Svůj program flašinetáři zahájili dopoledním koncertem v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, kde zazněly skladby klasické hudby jako Dvořákův Slovanský tanec č. 4 nebo Mozartova Malá noční hudba.
Ze Staroměstského náměstí se přesunuli na Kampu, kde pobavili kolemjdoucí improvizovaným vystoupením. Festivalový den pak muži a ženy s klikou zakončili koncertem v Českém muzeu hudby výběrem nejoblíbenějších melodií. Nechyběla Luisina polka od Bedřicha Smetany, Ježkovy Tři strážníci ani známé české lidové písně.
Flašinetáři z celé Evropy hrají Pražanům na Kampě |
Po skončení programu měli zájemci možnost si flašinety zblízka prohlédnout nebo si hru na některý z nástrojů sami vyzkoušet.
„Kdy se v Praze objevil první flašinet, přesně nevíme, ale uvádí se, že už za vlády Marie Terezie se flašinetáři organizovali ve svaz pouličních hudebníků,“ říká kurátor sbírek Českého muzea hudby Jan Kříženecký.
„Zlatým věkem hracích strojů, včetně kolovrátků neboli flašinetů, bylo století devatenácté. Ve 20. století už dochází k poklesu obliby kolovrátků. Údajně posledním pražským výrobcem kolovrátků byl Josef Kameník, který zemřel v roce 1946,“ dodává kurátor.
Historicky byli hráči na flašinet zejména váleční invalidé, kteří se už nemohli živit původním řemeslem, a tak si na živobytí vydělávali hudbou. Obliba flašinetů klesla zejména s příchodem fonografu a gramofonu.
„Dnes už se tradičním mechanickým hracím strojům prakticky věnují jen nadšenci, historici a sběratelé,“ uzavírá Kříženecký.
