Lékaři vydávali pacientům léky ze šuplíků a roky za to dostávali úplatky od farmaceutických firem. Z jednoho balení, které šlo „mimo lékárnu“, dostávali i desítky procent z ceny léku. A protože předepisovali většinou drahé preparáty (proplácené firmám pojišťovnami), za jeden podpis na receptu mohli inkasovat klidně tři stovky. Peníze jim jednou za čtvrt roku vozil kurýr v hotovosti a často šlo i o statisícové částky.
„Operace kurýr“ měla striktní pravidla. Severský se u lékaře hlásí jménem reprezentanta, ne lékových společností. A kurýr nesmí čekat.
