Moderátor Tomáš Doležal, ředitel Institutu pro zdraví a ekonomiku, v úvodu konference uvedl, že mezi potenciální přínosy telemedicíny a digitalizace zdravotnictví patří například komfort a úspora času pro pacienty. Pro poskytovatele by to mohla být zase lepší organizace zdravotní péče.
„České zdravotnictví je závislé na osobních návštěvách či telefonických hovorech s pacienty,“ podotkl. Nejsou podle něj sdílená data pacientů mezi jednotlivými subjekty, a to i přestože je společnost na digitalizaci připravena.
O zkušenostech z Estonska promluvil Florian Marcus, poradce pro digitální transformaci z tamního informačního střediska pro e-Estonsko. Uvedl, že zásadní roli pro pobaltskou zemi sehrál povinný elektronický občanský průkaz. „Já sám jsem Němec, tedy cizinec, nicméně i jako cizinec jsem obdržel elektronickou občanku,“ uvedl. Marcus zmínil, že podstatné je, aby byl výsledný systém dostatečně jednoduchý. Poté si lidé budou sami říkat, proč to dříve dělali na papíře.
„Abyste mohli svůj elektronický recept využít, nepotřebujete žádné internetové či digitální schopnosti. Vezmete si svou občanku, vložíte ji do čtečky a to je všechno. V lékárně to okamžité vidí, nemusíte nic skenovat, všechno je automatické,“ uvedl ke zkušenostem Estonska s e-receptem.
Zákon o elektronizaci zdravotnictví
Vedoucí datového centra z Ústavu zdravotnických informací a statistiky Daniel Klimeš nicméně uvedl, že s elektronickou občankou to v Česku nejde tak rychle. Lidé by tak v budoucnu mohli při komunikaci v rámci zdravotnictví využít například bankovní identitu. I ta podle něj pomůže otevřít digitální svět pro občany.
Do debaty o digitalizaci zdravotnictví se zapojil také hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal. Mluvil o tom, že lidé by měli mít přístup k datům například i o samotných zdravotnických zařízeních. Pacienti by si například měli volit nemocnice na základě dostupných dat, ne podle toho, co či koho jim doporučí jejich známý.
„Pokud to neuděláme teď, pokud nevyužijeme covid k radikální reformě, za dva roky všichni budou říkat, že máme dobře fungující zdravotnictví a že nemusíme nic dělat. My víme ale dlouhodobě, že to tak není. Ani k tomu vlastně nemáme data,“ uvedl Smejkal.
Pandemie urychlila nástup moderních technologií. Pracovníky čeká rekvalifikace |
Peníze na digitalizaci jsou podle Smejkala zejména potřeba na primární ambulantní sektor. Martin Zeman, digitální zmocněnec ministerstva zdravotnictví nicméně uvedl, že se tyto peníze nedaří najít.
Vladimíra Těšitelová z Ústavu zdravotnických informací a statistiky připomněla, že v České republice je nyní ve Sněmovně zákon o elektronizaci zdravotnictví, na němž ÚZIS pracoval. „Doufejme, že projde ještě v tomto volebním období,“ uvedla. Podle ní účinnost zákona je nyní plánována od 1. ledna.
Řečníci se rovněž shodli na tom, že důležitá je důvěra veřejnosti v dané služby. Marcus uvedl, že v Estonsku se to podařilo hlavně tím, že jejich služby reálně fungují a jsou jednoduché.
„Naši občané mohou sledovat veškeré kroky a veškeré přístupy k jejich osobní údajům. To se týká i elektronické zdravotnické dokumentace,“ popsal Marcus a uvedl případy, kdy lékaři přišli o svou akreditaci či skončili ve vězení, když se podívali do záznamu u lidí, u nichž k tomu neměli opodstatnění.
Debata i o školství
Jako hlavní řečník vystoupil v krátkém videovzkazu ministr školství Robert Plaga. „Pandemie ukázala nedostatky vzdělávacího systému, ale také uvědomění si cest k nápravě,“ uvedl a dodal, že právě cestou k nápravě má být digitalizace. Zásadní podle něj je, aby se připravilo systémové řešení.
Ať škola naučí děti pracovat s informacemi či kriticky myslet, chtějí rodiče |
V obdobném smyslu promluvila i Bulharka Mariya Gabrielová, eurokomisařka pro inovace, výzkum, kulturu, vzdělávání a mládež. „Koronakrize měla dopad na naše životy, změnila způsob, jakým vnímáme vzdělávání, a také podpořila inovace a výzkum. Krize zcela jistě vedla k tomu, že společnost se nyní více spoléhá na digitální nástroje,“ prohlásila.
Ze zahraničí se k tématu školství připojila poslankyně švédského parlamentu a předsedkyně tamějšího výboru pro vzdělávání Gunilla Svantorpová. Právě Švédsko mělo odlišný přístup ke školství než Česká republika. Školy se vláda snažila udržet více otevřené. Podle ní je důležité, aby se ve školství začala využívat více digitalizace a možnosti distanční výuky. Příklad může být výuka anglického jazyka, kdy by se žáci mohli učit distančně s rodilým mluvčím.
„Před rokem jsme uzavřeli školy a přešli jsme na distanční výuku lusknutím prstu,“ poznamenala Tiia Rüütmannová z tallinské technické univerzity. Doplnila, že pro určité obory je nicméně velmi podstatná i praxe, využití laboratoří, což dříve možné nebylo. „Vytvořili jsme vzdálené laboratoře, na druhé straně ale není možné učit praktické dovednosti přes internet,“ popsala.
Juho Helminem z finské národní agentury pro vzdělávání uvedl, že s přechodem na distanční výuku byl největší problém na základní školách. Na středních a vysokých školách již nějaká míra digitalizace byla. Naopak u nich byl problém s nedostatkem praktických hodin. Zároveň uvedl, že podle průzkumů se ukázalo, že někteří učitelé měli se žáky minimální online kontakt.
„Učitelé měli k výuce různé přístupy, někteří měli videolekce každý den se všemi studenty, jiná část učitelů takové videolekce neměla vůbec,“ uvedl. „Jedním z velmi zajímavých a znepokojujících výsledků je fakt, že vliv na výsledky studentů má jejich sebedisciplína,“ popsal.
Pokrok v digitálních schopnostech
Pozitivním důsledkem podle něj je, že učitelé udělali obrovský skok v rozvoji svých digitálních dovedností a naučili se pracovat s novými technologiemi.
„Měli bychom se chopit příležitosti, které se nám nabízejí, protože jsme získali obrovské know-how. Pochopitelně musíme vyčkat, až se situace uklidní, abychom se mohli vrátit k normálnímu fungování školství. Každopádně je tu pro nás obrovská příležitost k rozvoji digitální pedagogiky na všech úrovních školství,“ dodal.
Za české ministerstvo školství se měl původně zúčastnit sám ministr Plaga, místo něj se však do debaty zapojil Karel Kovář, jeho náměstek. Ten uvedl, že pandemie ukázala, že děti nemusí být fyzicky ve škole, aby se něco naučily. Právě tuto zkušenost chce ministerstvo převést i do budoucího fungování školství. Podle něj by se to mohlo využít například s ohledem na individuální plány pro studenty, kteří jsou v zahraničí, například kvůli své sportovní kariéře.
„Více se ukázalo, které části vzdělávání lze převést do samostudia a naopak kde je prezenční výuka nenahraditelná. Distanční výuka změní přístup k tomu, co je nutné učit ve škole a změní přístup učitelů k tomu, co například zadávat za domácí úkoly,“ dodal.
Řečníci se také shodli na tom, že by se učitelé měli sami rozhodnout, zda by měli využívat digitální nástroje a v jakých případech konkrétně. V otázce nerovností mezi dětmi a přístupu ke vzdělávání padlo, že to není otázka jen pro jednoho učitele či jedné rodiny, ale je to problém, který musí vyřešit celá vzdělávací komunita.
Digitální Česko už máme, ale práce je ještě dost, shodují se experti |
Mezinárodní konferenci Digitální Česko pořádal Institut pro politiku a společnost. Letošní podtitul nese název „Na hraně zítřka“.
„Chceme digitální Česko a začínáme ho už mít. Koho z vás by napadlo, že se budeme setkávat pomocí videohovorů, že si koupíte dálniční známku během reklamního bloku svého oblíbeného seriálu nebo podáte daňové přiznání, aniž byste řešili, kdy má zrovna úřad otevřeno,“ řekl premiér Babiš v úvodu konference.
