Chráněná krajinná oblast Poodří se svými mokřady, lesy a loukami letos slaví třicetileté výročí. A má se čím chlubit. „Jsme pyšní třeba na orla mořského. Je to opravdu majestátní pták a já jsem rád, že jsou u nás celoročně dva hnízdící páry,“ uvedl Jan Klečka.
V Poodří je několik starých vodních děl. Která to jsou?
Od patnáctého století lidé v Poodří budovali rybníky. Ty s vodou různě manipulovaly. Jsou tam staré hráze i hustá síť stružek, příkopů a náhonů, které přivádějí vodu mezi rybníky a řekou. Unikátní je i to, že strouhy se často kříží. Samozřejmě mimoúrovňově. Těmto křížením potrubí se říká shybka.
Kdo se o potrubí stará?
Udržují ho rybáři, kteří hospodaří s vodou. Dnes už jsou všechna potrubí obnovená. Nevím o žádném, které by bylo opravdu historické.
Jaká u vás žijí zajímavá zvířata?
Teď na podzim je doba tahu. Je tu teda hodně unikátních druhů ptáků. Třeba racci. Jsme také pyšní na orla mořského. Je to opravdu majestátní pták a já jsem rád, že jsou u nás celoročně dva hnízdící páry. V posledních letech se objevil i jeřáb. Ten byl dříve spíš v severských státech. Slyšet troubit jeřába nebo ho viděl letět. To je podle mě skvělý zážitek.
Jak se za těch třicet let, po které Chráněná krajinná oblast Poodří funguje, počty zvířat proměnily?
Některé druhy ubývají, jiné přibývají. Je to přirozené, projevilo se také hospodaření. Typické je rozšíření populace bobrů. Pamatuji si, jak před třiceti lety tu v podstatě nebyl. Když se objevil, všichni jsme se na něj chodili dívat a byli jsme nadšení. Dnes je bobrů hodně a způsobují spoustu problémů. Staví hráze tam, kde je nechceme. Ubylo naproti tomu racka chechtavého. Bukač, ten byl v Poodří hojně zastoupený. Teď ho roky nikdo neslyšel. Husy byly vzácností a objevily se, jen když táhly jinam. Teď máme stabilní populaci tří různých druhů.
Jak se v oblasti daří zvířatům dnes?
Ovlivňuje je hospodaření na rybnících a pohyb návštěvníků v chráněném území. Na severu u Ostravy je Poodří hojně navštěvované. Každoročně přijdou nebo přijedou na kole desetitisíce lidí. Některé druhy to špatně snášejí, stahují se. Návštěvníky ale navádíme na místa, kam mohou. Snažíme se tedy špatné dopady eliminovat. Myslím si, že se zvířatům daří.
Jaké rostou v Poodří vzácné rostliny?
Celorepublikově vzácný a kriticky ohrožený druh kotvice plovoucí je dnes vidět skoro na každém rybníku. V Poodří se jí neobyčejně daří. Až tak moc, že ji musíme za statisíce ročně z vody odstraňovat. Jinak by rybník úplně zatáhla a vytlačila ostatní vegetaci. Je tam třeba i hodně vodních kapradin. Obecně ale není druhů moc. Jednou za čas je totiž celé území zaplavené a díky tomu je půda hodně výživná. Na ní potom rostou různé druhy trav, které nedovolí růst ostatním kvetoucím rostlinám.
Proč se kotvici daří zrovna tady?
Jsou na to různé názory. Určitě jí pomáhá čistá voda. Ta je proto, že v rybnících je méně ryb, udržuje se tam poloviční zaplnění. Vodní sloupec je prosvětlený. Voda má přitom hodně živin.
Jakou odlišnost má hospodaření na vašich rybnících oproti běžným, nechráněným plochám?
V Poodří je necelých sedmdesát rybníků. Jedenáct z nich je v rezervacích a ty máme ve správě přímo my. Jejich režim je přizpůsobený ochraně přírody. U nás je méně ryb a jsou menší. Chceme, aby se tam rozvíjely rostliny na břehu, aby tam bylo také více hmyzu. Tím, že se snažíme podpořit některé druhy, dojde mnohdy k expanzi jednoho druhu a potlačení jiných. Těžko s tím potom zase pracujeme. Péče je tedy složitější.
Které ryby tam jsou?
Hlavní rybou v Poodří je kapr. V našich rybnících nejsou třeba amuři. Je to býložravá ryba, která opravdu sežere všechno. Ti jsou v ostatních méně chráněných rybnících. My je nasadíme pouze ve chvíli, kdy potřebujeme snížit výskyt rostlin.
Když hodně prší, do nížin u řeky se odlévá půda z okolních polí. Dá se proti tomu něco dělat?
Bohužel nejsme schopní ovlivnit to, co se děje výše na řece. U nás k erozi nedochází, naprostá většina plochy chráněné krajinné oblasti Poodří je zatravněná. My s tím nic dělat nemůžeme, řešíme jen následky. Jednou za čas musíme odbahnit některou strouhu nebo celý rybník.
Zemědělská činnost a osídlení v Poodří mají dlouhou historii. Kdy tam přišli první lidé?
Niva leží na staré kupecké stezce. Přišli už v době kamenné. V náplavách Poodří byly nalezeny kly mamutů. U Petřvaldíku na Novojičínsku je stará haťová cesta, kterou v kolmých březích obnažila eroze řeky. Najednou se tam objevily jedlové kmeny, položené jeden vedle druhého. Cesta je stará asi pět set let, kdy byla niva o dva až tři metry níže. Intenzivní osídlení začalo někdy ve třináctém až čtrnáctém století. V celé CHKO jsou pozůstatky starých seníků, mlýnů a usedlostí.
Jak se na území nyní upravují louky?
Louky musíme kosit. Když je nekosíte, tak zarostou. Dříve se to dělalo i třikrát ročně, teď stačí dvakrát ročně. Trávu kosí traktory, na podmáčená místa se ale nedostanou. Tam rostou křoviny nebo rákosy. Rákosiny se snažíme obnovovat, protože když jsou staré a zapadají starými odumřelými zbytky, stane se z nich buš. Ta přitom není pro hnízdící ptáky zajímavá. Teď tedy cíleně kosíme rákosiny, všechno děláme ručně. Odpad odvážíme, když půda zmrzne.
Jsou v Poodří honitby?
Ano, myslivci běžně v Poodří loví. Zvěř omezeně přikrmují, aby se nestahovala do lesů a neokusovala mladé výhonky. Problém je s divokými prasaty, která jsou přemnožená. Jsou ale úplně všude, podle mě ve velké části Evropy. Nám způsobují škodu na snůškách v rákosinách.
Co se pro vás změnilo za posledních třicet let?
Nedávno jeden kolega rozdělil celé období do tří dekád. První byla průzkumnická, nebyly jasné kompetence a úkoly. Druhá etapa byla propagační, kdy se dělaly různé akce s obcemi a pro veřejnost. Tehdy jsme vešli ve známost. Teď je třetí dekáda, která je úřednicko-managementová. Všechno musí být podložené a zapsané podle předpisů. Oproti předchozím obdobím je to hodně striktní řád. Funguje to ale lépe a mně se to líbí. Víme, kde vzít peníze a lépe se dostaneme k cíli. Třeba k opravě celé rybniční soustavy, což by bylo dříve nemyslitelné.
Na čem teď pracujete?
Dokončili jsme obnovu rybníku v rezervaci Bažantula. Sledujeme další vývoj a chceme nastavit vše pro nejlepší ochranu přírody. Snažíme se obnovit rákosiny. Chystá se rekonstrukce rybníků v rezervaci na Kotvici, to bychom měli spustit v roce 2023.
Jaká je vaše osobní vize?
Myslím si, že se nesmíme uzavřít. Musíme tu být pro všechny, i pro návštěvníky. Musíme návštěvnost regulovat, ale nesmíme lidem moc věcí zakazovat. Aby tu bylo Poodří dlouho, musíme spolupracovat i se zemědělci.
Dá se udělat chráněné krajinné území jako atraktivní cíl pro návštěvníky?
Dá. Návštěvníci umějí dodržovat nastavená pravidla. V Poodří máme navíc druhy, které nejsou extrémně citlivé na svůj klid. Z naší strany musíme vytvořit dobré podmínky a návštěvníci je musí přijmout.
Plánujete, že přibudou nové stezky?
Máme jednu ptačí pozorovatelnu a uvažujeme o zřízení další. Budeme značit další stezky a uděláme více informačních panelů v místech, kam i nyní chodí hodně lidí. V blízkosti měst. Možná tam budou i strážci parku, kteří budou lidem vysvětlovat, jak se v místech chovat.
Kam v Poodří byste teď na podzim pozval návštěvníky?
Končí období výlovů rybníků, což je velmi zajímavá událost. Na rybnících je také hodně ptáků, kteří táhnou do svých zimovišť a běžně je lidé v Česku nepotkají. Správa CHKO a Český svaz ochránců přírody pořádá také komentované vycházky. Přesně na nich se lidé o živočišných i rostlinných druzích v Poodří dozvědí nejvíce.
Podle plánů by mohl v budoucnosti přes Poodří vest kanál Dunaj-Odra-Labe. Jaký na něj máte názor?
Je to myšlenka, která je tu dlouho, snad od středověku. Vždycky se na chvíli objeví a zase zmizí. Nyní se věnují velké prostředky na teoretickou přípravu. Z hlediska Poodří by to ale byl obrovský zásah, přerušilo by se napájení rybníků. Zároveň by všechny dlouhé liniové stavby naprosto změnily krajinu. Za mě je to tedy úplně nepřijatelné.
