„Jméno i drobnou postavu měla Libuška po mamince. Byly si velmi podobné,“ líčí čtyřiaosmdesátiletý pamětník, který se z herce propracoval na ochotnického režiséra.
Jaké byly jevištní začátky jedenáctileté Libuše Šafránkové?
Vzpomínám si, že velice dobře recitovala.
Básničky? Kdo ji k tomu vedl?
Maminka, taky Libuše. Od ní malá Libuška dostala průpravu pro budoucí divadelní umění. Maminka ji připravovala na různé dětské soutěže, sama s ní setkání objížděla.
Vybavíte si, jaké role si jako dítě střihla?
Libuška si zahrála ve dvou pohádkách, hned potom přešla do Brna a pak už natáčela Babičku. Měli jsme pohádku Švec a čert, tam hrála děvče z ševcovské rodiny. Ve druhé pohádce pak kašpárka.
Kolegové na ni vzpomínají jako na ženu s krásným humorem a zvonivým smíchem, takže to je docela symbolické.
No ano, jistě. Ale já jsem ji a její sestru Mirečku znal spíš jako děvčátka. S manželkou jsme se kamarádili s jejími rodiči, společně jsme působili v divadle. Miroslav Šafránek nás často doprovázel při operetách, estrádách a dalších vystoupeních. Obě holky jsem znal odmalička.
Kdy jste si všiml, že starší dcera vašich přátel roste pro divadlo?
Poprvé se do divadla dostala, když jsme hráli s její maminkou operetu Mamzelle Nitouche. Líba tam baletila. Ale na té malé se ještě nedalo nic pozorovat. Jak vyrůstala, bylo na ní postupně a skutečně znatelné, že talent má. Obdobně to měla i Mirečka, která později ve šlapanickém divadle hrála hlavní roli Haničky v představení Lucerna.
Nadání Libuše se pak naplno projevilo na konzervatoři.
Význační režiséři se do ní obrazně řečeno zakousli a hned si ji vzali do Prahy. Nejlepší z nejlepších ji umělecky vedli a utvářeli její profesní život v raném mládí.
Kolegové Libuše Šafránkové připomínali i jaksi samozřejmé vystupování. Pohybovala se už na ochotnickém jevišti přirozeně?
Rodina Šafránkových bydlela kousek od místní sokolovny, kde se pravidelně cvičívalo. Ženy a děti každé pondělí a čtvrtek. Libuška, skutečně pohybově nadaná, cvičila taky. Jako maminka. Sice to byla společnost jenom ochotnická, ale stoprocentně to na Libušku vliv mělo. Velká výhoda obou děvčat taky byla, že žila v rodině velmi nakloněné umění.
Za slávou vyrazila ze Šlapanic. Šafránkovou objevil režisér Moskalyk u sousedů |
Otec byl vyhlášeným kapelníkem, učitelem hudby a varhaníkem. Matka měla také uměleckou profesi?
Ne, byla učitelkou na oděvní škole. Na obě sestry přenesla zálibu v módě. Navrhovaly podle jejího vzoru kostýmy.
Sama Libuše v rozhovorech vzpomínala, že jejich domácnost byla veselá a živelná...
Tam pořád zněla hudba! Za to mohl její tatínek, byl to neskutečný talent. Ale samozřejmě měl problémy. Nastoupil jako učitel hudby a varhaník, preludoval známé melodie i během mší. Jenomže po osmačtyřicátém roce mu komanči řekli: Tak podívej se, soudruhu, buďto budeš tady učitel hudby, nebo varhaník. Obojí být nemůžeš.
Jak se zachoval?
Jednu dobu opravdu s těžkým srdcem na varhany nehrál. A to přesto, že bydleli přímo naproti vchodu do kostela, než si postavili domek u koupaliště ve Smetanově ulici.
Byli Šafránkovi věřící?
Ano. Do kostela chodili, i když to nebylo komunistům po vůli. Ve Šlapanicích dokonce existoval ještě i kostelní zpěv. A v něm zpívala i maminka obou sester.
Jaroslav Rektořík se ve šlapanickém ochotnickém divadle potkal i s Miroslavou Šafránkovou, mladší sestrou Libuše.
Jak se ve Šlapanicích vnímala premiéra Popelky?
Šlapanice už se hodně rozrostly, ale v té době jsme se ještě všichni znali. Všem až tekly slzy, jak to bylo nádherné, co všechno předváděla. Těžko se to dá povědět, emoce v tom hrály velkou roli.
Prý roli Popelky dostala i díky tomu, že měla vztah ke zvířatům.
Ano, ona se zvířat skutečně nebála, na koni se učila jezdit jako malá. Vyrůstala se zvířaty. Prarodiče ze strany jejího otce měli statek ve vesničce Synalov u Tišnova, tam k nim získala až milující vztah.
Když odešla do Prahy, její sestra zůstala doma. Vzhlížela k ní?
Zrovna jsme hráli Lucernu, když se mě ptala: „Pane Rektořík, tak co říkáte, mám já pokračovat v tom divadle? A víte, mně se to tak nějak moc nezdá. Ona přece jenom ta Libuška je pořád někde zaměstnaná v těch divadlech a natáčí. A já bych chtěla mít takový klidnější život.“ Tak jsem jí řekl, ať zkusí vystudovat nějakou vysokou školu a pak, že uvidí. Stejně se k herectví zase dostala.
Učila nás být lepšími, vzpomínají na konzervatoři„Libuše Šafránková je jednou z nejslavnějších absolventek hudebně-dramatického oboru Konzervatoře Brno. Byla obdařena výjimečným hereckým talentem, kterým nás vždy okouzlila. Svůj herecký projev s oblibou okořenila osobitým šarmem a vtipem, ale přesto nikdy neopouštěla niterní pravdivost. Ztvárnění jejích rolí bylo vždy svěží, brilantní a neokoukané. Paní Libuška dokázala s noblesou odhalit ve svých rolích ukryté stránky lidství a tím nás přinutila poznávat sami sebe, své slabosti a učila nás být lepšími lidmi.“ Pavel Maňásek, ředitel Konzervatoře Brno |
