„Šance, že se operace zdaří, byla stejná, jako byste vzal všechny své úspory a v ruletě je vsadil na nulu,“ říká Fišer, který během své šestatřicetileté kariéry zažil jen čtyři podobné případy.
Pacientka totiž trpěla snad všemi očními chorobami, které člověka mohou potkat. Od narození měla vrozenou chorobu zvanou familiální exsudativní vitreoretinopatie, tedy poškození sklivce a sítnice. Trpěla i kmitáním očí zvaným nystagmus. K tomu se přidala ještě deformace rohovky, duhovky, čočky a zelený zákal. Když v důsledku všech těchto komplikací ztrácela i poslední zbytky vidění, všichni lékaři, které během několika let oslovila, považovali operaci za nemožnou.
I když mě mnoho lékařů přesvědčovalo, že je mé oko zcela zničené, byla jsem si jistá, že to tak není.
