Charlotte (též Charlotta) Garriguová se narodila 20. listopadu 1850 v Brooklynu zámožným rodičům. Pocházela z multikulturní rodiny, která měla předky ve Francii, Německu, Dánsku nebo Mexiku. Právě i zajímavý původ rodičů zaujal jejího budoucího celoživotního partnera.
Charlotte byla už od mládí myslitelkou, sama se pilně vzdělávala, četla eseje Francise Bacona a Williama Shakespeara. Zajímala se rovněž o výtvarné umění, ale její největší zálibou byla hudba a oblíbeným skladatelem Johann Sebastian Bach. „Měla přístup k obrovskému množství literatury, stejně tak jí rodiče platili i prestižního učitele hudby,“ říká Lenka Slívová, autorka knihy Charlotta: Žena T. G. M.
Jako sedmnáctiletá proto Charlotte odjela studovat hru na klavír na lipskou konzervatoř. Jejím snem bylo stát se profesionální klavíristkou. Po třech letech si však pilným cvičením poškodila ruku natolik, že nemohla ve studiu pokračovat. Vrátila se tedy zpět do Ameriky, kde studovala matematiku a vyučovala hru na klavír. Do Lipska se ke svým známým však ráda vracela.
Osudové setkání
Oběma bylo sedmadvacet let, když se roku 1877 seznámili, a to právě při jedné z návštěv Charlottiných známých v Německu, u nichž mladý Tomáš Masaryk bydlel.
Nevšední jasnost myšlenek, prostota mravů, jemnost chování ve společnosti a praktičnost v každém oboru. K tomu mocný zápal pro umění a vědu a mohutný cit pro dobro a krásno zdají se mi býti požadavky ženy, kterou každý milovati musí. Já věru pomyslil na to, že bych ji dovedl milovati.
Tomáš Garrigue Masaryk
Brzy zjistili, že mají mnoho společných témat k diskuzi. Oba studovali například díla různých filozofů. Jejich oblíbencem byl zejména John Stuart Mill a jeho práce Poddanství žen, ve které stálo černé na bílém, že žena a muž jsou si rovni. Souhlas s rovnocenností pohlaví byl v té době však spíše výjimkou. Právě tato kniha zřejmě Charlottě vnukla myšlenku a přesvědčení, za které pak celý život bojovala: aby ženy ve společnosti mohly mít stejné postavení jako muži.
Tomáš Masaryk a Charlotta Garriguová se rok po svém seznámení v New Yorku vzali. Zásnuby přitom proběhly v tajnosti bez vědomí rodičů, což v té době nebylo běžné. V Americe se však Masaryk zažil faux pas, a to když svého tchána požádal o půjčení peněz na následující tři roky společného života se Charlottou. Toho to nejdřív pořádně rozzlobilo, pak ale přece jen dal mladým manželům tři tisíce marek. Bez nich by si Masaryk se ženou nemohli koupit ani zpáteční lístek do Evropy. Budoucí československý prezident tehdy ještě totiž neměl ani stálé zaměstnání.
Je vzdělaná, zajímá se o všechno.
Tomáš Garrigue Masaryk
Novomanželé tedy společně odjíždí do Vídně, kde se usadili v malém jednopokojovém bytě. Pro Charlottu tím začíná frustrující období, protože zde nemá moc věcí na práci, je převážně ženou v domácnosti. Masarykovi nemají ani moc peněz. Její manželství je však šťastné, s Tomášem Masarykem jsou harmonickým a vzájemně se respektujícím párem.
Masaryk po svatbě z úcty ke své ženě také přijal její jméno Garrigue. Postupně se jim ve Vídni narodily dvě děti, v roce 1879 Alice, v roce 1880 Herbert. Charlotta se ve Vídni také postupně připravuje na přesun do Prahy a začíná se učit česky.
Masarykovi jako nový pražský intelektuální vítr
Významným přelomem v jejím životě bylo rok 1882, kdy se s manželem a dětmi přestěhovala do Prahy. Masaryk zde totiž získal místo profesora na Karlo-Ferdinandově univerzitě. I když Masaryk Vídeň opouštět nechtěl, Charlotte se do Prahy těšila. Oba manželé se již od svého příjezdu zapojují do zdejšího společenského života.
Dá se říct, že oba vnesli do pražských poměrů čerstvý vítr. Charlotte svého muže podporovala v jeho práci a aktivitách. Žena vyučujícího na univerzitě překvapovala studenty, které si brával Masaryk domů, a kde společně debatovali o různých filozofických, literárních a politických tématech.
Americký klub dam před 155 lety zažehl emancipaci žen v českých zemích |
Neměla ráda, když jí někdo oslovoval „milostpaní“, což bylo v té době u ženy jejího postavení zvykem. Nechávala si říkat jednoduše paní Masaryková. V Praze se jí narodily také další děti, v roce 1886 Jan a v roce 1891 Olga. Dcery Hanička a Eleanor obě zemřely brzy po porodu.
Charlotte se naučila velmi dobře česky a zajímala se o tamní kulturu. Nedala dopustit například na Boženu Němcovou a její Babičku. Jako znalkyně hudby si zamilovala i skladby Bedřicha Smetany, o kterých také psala. Stala se z ní česká vlastenka.
Charlotte však dokázala nahlížet na českou společnost také zvenčí a často velmi kriticky, za což ji někteří neměli příliš v oblibě. „Někdy si stěžovala, že ji pražské poměry přijdou malé. V Praze nenašla vyhovující společenství, snažila se ho vytvořit doma, soustředila se na výchovu svých čtyř dětí,“ říká o Charlottě Slívová.
Jednou z kritiček Masarykové byla například historicky první poslankyně parlamentu Božena Viková-Kunětická. „Formovala jste aktivity a názory svého muže a nyní byste chtěla formovat duši české ženy. Nebudete ji formovat! České ženy jsou dost silné i bez vás,“ píše do Národních listů v roce 1905 nacionalistická politička. Zastání naopak našla u básníka Josefa Svatopluka Machara, který Charlottu „měl nejradši hned po své matce.“
Američanka se stala Češkou, mravně i politicky. Věřila v génia našeho národa, pomáhala mně v mých bojích politických a v celé politické činnosti.
Tomáš Garrigue Masaryk
Své místo v Praze nakonec Charlotte nachází hned v několika ženských spolcích. Věnuje se hlavně Americkému klubu dam. Začala se intenzivně zabývat ženskou otázkou: materiálně podporovala chudé ženy a rozvoj českého ženského školství, stejně tak povzbuzovala ke čtení a vzdělání ženy, které působily u ní v domácnosti. Boj za zrovnoprávnění žen s muži se stal jedním z jejích životních úkolů.
Po boku Masaryka v dobrém i ve zlém
Charlotta Masaryková v Praze však zažila také řadu těžkých chvil, od smrti svých dětí, přes finanční problémy a kampaně proti jejímu manželovi. Jedny z nejtěžších životních zkoušek přichází v roce 1886 za časů rukopisných sporů a v letech 1899 až 1900 v době hilsneriády.
Objevení rukopisů Královédvorského a Zelenohorského rozdělilo českou společnost. Většina věřila, že se jedná o mimořádně významné památky počátků české literatury ze 13. až 14. století. Filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll a sociolog Masaryk však dokázali, že jsou to moderní padělky, z jejichž autorství byl později usvědčen Václav Hanka. Názory vědců, popírající pravost údajně cenných slovesných památek, vzbudily v české společnosti zuřivý odpor. Odborníci včetně Masaryka však trvali na svém. Po letech rozborů a testů se ukázalo, že Rukopisy byly opravdu novodobými padělky.
Ještě horší to pro Masaryka bylo za takzvané hilsneriády. Masaryk se zastal Žida Leopolda Hilsnera, který byl neprávem obviněn z vraždy mladé křesťanky Anežky Hrůzové. V české veřejnosti se tehdy rozšířila pověra, že Hilsner zabil Hrůzovou proto, že Židé potřebují krev křesťanské dívky ke svým náboženským obřadům. Masaryk však považoval rituální vraždu za nesmysl a pozadí procesu označil za antisemitské, za což si vysloužil nenávist veřejnosti.
Ocitl se tím však v horší situaci než za bojů o Rukopisy, zůstal totiž téměř výhradně bez spojenců, kteří by jej podrželi, dokonce se mu posmívali i vlastní studenti.
Válka jako životní zkouška
Tehdy nastaly velké chvíle Charlotty Masarykové. Její muž po náročných životních událostech uvažoval o emigraci. Charlotta ho však podporovala v tom, aby setrval v Čechách a prosazoval zde demokratické ideály. „Tvé místo je tady v českém národě, musíš tady zůstat a při hájení pravdy nesmíš ustoupit,“ říkala Masaryková svému muži.
Další velká životní zkouška čekala Charlottu v období první světové války. V březnu 1915 zemřel syn Herbert, který se nakazil tyfem. Druhý syn, Jan, odešel na frontu. Ještě téhož roku odešel do exilu v Římě manžel s dcerou Olgou, kde započal svůj boj proti Rakousko-Uhersku. Dceru Alici ve Vídni uvěznili za uschovávání otcových písemností. Charlotta tak v Praze zůstala sama.
Její život v této době prochází těžkou zkouškou. Rakouské úřady ji kvůli manželovi, který se dopustil vlastizrady, pronásledovaly. Policie u ní provedla několik celovečerních domovních prohlídek a vyslýchala ji. V tu dobu byla Charlotte Masaryková naprosto odkázána na pomoc přátel, mnoho lidí se k ní však právě v tuto dobu odvrátilo. Dokonce trpěla i hladem.
Válečné období se negativně podepsalo i na jejím zdravotním stavu. Měla problémy se srdcem a trpěla depresemi. Proto byla v lednu 1918 hospitalizována v sanatoriu ve Veleslavíně. Ve stejném roce byla dokonce zbavena svéprávnosti, zřejmě na ochranu proti dalšímu pronásledování českými a rakouskými úřady.
Podlomené zdraví
Charlottin život se zásadně mění se vznikem Československa. V novém státě se také v prosinci 1918 po čtyřech letech znovu setkává se svým mužem. Ten byl měsíc před návratem do vlasti 14. listopadu zvolen prozatímním národním shromážděním prezidentem Československé republiky.
Kvůli nemoci však Masaryková střídavě pobývá v sanatoriu a na zámku v Lánech. Reprezentativní povinnosti první dámy místo ní tak připadají na dceru Alici. Přesto se oficiální první dáma ještě několikrát ukázala na veřejnosti, například na sokolském sletu v roce 1920. V té době se Charlotta také upíná na svou americkou rodinu.
Jedna z mála fotografií první dámy Charlotte Masarykové na veřejnosti, po boku manžela se objevila na sokolském sletu v roce 1920.
Úloze první dámy se sice pořádně věnovat nemohla, nicméně určitě mohla být spokojena s tím, co se jí povedlo v rámci jejího úsilí zrovnoprávnit postavení ženy a muže. Ženy v Československé republice dostaly jako jedny z prvních v Evropě volební právo a ústava z roku 1920 je zrovnoprávnila s muži.
Byla podivuhodně nadaná – matematika, šachy, hudba, literatura. Při tom velmi náboženská, unitářka. Velký vliv na děti. Byla to nejlepší, čím může být žena muži v rodině.
Tomáš Garrigue Masaryk
Charlotte Garrigue Masaryková zemřela v Lánech 13. května 1923 ve ve věku 73 let. Na její původně plánovaný skromný obřad přišly davy lidí. Na závěr zazněl i chorál Ktož jsú boží bojovníci, který Charlotte milovala.
V jednom z nekrologů v dobovém tisku o ní napsal: „Nebyl to jenom jazyk, byl to duch národa, jehož přijala. Poznala dějiny národa českého a splynula s jeho minulostí.“
Vzdělaná a inteligentní Charlotte Garrigue Masaryková sice v závěru svého života nemohla manžela podporovat tak, jak by chtěla, ale rozhodně se zasloužila o formování jeho celoživotních klíčových názorů a postojů. Jak řekl sám první československý prezident, který svou choť přežil o 14 let: „Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol.“
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
Hlavní zdroje:
KOSATÍK, Pavel. Devět žen z hradu. Osudové ženy: Charlotta Garrigue-Masaryková. Pořad ČRo.
Poslední slovo Charlotty Garrigue Masarykové. Dokument ČT.
SLÍVOVÁ, Lenka. Charlotta, žena T. G. M.
