Počátky rituálu se táhnou až do biblických časů a obřízka dodnes patří mezi zásadní prvky judaismu. Přesto ne všichni rodiče chtějí své syny tomuto zákroku vystavit.
Chlapec při obřízce přišel o část penisu, dostane stamilionové odškodné |
„Rodiny, které se tak rozhodnou, by se neměly cítit na okraji (židovské) společnosti, neměly by mít pocit, že to musí tajit,“ říká spoluzakladatelka Bruchimu Lisa Braver Mossová.
Se svými kolegy se proto v organizaci, jejíž název v překladu znamená „požehnaný“ nebo „vítaný“, snaží odklon od tradic normalizovat.
Chtějí, aby se americké synagogy více otevřely těmto „hříšníkům“, stejně jako jsou v posledních letech vstřícnější k homosexuálním židům nebo židům jiné barvy pleti. A po rabínech Bruchim požaduje, aby rodinám s neobřezanými syny přizpůsobili náboženské obřady.
Lidem, kteří o zákroku pochybují, pak organizace nabízí bezpečný prostor, v němž své otázky mohou probrat s ostatními. „Jsem jediná židovka, která z obřízky nemá dobrý pocit? Začala jsem si uvědomovat, že ne, ostatní o tom jen raději mlčeli,“ říká členka Bruchimu, která si nepřála uvést své jméno. Počty podobně smýšlejících rodičů v USA rostou i proto, že židé čím dál častěji nacházejí partnera mimo svou komunitu.
Zda ta vstřícnou iniciativu přijme, je zatím nejasné. „Je to jeden z nejstarších rituálů židovské víry a my ho budeme vždy hájit a celou komunitu informovat o kráse a významu brit milah (rituální obřízky, pozn. red.),“ říká rabín reformního proudu Rick Jacobs.
Jedním dechem však dodává, že způsobů, jak se napojit na judaismus, je spousta, a reformisté přijmou každého bez ohledu na to, který si vybere.
Konzervativnější rabíni však s takovými rodinami mohou mít problém. List The Times of Israel cituje jednoho z nich, který podle svých slov v posledních letech odmítl množství židovských rodin, které své syny nechtěly nechat obřezat.
Kritici obřízky upozorňují na trauma, které chlapcům může zákrok způsobit, či fakt, že se tím zasahuje do práv obřezaného. Většinou totiž malí židé obřízku podstupují, aniž k tomu dali souhlas. Míní také, že operace dítěti po zdravotní stránce nic nepřinese. Tomu však oponují nejen američtí lékaři, kteří mají za to, že benefity převažují nad riziky.
Mužská obřízkaPři malém chirurgickém zákroku je odstraněna předkožka, tedy kožní řasa, která překrývá žalud penisu. U židů by měl být zdravý syn obřezán osmý den po narození. V muslimských zemích platí co kraj, to jiný zvyk, nejčastěji však zákrok chlapec podstupuje mezi třetím až šestým rokem. Pro obřízku se však může muž rozhodnout i v dospělosti. Podíl obřezaných mužů se v jednotlivých částech světa velmi liší. Zcela běžná je obřízka v afrických zemích, na Blízkém východě či ve Spojených státech, kde je obřezáno až 90 procent celé mužské populace (mimo hispánskou komunitu). Výjimečná je naopak ve Středomoří či Jižní Americe. |
Také Světová zdravotnická organizace (WHO) už v minulosti doporučila obřízku jako podpůrnou metodu pro omezení šíření viru HIV. Při souloži s obřezaným mužem totiž dochází k mnohem menšímu tření kůže, což minimalizuje nebezpečí případných drobných krvácení a následného přenosu viru.
Zákrok také snižuje pravděpodobnost rakoviny děložního čípku partnerky, přenos mykóz a bakteriálních a virových zánětů.
A podle některých dřívějších studií je také možnost, že budou obřezaní muži trpět infekcemi močových cest, desetkrát menší než v případě neobřezanců. Vedlejším přínosem obřízky je pak často i kvalitnější sex.
Přesto ve světě přibývá zemí, které se snaží provádění obřízky z náboženských důvodů zakázat. Na Islandu například politici v návrhu příslušného zákona uvedli, že má obřízka „trvalé následky na těle dítěte a může mu způsobit nezanedbatelnou bolest“.
Petice za zákaz obřezávání chlapců se objevila i v Dánsku, protesty mezi židy a muslimy pak už v roce 2012 způsobilo rozhodnutí soudu v německém Kolíně nad Rýnem, podle nějž se obřízka malých chlapců z náboženských důvodů rovná ublížení na zdraví.
