Pět dní, 311 kilometrů a hlavně spousta zážitků. Tak hodnotí děti i jejich učitelé adaptační kurz, který absolvovali v minulém týdnu. Své bádání za novými životními zkušenostmi odstartovali v pražských Vršovicích, odkud se po kolejích přesunuli do Chotiměře, následně přes Velké Březno do České Kamenice a své putování zakončili v Jedlové.
„Nebyl to normální adapťák, bylo to úplně něco jiného a moc se mi to líbilo. Bylo to megasuper, všem doporučuju!“ vstřebával na nádraží své ještě čerstvé pocity žák Jáchym Dolan. Ze všeho nejvíc si užil lanové centrum a jízdu na koloběžkách.
Přestože byly děti po příjezdu z vlaku rozhicované vinou chybějící klimatizace, ohlasy byly vesměs pozitivní.
Dobře vám tak! přála učitelkám matka
„Chodili jsme na výlety, měli různé aktivity. Byla to velká zábava,“ podělila se o svůj názor Ema Jelínková, která chodí do nuselské Scioškoly čtvrtým rokem. Velký dojem na ni udělala mimo jiné i prostorná kupéčka.
„Nevím, jestli můžu říct, že jsem ve vlaku nikdy nespala, protože třeba jsem jako malá ve vlaku někdy spala. Ale takhle ještě nikdy. Bylo to dobrý, ale překvapilo mě, že se do tak malého kupé vleze šest lidí,“ pobavila svou maminku Karolínu a dodává: „Ne, rodiče mi vůbec nechyběli.“
Zatímco Karolíně Jelínkové dvě děti na pět dní odjely, další dvě jí zůstaly doma. A tak dobře ví, jaké to je, když se sejde více dětí. „Pamatuji si, co jsem průvodkyním na návrh takového adapťáku řekla,“ vzpomíná Karolína. „Dobře vám tak!“ culí se a prozrazuje, že děti s sebou nesměly mít mobily, a tak jediné informace dostávali rodiče skrze sociální sítě.
Škola trochu jinak
Ve škole nezvoní, nemají známky ani učitele - ty nahradili takzvaní průvodci. Samotné děti směřují k tomu, aby převzaly zodpovědnost za svá rozhodnutí, vzdělání i za okolní svět. A tak není divu, že „jiná“ škola bude mít i jiné adaptační kurzy, které každoročně pořádá pro všechny žáky. „Učili jsme se zkušeností. Kochali se světem kolem nás a získávali znalosti života venku,“ popisuje průvodkyně a učitelka Tea Debnárová.
„Byli jsme spíš v přírodě, než že bychom chodili do města. Snažili jsme se využít přírodní krásy, zříceniny. Děti měly nabídku podívat se do dolu, byli jsme v adrenalinovém parku, koupali se v rybníce,“ popisuje zlomek aktivit Debnárová.
Zatímco během dne děti mimo vlak zdolávaly program, který si samy vybraly, ve volných chvílích ve společenském vagonu zpívaly, hrály na kytary či housle. „A stavěly neuvěřitelné věže až do stropu. A taky se hrály deskovky,“ dodává jejich průvodkyně.
A slovům paní Jelínkové se jen usmívá. „Nám opravdu bylo dobře. Tohle bylo tak nabíjející, že jsem odjížděla nadšená a spokojená,“ přiznala Debnárová.
Stmelit kolektiv po koronaviru je třeba
Nápad pěti dní života ve vlaku s výlety po okolí kvituje i odborník na vzdělávání z organizace EDUin Miroslav Hřebecký. „Přijde mi to jako dobrý nápad. Navíc stmelení po koronaviru je určitě potřeba, i když Scioškoly v tom byly specifické vždy,“ říká a smeká klobouk: „Logisticky to bylo určitě náročné, ale zvládli to.
Prvotní myšlenka na týden ve vlaku vznikla úplnou náhodou. „Přišla nám nabídka, že existuje něco jako Vlakfest. S Jirkou (Hlinkou, zástupcem ředitelky, pozn. red.) jsme si říkali, že to vypadá zajímavě a že to představíme týmu a uvidíme, jestli se toho kolegové chytí,“ popisuje zrod akce ředitelka školy Jana Chárová.
Tu navíc těší, že přípravy nakonec díky pomoci od organizátoru Vlakfestu, kteří vlak propůjčili, nezabraly víc času než standardní adaptační kurz. „Nejdůležitější je vždy termín a kam se má vyjet. Mobilní záchody a stravování pak byly otázkou týdne dvou,“ dodává Chárová, podle které byla cena pro rodiče srovnatelná se školou v přírodě. „Stálo to asi tři tisíce korun,“ dodala.
„Atmosféra byla úžasná. Snažíme se jako škola fungovat hodně komunitně, což se poslední rok nedařilo. Tohle byla po dlouhé době příležitost, kdy jsme se zase všichni potkali. Vrátilo to charakter, který máme rádi,“ těší Hlinku, který se svojí kolegyní musel mimo jiné zařídit, aby z Prahy každý den vyjela cateringová firma s teplými obědy, snídaní a večeří. Oba pedagogové ale vše nesledovali jen zpovzdálí, každý z nich s dětmi strávil pár dní.
Jak Chárovou, tak Hlinku navíc těší, že o projekt je už zájem mezi ostatními školami. „Máme už ohlasy z jiných škol. Budeme sdílet naše dojmy a reflexi z pobytu. Myslím, že to zaujme i další školy,“ přemítá Chárová.
