Kim před týdnem na konferenci oblastních tajemníků Korejské strany práce prohlásil, že se země musí připravit na velkou ekonomickou krizi. Dokonce použil termín „strastiplný pochod“. Co tím chtěl říci?
Je důležité říci, že pojem „strastiplný pochod“ patří k tradiční frazeologii severokorejské propagandy. Odkazuje k nutnosti překonat obtížné podmínky, stejně jak je svým silným duchem překonával vůdce zakladatel Kim Ir-sen během partyzánského boje proti Japonsku, jehož se fakticky účastnil krátce na konci 30. let.
 |
Dnes se tento pojem nejčastěji používá v souvislosti s obdobím bezprecedentního hladomoru, který zemi opanoval ve druhé polovině devadesátých let. Stranický, armádní i svazácký deník v roce 1996 vydaly společný novoroční úvodník, v němž se psalo o „duchu strastiplného pochodu“.
Bylo to přiznání, že v zemi propukl hladomor, cílem tehdy byla mobilizace veškerého obyvatelstva. Tentokrát jde hlavně o mobilizaci nižších stranických kádrů.
Je současná situace skutečně tak vážná?
Už počátkem roku byli opakovaně nahrazeni ministři hospodářství, protože vedení není spokojeno s výsledky. O neúspěchu poslední pětiletky otevřeně promluvil sám Kim na VIII. sjezdu Korejské strany práce letos v lednu.
To ale není nic nového pod sluncem. Nefunkčnosti hospodářského systému si je vedení vědomo minimálně od 70. let a v následující dekádě se začalo s pokusy o přilákání zahraničních investic a zřizováním zón volného obchodu.
Ale nikdy to nedopadlo, protože dosud nepřistoupili k zásadní restrukturalizaci hospodářského systému, byť se zavedením určitých prototržních prvků poslední dvě dekády stále vážněji experimentují.
Jak dokládá avizovaný neúspěch poslední pětiletky, stále jde v zásadě jen o potěmkinovské projekty, jako jsou nová obchodní a lyžařská centra, bazény či letoviska.
Současná hospodářská kondice tedy není uspokojivá. Silně působí mezinárodní sankce prosazené Trumpovou administrativou, které se projevily jako nebývale neprodyšné. Velké dopady má lockdown, který KLDR zavedla už v lednu 2020.
Podle dostupných zpráv se však nedá říct, že by situace v zemi připomínala hladomor. Například ceny rýže sice v odlehlejších oblastech stoupají, ale není to desetinásobek či dvacetinásobek jak tomu bylo v polovině 90. let.
Jak se na ekonomice projevuje, že už je rok uzavřená hranice s Čínou, tedy klíčovým ekonomickým partnerem?
Z Čínské lidové republiky je dnes přes pozemní hranice dodáváno jen nezbytně nutné zboží, a to ve velmi omezené míře. Opakují se ale zprávy o porušování mezinárodních sankcí překládkami strategického zboží, jako jsou uhlí či ropné produkty, na otevřeném moři.
Ambasády v KLDR zavírají, včetně české. Lockdown paralyzoval zásobování |
Severokorejský průmysl je hodně zaostalý a tak jim dnes chybí součástky do strojů, které sami nedokáží opravit. Nedostává se zboží na černý trh. Pašování spotřebního zboží a potravin přes hranici bylo prakticky znemožněno. V důsledku lockdownu Severní Korea loni přišla o příjmy z turistického ruchu, jež v posledních letech zejména díky návštěvníkům z ČLR narůstaly až k hodnotě přes 100 milionů dolarů za rok.
Co vlastně víme o průběhu pandemie v KLDR? Režim tvrdí, že je v zemi nula nakažených a nula mrtvých.
Ano, to je stále oficiální stanovisko. Ovšem podle zpráv diplomatů i uprchlíků se v některých oblastech covid skutečně šířil. Bližší informace k tomu ovšem nejsou, protože je to velmi přísně utajováno.
Když se podíváte na záběry z celostátních stranických shromáždění, vidíte, že jejich delegáti nemají roušky. Jde o to ukázat, jak je KLDR nezdolná. Že je to silná, neporazitelná socialistická země, která se nebojí ani covidu, protože všechno se dá zvládnout díky nepřemožitelnému korejskému duchu.
Předpokládám ovšem, že delegáti jsou testováni. Ví se, že ČLR do Severní Koreje dodala testovací sady, KLDR se také přihlásila do programu Covax pro rozdělování vakcín rozvojovým zemím.
Covidem-19 také KLDR zdůvodnila odvolání účasti na olympiádě v Tokiu. Je za tím skutečně jen obava o zdraví sportovců?
Je to jeden z důvodů. Asi by to byl velký skandál, kdyby nezávislé testy prokázaly, že někdo ze severokorejských sportovců či aparátčíků v delegaci je pozitivní.
Tajemství olympijského NE. Je za neúčastí KLDR na hrách skutečně jen covid? |
Roli ale hraje i to, že hostitelem je Japonsko, které je v KLDR dlouhodobě označováno za jednoho z úhlavních nepřátel. Je za tím dlouhá éra japonské koloniální vlády na Korejském poloostrově, navíc stále není dořešena otázka Japonců unesených v minulosti severokorejským režimem. Třetím důvodem může být, že severokorejští sportovci nemají moc velké šance na medaile, a tak se tam prostě vedení KLDR nehodlá prezentovat.
V lednu došlo k výměně v Bílém domě. Jak se severokorejský režim ohlíží za érou Donalda Trumpa, který si s Kimem nejdřív vyměňoval urážky a pak se s ním dvakrát sešel?
Kim sice na lednovém sjezdu Strany uvedl, že rozhovory na nejvyšší úrovni mezi KLDR a USA byly historickou událostí, ale raději se moc neohlíží, protože pro Sever to skončilo fiaskem. Trump zjevně při té poslední schůzce po Kimovi chtěl, aby dostál svým závazkům, a dal najevo, že se na rozdíl od předchozích administrativ nenechá oklamat planými sliby.
Chtěl vidět jasný posun, například zřejmě požadoval věrohodný seznam jaderných zařízení. Američané mají své špionážní informace a to, co dostali od Severokorejců, nebylo zjevně ani úplné, ani věrohodné.
Trumpovi se nicméně i díky vypjaté rétorice z počátku podařilo dosáhnout toho, že Severní Korea po roce 2017 už netestovala mezikontinentální rakety. Zřejmě měla z Trumpa respekt a mylně doufala v neopodstatněné pobídky ze strany Spojených států.
Co čeká od Joea Bidena?
Severokorejci určitě situaci po jeho nástupu vyhodnocují, ostatně jako vždycky. Nepochybně jim neuniklo, že Spojené státy odvolaly plavbu válečných lodí do Černého moře nebo že se snaží oživit jadernou dohodu s Íránem. To bohužel ukazuje, že Bidenova administrativa není tak rozhodná jako ta Trumpova.
29. listopadu 2017 |
V KLDR to může vyvolávat naděje, že pokud bude postupovat tvrdším způsobem, tak jí Spojené státy budou spíš naslouchat a možná se je podobně jako v době Clintonovy i dalších amerických administrativ pokusí znovu uplatit. Myslím si, že KLDR si ještě letos Bidena prověří odpálením rakety dlouhého doletu nebo jaderným testem.
Prioritou Spojených států je dnes soupeření s Čínou o roli největší světové velmoci. Jakou roli v tom může hrát KLDR?
Severní Korea to určitě bude chtít využít pro svůj momentální prospěch. To se naučila už dříve: jednou se přimkla k SSSR, pak k Čínské lidové republice. Podle toho, co jí kdo nabídl. V devadesátých letech tuto diplomacii praktikovala nadále, jen do toho přibyla Jižní Korea, Japonsko a Spojené státy.
ČLR využívá Severní Koreu jako jednu z figurek na své šachovnici. Jsem dlouhodobě přesvědčen, že severokorejský režim uměle udržuje při životě. To bylo patrné už během hladomoru v 90. letech. Nebýt pomoci ČLR, tak by s největší pravděpodobností zkolaboval.
Pokud by skutečně stála o to, aby došlo ke změně vedení, tak by ji to nečinilo větší problémy. V sousedním Mandžusku žije na dva miliony etnických Korejců, z nichž někteří jsou začleněni do vojenských jednotek u hranic. Ty v případě nutnosti mohou zasáhnout v KLDR, třeba pod rouškou „lidových dobrovolníků“.
Letos v prosinci to bude deset let od nástupu Kim Čong-una k moci. Jak se za tu dobu Kim změnil?
Na první pohled je zjevné, že fyzicky chátrá. V době nástupu, kdy mu bylo asi 27 let, rozhodně nebyl tak obtloustlý. Je známo, že dost pije a kouří, celá jeho rodina trpí dnou.
Kim Čong-un při novoročním projevu v letech 2013–2018
Po deseti letech je také jasné, že byly liché přílišné naděje optimistů, že by mohl rychle po svém nástupu přistoupit k zásadnějším změnám politického, či alespoň hospodářského systému po vzoru Čínské lidové republiky nebo Vietnamské socialistické republiky.
Velmi rychle se zbavil kádrů, na kterých byl závislý v prvním roce své vlády, například svého strýce Čang Son-tcheka, ujal se všech vedoucích funkcí, režim se stabilizoval a bylo jasné, že k žádnému vnitrostranickému puči nedojde. Přesto k zásadní proměně hospodářského systému nedošlo ani po téměř deseti letech.
Čas od času se ovšem o hospodářských reformách hovoří, vedení KLDR se například údajně zajímalo o zkušenosti z Vietnamu...
V důsledku hladomoru 90. let se v severokorejské ekonomice rozšířilo obchodování na černých trzích, díky kumulaci kapitálu a rozsáhlé korupci došlo k vytvoření skupiny drobných podnikatelů.
Již za Kim Čong-ila vedení státu tyto aktivity střídavě tolerovalo a potlačovalo, přičemž umožnilo drobné zemědělství a zahájilo pokusy se zaváděním prototržních principů také v některých podnicích, mj. osobní odpovědnost, motivace k dosažení produktivity či prodej zemědělských přebytků.
Za vlády Kim Čong-una, zvláště v posledních pěti letech, se tento trend jeví jako systematičtější, jde však ruku v ruce s utužováním společenské kontroly.
Zahrnuje též poněkud realističtější změny zákonů, mimo jiné k přilákání zahraničních investic, a změna ústavy nahradila teanský podnikový systém ze 60. let principem takzavného zodpovědného systému řízení socialistických podniků.
Podmínky však dosud zdaleka nepřipomínají ani ty, za nichž působí podnikatelé v lidové Číně nebo ve Vietnamu. Bezvýchodná ekonomická situace snad jednou Sever donutí přikročit k zásadním změnám hospodářství. Na to si ale ještě budeme muset počkat.
V posledních letech je hodně vidět Kimova sestra Kim Jo-čong. Jaká je dnes její pozice ve vyšších kruzích režimu?
Představuje ženskou roli, která je v rámci severokorejské ideologie tradičně významná, ostatně jako v dalších komunistických diktaturách. Ať už to byla matka Kim Ir-sena Kang Pan-sok nebo později jeho první manželka Kim Čong-suk, babička současného vůdce.
Jestli chcete klidně spát, nešiřte smrad, vzkázala Kimova sestra Bidenovi |
Režim vždy také přisuzoval významnou reprezentativní funkci některé z žijících žen, až do likvidace svého muže Čanga ji dlouho plnila Kim Kjong-hui, sestra předchozího vůdce Kim Čong-ila. Tuto roli v současnosti hraje Kim Čong-unova sestra Kim Jo-čong.
Když Kim před rokem na čas zmizel, objevily se spekulace, že by ho mohla nahradit. Já se to nedomnívám. V tak tuhém totalitárním režimu, fakticky státoarmádostraně, to není pravděpodobné. Už jen proto, že by armáda těžko nesla, aby se žena stala vrchní velitelkou ozbrojených sil. Mou předpověď snad také potvrzuje skutečnost, že na posledním celostátním sjezdu nebyla Kimová vybrána do politbyra ÚV KSP
