Ve zkratce by šli mormoni představit jako ti, kteří nepraktikují sex před manželstvím, většinou mají mnohačetné rodiny, nekouří, nepijí víno, dokonce ani čaj či kávu, a manželský slib si dávají na věčnost – věří ve věčné rodiny. I proto jsou velcí badatelé v matrikách, aby vyhledali své zesnulé příbuzné. Ve světě mají pověst slušných a pracovitých lidí, kteří kladou důraz na rodinu a morálku.
Své zastoupení mají v Česku i na Slovensku, kde mají oficiálně 240 členů, nejvíc jich žije v Bratislavě.
Pod pojmem Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je asi znát nebudete, spíše jako mormony. Ve skutečnosti je o hanlivou přezdívku, jak vysvětluje Petr, jeden z členů církve. „Mormon byl prorok, který je součástí Knihy Mormonovy, což je další písmo, kterému kromě Bible věříme,“ vysvětluje Petr. Jeho však pojem mormon neuráží.
Joseph Smith a vznik církveHistorie Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů se začala psát v roce 1820, kdy se čtrnáctiletý americký mladík Joseph Smith v lese poblíž svého domu v modlitbách ptal Boha, ke které církvi se má přidat. Ten se mu zjevil i se synem Ježíšem Kristem jako dvě oddělené bytosti. Joseph dostal za úkol znovu zorganizovat církev, neboť ta původní se prý odkláněla od primárního a upadala. O tři roky později se mu zjevil anděl Moroni a vyprávěl mu o knize napsané na zlatých deskách, podávající zprávu o původních obyvatelích Ameriky. Později mu Moroni ukázal místo, kde před staletími desky ukryl. Josepha Smithe onen anděl pověřil, aby knihu napsanou egyptskými hieroglyfy přeložil. To se mu podařilo díky vedení Bohem. Tak vznikla Kniha Mormonova, která má být dalším svědectvím o Ježíši Kristu. „Bible je o lidech z oblasti Izraele. Kniha Mormonova je o lidech z území dnes známého jako Jižní Amerika. Jen začátek je v Jeruzalémě,“ vysvětluje Petr. „Byl jeden prorok jménem Lehi, který žil v Jeruzalémě a byl Bohem požádán, aby učil jinde, tak ho Bůh postupně vedl až na americký kontinent,“ pokračuje. Bůh mu podle něj ukázal, jak postavit loď. Vedený vírou a zjeveními měl přes Indický oceán asi 600 let před Kristem přijít až do Ameriky, interpretuje příběh s tím, že indiány považují za potomky Izraelitů. Kniha Mormonova je podle něj pravdivá a další důkazy nepotřebuje. „Vím to na základě svědectví, které mám napřímo,“ zmiňuje. Jeho verzi svědectví lze chápat jako jakousi zkušenost, která mu byla vnuknuta během modliteb. Stejně hovoří o tom, že i misionáři jim dávali prostor, aby si přišli na pravdu sami. Nepřesvědčovali je. Následně se modlili, svědectví přišlo. Bůh existuje a Kniha Mormonova je pravdivá. |
Petr, který působí tak trochu dojmem introverta, pracuje v telekomunikacích, je původem z Česka, kde vystudoval matematiku a fyziku. Jeho energická manželka Martina se zabývá esenciálními oleji, společně pak provozují penzion. A spolu taky vychovávají pět dětí ve vesničce Omastiná, která má pouhých 37 obyvatel, zato tu najdete zajímavé staré domky se speciálními komorami, do nichž se obvykle vcházelo po schodišti zvenčí budovy.
Cesta manželů k církvi: přes křesťanství a misie
Petrova manželka Martina pochází z křesťanského prostředí. Často se zamýšlela nad smyslem života, četla třeba i buddhistické a hinduistické knihy, ale nenacházela odpověď. Když odešla v 18 letech dělat au-pair do Anglie, stále v otázkách existence Boha tápala. Pak se setkala s misionáři, pány v oblecích, kteří jí řekli, že si má přečíst Knihu Mormonovu, neboť v ní najde pravdu. Smála se tomu.
Vesnice Omastiná v Trenčínském kraji, kde vychovávají manželé v mormonské víře svých pět dětí, je známá pro své komory dostupné po žebřících zvenčí budovy.
„Myslela jsem, si že Bůh, který si může vybrat ledajaký název, by určitě nesáhl po věcech jako Mormonská církev. Zdálo se mi to nelogické. Později jsem se dozvěděla, že takový není název církve,“ vzpomíná pobaveně.
„Když jsem se modlila znovu a znovu, pochopila jsem, s čím reálně zápasím, a uvědomila si, že je to pravdivé. Kladla jsem si otázku, co mám dělat? Přivedlo mě to na myšlenku, abych šla a přiznala se misionářům.“
 |
Petr se setkal s misionáři v době, kdy studoval na vysoké škole. Tvrdí, že často uvažoval, zda je na matematicko-fyzikální škole, nebo na nějaké filozofické fakultě. „Když jsme se bavili o velikosti nekonečna, že jedno je větší než druhé, že obě ty množiny jsou nekonečné, začal jsem nad tím opravdu hluboce uvažovat,“ popisuje s tím, že v jednom okamžiku si připustil, že i kdyby si nastudoval všechny knihy světa, nezvládl by je všechny pochopit.
„Na to, abych věděl, co je správné a co ne, jsem potřeboval něčí pomoc. Protože je Otec jasně definován a dávalo mi smysl, že pokud by mi někdo chtěl pomoci, tak by to byl On, začal jsem se k Němu modlit. Chvilku to bylo pro mě těžké, protože to bylo jako mluvit do zdi a čekat, až praskne,“ popisuje své pocity. „Ale po studiu jedné části Knihy Mormonovy, ve které se píše, že není nutné mít dokonalou víru, ale stačí dát víře prostor, jsem si pomyslel – dobře, možná, že existuje Bůh. V tom možná je sice hodně pochybností, ale zároveň je tam dost víry na to, abych zkusil něco udělat. Modlil jsem se k Bohu, zda jsou Bible a Kniha Mormonova pravdivé. Když jsem se modlil, přišlo pak svědectví a cítil jsem naprostou jistotu,“ tvrdí.
Petr a Martina vychovávají děti v mormonské víře.
Zatímco Petrovi rodiče s jeho vírou neměli problém, babička Martiny po zjištění, že její vnučka „koketuje“ s mormony, se velmi trápila.
„Dva měsíce chodila za farářem debatovat, zda nepáchám nějaký strašný smrtelný hřích,“ přiznává Martina. „Rodiče byli v zásadě rádi, viděli, že má víra dobrý vliv na můj život.“
Děti se o křtu rozhodují samy
Proč mormoni nosí bílé prádlo?Členové církve se křtí ponořením celého těla do vody (může být ledajaká), která má symbolizovat očištění. Po křtu si však ještě dlouhé bílé prádlo, které nosí pod oblečením, neoblékají. To souvisí až s chrámovými obřady, které přicházejí později. „Bílé prádlo je symbolem určitých slibů, které jsou uzavírány ohledně poslušnosti, zákona cudnosti. Na koupališti si bílé prádlo, které kupujeme ve specializovaných obchodech, svlékáme. Máme ho nosit vždy, když je to možné,“ vysvětluje rodina charakteristický znak jejich víry. Spodní prádlo má svého nositele chránit například před nemocemi. |
Členové Církve Ježíše Krista se křtí ponořením celého těla do obyčejné vody, která má symbolizovat očištění. Děti se samy rozhodují, zda chtějí být křtěny, a to ve věku osm let a výše. Petr připouští, že v tomto věku mají rodiče v životě dítěte stále velký vliv.
„Usměrňují je, ale rozhodnutí je na nich. Některé naše děti byly pokřtěny trochu později, protože se rozmýšlely,“ objasňuje.
Takovým příkladem je i jejich dcera Eliška. „Velmi vzdorovala, nyní je jako jediná z dětí nadšená pro misii, kterou absolvují chlapci dva roky, dívky rok a půl,“ vysvětluje Martina. Sami s Petrem na misii, při níž na určeném místě šíří svou víru a náboženství, byli, ona ve Skotsku, on v Anglii.
Eliška připouští, že když byla mladší, vnímala, že jejich církev je trochu jiná než většinová.
„Když jsem byla starší, začala jsem si všímat mnoha dobrých věcí, které mi církev přinesla. Chození do kostela jsem si začala užívat, když mi bylo 11 let. Předtím to měli moji učitelé se mnou velmi těžké, vzdorovala jsem. Dělala jsem naschvály a ze všeho jsem si utahovala,“ říká nyní už patnáctiletá dívka. Momentálně tráví hodně času s misionáři v Bratislavě. „Těším se na misii, stále se na ni připravuji.“
Eliška, která se připravuje na misii, se připojila přes videohovor. Její rodiče, Petr a Martina, vychovávají děti v mormonské víře.
Zatímco v září Eliška nastoupila na pedagogickou školu, její starší bratr už studoval elektrotechniku. Podle slov jeho mámy Martiny zažívá momentálně období vzdoru.
„Co se týče ostatních, mají takový vyrovnaný, „pohodový“ vztah k církvi. Nejstarší trochu rebeluje, což je normální,“ říká a dodává, že by bylo určitě horší, kdyby měla děti, které jen všechno slepě přijmou. „Syn Dano jako dítě nevnímal, že by byla jejich církev odlišná. K jaké církvi patří, věděli i jeho vrstevníci. Momentálně pracuje na maturitní „práci“, vytváří počítačovou hru, o které mluví s velkým nadšením,“ vysvětluje Martina.
Manželé na věčnost
Pro ně typické bílé prádlo začnou nosit, když jdou na misi nebo uzavřou manželský svazek. Obyčejně tomu předchází chrámový obřad.
„Věříme, že sexuální vztahy jsou vyhrazeny pro manželství,“ objasňuje Petr. „Rozvody jsou povoleny, ale je jich pomálu. Neznamená to však, že nejsou. Když to nejde, není nikdo a nic, co v tom může lidi držet. Svobodná vůle je velkou součástí plánu našeho Nebeského Otce,“ říká Petr a dodává, že rodiny mají pro jejich církev velký význam.
„Jsme oddáváni na celý čas a na celou věčnost, nikoliv dokud nás smrt rozdělí. Máme příslib, že když budeme věrní, můžeme být se svými rodinami na celou věčnost.“
Pár občas řeší klasické spory, jako všichni ostatní. „Když má člověk vztah „dokud nás smrt nerozdělí“ a neklape to, může si říct, že přijde smrt a měl bych si užít, co to jen jde, protože když to nefunguje, tak nebudu ztrácet svůj čas. Ale když má člověk věčnou perspektivu, tak mu to dává větší sílu přežít bouře i hádky, protože si řekne: no dobře, to přejde, máme před sebou ještě hodně života, a dokonce věčnost, kdy to jde napravit.“ Podle Martiny písmo dokonce říká, že některé věci či vlastnosti, které jsou ve vztahu dnes palčivé, se mohou v posmrtném životě zlepšit.
„Kolikrát mi to věčné manželství zabránilo tomu, abych hodila utěrkou a šla jsem dál,“ zamýšlí se.
Polygamie jako odpověď na otázku
Kdysi se v církvi uplatňovala polygamie (mnohomanželství), ale momentálně ji nepraktikují v žádné zemi.
„Byla odpovědí na zjevení, které dal Bůh Josephu Smithovi, když se zamýšlel, jak mohl být Mojžíš a Abraham s Bohem zadobře, když měli více manželek,“ ozřejmuje Petr. Samotná praktika však podle něj nebyla velmi rozšířená. Zrušil ji prezident církve, který stojí v jejím čele. Je považován za proroka, kterého vede Bůh. Prezident je součástí řady dvanácti apoštolů se sídlem v Salt Lake City.
Apoštolové jsou povoláváni z celého světa. Jak se vybírají? „Tak, jak je vybíral Matouš, prostřednictví modlitby a zjevení. Pokud některý zemře, zbývající se musí jednomyslně shodnout na dalším,“ vysvětluje Petr.
Milovníci archivů
V Salt Lake City nesídlí pouze apoštolové. Členové v tomto městě spravují jedinečný archiv genealogické společnosti. Členové Církve kopírují a digitalizují archivy po celém světě a bezplatně je poskytují všem zájemcům v takzvaných knihovnách rodinné historie.
Mormon Temple v Salt Lake City.
Petr se dostal v hledání do 16.–17. století, tedy asi 13 až 14 generací zpátky. „Zajímá nás, odkud jsme přišli, což posiluje svědectví, že rodina může být na věky. Máme možnost rodiny k sobě pečetit,“ vysvětluje Petr. To znamená, že se mohou dodatečně stát členy církve tzv. zástupným křtem. „Nikdy jsem o tom nepřemýšlel jako o připoutání. Ale kdyby některý můj dědeček se mnou nechtěl mít nic společného, tak s námi nemusí být na věčnost,“ dodává.
I takové jsou rozdíly mezi církvemi. Odlišnosti se však podle Petra nesnaží hledat. „Například to, že ve svých chrámech nemáme kříže, neznamená, že nevěříme ve vzkříšeného a žijícího Krista,“ tvrdí.
„Kdybych měla shrnout jednu zásadu, kterou jsem se dočetla a změnila mi život, je to: ´Adam byl, aby byli lidé. A lidé jsou, aby měli radost.´ Tím jsem získala odpověď na milion otázek, zda má být život slzavým údolím. Zde je jasná odpověď. Jsme tady, abychom měli radost,“ doplňuje Petrova manželka.
