„Pevně věřím, že se tady nic takového opakovat nemůže. Jde o jeden z celé řady skladů, které armáda provozuje. Zabezpečení a signalizační prvky jsou na nejmodernější a nejvyšší úrovni. A ochranná opatření se stále rozvíjejí,“ řekl ministr obrany Lubomír Metnar, který přijel na kontrolu areálu.
Vlastně jediným nepovolaným, komu se podařilo za dvacet let do zdejšího areálu na kopci proniknout a dostat se zase ven jen s pár šrámy od žiletkového drátu, byl medvěd. Nikoliv ten „ruský“, ale mladý tříletý samec ze Slovenska.
Na jaře 2012 při svém putování přes hranice hledal místo, kde by se usadil. A do areálu se mu podařilo dostat během krátké doby hned dvakrát. Poprvé zůstal jen přes noc, podruhé pobyl v zakázaném území celých 30 hodin. Pak zmizel. Pokaždé byl ale pod dohledem kamer.
„Vlastně za posledních dvacet let neexistuje jiný incident v rámci našich armádních muničních skladů, než ten v Hostašovicích, kdy medvěd přelezl plot a narušil celý perimetr,“ konstatoval Metnar.
Areály s municí pro armádu mají nejvyšší možný stupeň zabezpečení. Po vypuknutí skandálu se zapojením ruských zpravodajců do výbuchů ve Vrběticích armáda opakovaně ujišťuje, že svoje sklady pečlivě střeží.
V Hostašovicích rozlehlý areál na ploše asi 200 hektarů tvoří přes tři desítky skladišť rozesetých zdánlivě nahodile po lese. Vše je vymyšleno tak, že když by například došlo k nehodě v jednom z objektů, výbuch neohrozí munici uloženou na dalších místech.
30. dubna 2012 |
Každá budova má svou vlastní elektronickou ochranu. Vstup do každé má jen několik přesně určených a prověřených osob, které za obsah zodpovídají.
Oblast lemuje přes šest kilometrů zdvojeného plotu. Uvnitř pásu pak každých pár metrů stojí vysoký sloup s detektory pohybu a kamerami i s nočním viděním. Všechny systémy jsou důmyslně jištěny, pro případ poruchy.
Podobných skladišť má armáda po České republice celkem osm. Je v nich uskladněna munice pro cvičné úkoly ale i bojové mise za několik miliard korun. Od dělostřelecké, přes náboje do ručních zbraní až po granáty.
Před vjezdem jsou zátarasy. Dvojitá brána na cestě a u ní nenápadný přízemní domek, ve kterém se ukrývá špičkově vybavené centrum. Sem se sbíhá obraz ze stovek kamer a senzorů z širokého okolí. Když se někdo dostane příliš blízko k plotu, systém okamžitě spustí poplach a na obrazovkách se automaticky objeví záběry přímo z inkriminovaného místa.
Dříve, než kontrolu nad oblastí převzala technika, obcházeli kolem dokola vojáci v pěších hlídkách, co dvě hodiny. Každý ze strážců tak měl za službu v nohách i 30 kilometrů. Donedávna ještě na stromech, než padly kvůli kůrovci, byly vidět bílé značky, kde už mohli proti „narušiteli“ použít zbraň.
Posledním „vážným narušitelem“ byl postarší pán - houbař, který se pokusil v plotě prostříhat díru. A v dobách na přelomu tisíciletí, ještě s vojáky pochodujícími okolo, se do areálu na chvíli dostala skupinka ukrajinských lupičů, kteří patrně dobře tušili, co sklady ukrývají.
