Josefe, jak těžký závod to pro vás byl?
Bylo to nesmírně těžké. Neměl jsem na to (dlouhá pauza). Kdybych měl zhodnotit celý závod, tak jsem nejprve ulil start.
Nevyvedlo vás z to pohody?
Ne, to ne. Musím říct, že jsem druhý start pak trefil docela pěkně. Jel jsem prvních sto padesát metrů hezky vpředu s Portugalcem (Pimentou) a přešel jsem do příjemného záběru. Říkal jsem si, že s nimi zkusím držet vepředu, že bych takhle ten kilák mohl zvládnout. No… to jsem si myslel, ale tak to nebylo.
Co se stalo?
Začali mi ujíždět tam, kde mi normálně neujíždějí, a ujeli mi o hodně. Tak jsem si říkal: Dobrý, chci jet na zlato, půjdu na vlnu, protože vpředu se s nimi neudržím, na to jsem neměl. Šel jsem na vlnu s tím, že… Je mi špatně… (vydýchával se)… že půjdu do finiše. To jsem udělal. Začal jsem posledních 250 metrů a začal do toho hrabat jak šílenec. Říkal jsem si, že teď musím jít, teď tam to zlato visí ve vzduchu, že do toho půjdu. A došlo mi.
Zklamaný Josef Dostál po pátém místu ve finále závodu kajakářů na 1000 metrů.
Na druhé nebo třetí místo pak už šance nebyla?
Já chtěl jít o zlato. Dal jsem do toho všechno, co šlo. Nepřemýšlel jsem nad tím, že bych mohl být druhý nebo třetí. Ne, že bych to nechtěl, ale já chtěl vyhrát, jenže mi došlo takovým způsobem, že jsem mohl možná deset patnáct metrů dát, ale taky by... taky by... taky by bylo dost možné, že bych to ani nedojel.
Jaké byly podmínky na vodě? Foukal docela silný vítr.
V molu jsem neudělal jedinej záběr, měl jsem toho fakt plný kecky. Říkal jsem si, že když bude všechno, jenom ne silný vítr do zad, že by to mohlo o medaile určitě jít, a když si všechno sedne, tak i o vítězství. Vítr do zad byl dneska silný, vlny nebyly, takže jsem měl aspoň výhodu, že se nepotopím. Ale jak silný ten vítr byl, to je taky vidět na výsledcích. Maďar (Kopasz) zajel o dvě a půl vteřiny světový rekord. První čtyři byli ve světovém rekordu, pak jsem byl já pátý. Tušil jsem, že se nás pět popere o medaili a černej pešek zůstal na mě a na Němce.
Jak vám je teď fyzicky?
Teď je mi… teď je mi dost hrozně no. Ale už se neválím na mole jak sra…, nejsem opřený o zábradlí, ale aspoň stojím na nohou (po tváři mu začnou stékat slzy).
Bylo vám po závodě někdy takhle špatně?
(Zakroutí hlavou) Určitě za to může trochu i to vedro, emoce, zklamání. Kdybych měl medaili, určitě nebudu vypadat takhle hrozně.
