004, kdy Aliance s leteckou ochranou Litvy, Lotyšska a Estonska začala.
