Soudní senát se ztotožnil s tím, že Filip Smoljak je společně se svými třemi sourozenci dědicem nejen autorských práv svého otce, ale i práv výkonného umělce.
„Supraphon skutečně vydal 500 kusů desek bez souhlasu jednoho z dědiců práv,“ konstatoval soudce Roman Horáček. Pražský městský soud podle něj provedl správný výpočet, když bezdůvodné obohacení stanovil jako dvojnásobek obvyklého licenčního poplatku.
Ladislav Smoljak, který zemřel v roce 2010, je spoluautorem her o fiktivním českém géniovi Cimrmanovi. V Divadle Járy Cimrmana je také režíroval. Supraphon vydal edici vinylových desek s nahrávkami 15 těchto her v září 2016.
Firma připustila, že se tak stalo bez souhlasu Filipa Smoljaka. Argumentovala ale tím, že muž dělá na rozdíl od ostatních dědiců při poskytování licencí účelové obstrukce a že jeho jednání je v rozporu s dobrými mravy. Tvrdila, že takové zjevné zneužití práva nemůže požívat právní ochrany. Zpochybňovala také, že v dědickém řízení dosáhl i na práva výkonného umělce.
Smoljak k tomu uvedl, že práva výkonného umělce se dědila ve stejném poměru jako autorská, a že tedy získal jednu čtvrtinu. Poukázal na to, že u jeho sourozenců to Supraphon akceptuje. Uvedl také, že proti dobrým mravům postupuje právě vydavatelství, které mu zatím nezaplatilo vůbec nic.
„Kolekci už měl Supraphon vyrobenou, a teprve potom se začal zajímat o příslušnou licenci,“ podotkl v reakci na odvolání firmy. První návrh podle něj přišel až poté, co kolekce desek byla už 14 dní v prodeji.
Spor o Cimrmana skončil remízou. Smoljakův syn dostane od divadla 93 tisíc |
Soudy rozhodly o prvních 500 kusech prodaných desek. Ohledně dalších prodaných kusů musel Smoljak junior podat další žalobu, kterou justice podle něj zatím nepravomocně označila za promlčenou.
Právník Supraphonu Petr Ostrouchov dříve u soudu prohlásil, že Smoljakovi jde pouze o to, aby inkasoval dvojnásobně více než jeho sourozenci. K dnešnímu zasedání nedorazil, těsně před začátkem zaslal omluvu kvůli náhlé indispozici a žádal o odročení, v čemž mu soud nevyhověl.
Smoljak podal v souvislosti s dílem svého otce řadu žalob. ČTK řekl, že pravomocně už skončila zhruba čtyřicítka sporů, získané peníze ale nevyčíslil. Uvedl také, že na soudní řízení už vynaložil značné náklady. „Stojí mi to za to, protože jde o čest a o učebnici českého jazyka a literatury,“ dodal. Podle svých slov totiž usiluje zejména o to, aby se děti učily o jeho otci jako o autorovi.
S tím souvisí jádro Smoljakových sporů – snaží se, aby justice uznala, že divadelní inscenace je autorským dílem, a musí tedy mít svého autora, jehož práva trvají i po jeho smrti. Podle něj by české soudy měly tuto záležitost postoupit jako takzvanou předběžnou otázku k Soudnímu dvoru EU v Lucemburku. Protože to nedělají, podal další žalobu, tentokrát na Českou republiku, se kterou se soudí o náhradu škody.
