„Můžete po zemětřesení a tsunami opravit města, ale jaderná katastrofa tu stále neskončila. Nevíme, jestli se to vůbec podaří,“ líčí stanici Al-Džazíra Ajumi Idaová, která patřila k téměř 165 tisícům lidí, již se museli souvislosti s jadernou havárií ve Fukušimě postupně evakuovat.
Vzpomínka na katastrofu je pro mnohé z nich stále živá. Severovýchod Japonska zasáhlo 11. března 2011 zemětřesení o síle devět, nejsilnější v historii země. Vyvolalo obří vlnu tsunami, která se hnala k východnímu pobřeží v regionu Tóhoku a ničila všechno, co jí stálo v cestě.
Vlna vyřadila z provozu chladící systémy elektráren Fukušima I, Fukušima II a Tokai. Ačkoli se v nich při signálu zemětřesení zastavila štěpná reakce, dál vznikalo „zbytkové teplo“ a hrozilo přehřátí. Zatímco ve dvou elektrárnách se podařilo krizi zažehnat, ve třech reaktorech Fukušimy II došlo reakcí vodíku k explozím, požárům a značnému úniku radiace.
Katastrofu připomněla minuta tichaJaponsko si ve čtvrtek připomnělo oběti zemětřesení a tsunami z roku 2011 minutou ticha. „Je nesnesitelné, pokud myslím na pocity všech těch, kteří přišli o své milované a přátele,“ řekl premiér Jošihide Suga. Císař Naruhito vyjádřil rodinám obětí soustrast a připomněl, že problémy s obnovou postižených oblastí přetrvávají. |
Japonsko od té chvíle neúnavně pracovalo na dekontaminaci a mnoho oblastí, které vláda v okruhu třiceti kilometrů od místa havárie uzavřela, bylo znovu zpřístupněno. Možnost trvale se nastěhovat zpět dostali například obyvatelé měst Tamura či Naraha. Téměř čtyřicet tisíc lidí se ale navzdory finančním pobídkám a levným nájmům stále zdráhá vrátit.
Někteří z těch, kteří se vrátili, usoudili, že domov stojí za radiační riziko, jiní jako osmašedesátiletá Tomoko Kobajašiová, chtěli znovu začít podnikat. „Měli jsme důvod se vrátit, dávalo nám to smysl,“ říká majitelka penzionu. Návrat je pro řadu lidí procesem znovuobjevování míst, která jsou nyní jiná.
Paprsek světla ve tmě
„Všichni se mě ptají, proč jsem se vrátila. Ale co to vůbec znamená? To místo už neexistuje,“ líčí Kobajašiová. Při tragédii přišlo o život téměř dvacet tisíc lidí a název Fukušima se dočkal podobné mezinárodní proslulosti jako Černobyl, místo nejhorší jaderné havárie v dějinách.
Osm let po havárii láká japonská Fukušima na „nukleární“ turistiku |
Pětašedesátiletý Masakazu Daibo v městečku Namie, asi devět kilometrů od poškozené elektrárny, znovu otevřel svou restauraci. Téměř žádné sousedy ale nemá. Jeho podnik v centru města je obklopen opuštěnými budovami a prostranstvími zarostlými plevelem.
Do Namie se Daibo kvůli zamoření několik let mohl vydávat jen na krátké návštěvy. „Zůstalo jen město bez lidí. Působilo to jako filmové kulisy. Potkával jsem tam jen toulavé psy, krávy a prasata,“ říká Daibo. „Doufám, že moje přítomnost bude pro toto město paprskem světla,“ prohlašuje.
Také Idaová se domnívá, že prefektura má stále budoucnost. Mladá matka žije v pobřežním městě Iwaki, kde pracuje pro občanskou organizaci na ochranu zdraví dětí žijících v oblastech vystavených záření.
Lidé se tu bojí vychovávat děti
„Snažím se chránit své děti získáváním potravin ze vzdálených oblastí Japonska, vyhledáním dětských hřišť s nejnižší úrovní radioaktivity a každoročním vyšetřováním na přítomnost rakoviny štítné žlázy,“ líčí. „Naše děti musí být při plánování zdejší budoucnosti nejdůležitější,“ myslí si.
Ačkoli ve Fukušimě nedošlo od havárie k výraznému nárůstu počtu případů rakoviny ani dalších chorob souvisejících s radiací (na rozdíl od Černobylu, kde se uvolnilo desetkrát více záření), odborníci varují, že stále existuje důvod k obavám, protože expozice se časem hromadí.
Podle Shauna Burniea, jaderného experta organizace Greenpeace, i v současnosti zůstává úroveň radiace v mnoha částech někdejších zón vyloučení velmi vysoká. „Úroveň kontaminace je taková, že pokud by tyto úrovně radiace byly zjištěny v laboratoři uvnitř kontrolovaného jaderného zařízení, muselo by být uzavřeno a dekontaminováno,“ uvedl.
VIDEO: Tsunami, utečte! Skutečnou zkázu elektrárny líčí Fukušima |
Burnie, jako řada dalších pozorovatelů, odmítá tvrzení, že krize ve Fukušimě je pod kontrolou, jak expremiér Šinzo Abe uvedl už v roce 2013.
„Pokud dosáhnete takové úrovně kontaminace v nekontrolovaném prostředí – lesy, kopce, břehy řek, zemědělská půda – nemůžete z radiologického hlediska říci, že je situace pod kontrolou,“ říká. „Smrtelná rakovina může pocházet z jediné radioaktivní emise,“ dodává.
Japonci atomovou energii nechtějí
Pro mnohé někdejší obyvatele prefektury Fukušima jsou podle listu The New York Times hlavní překážkou pro návrat právě obavy z radiace a nedůvěra v proces dekontaminace prováděný vládou.
Odborníci i aktivisté tvrdí, že japonská vláda a energetická společnost TEPCO, která elektrárnu provozovala, nemají zájem o financování a provádění studií o dopadu radiace na zdraví lidí ve Fukušimě, protože odpovědi, které dostanou, by mohly být politicky nepohodlné pro energetickou politiku, která nadále upřednostňuje jadernou energii.
Japonsko chce vypustit radioaktivní vodu z Fukušimy do moře |
Po havárii bylo všech 54 reaktorů japonských jaderných elektráren vyřazeno. Provoz v zemi obnovilo zatím devět z nich, ve všech případech jde o tlakovodní reaktory umístěné daleko od Tokia. Mezi obyvatelstvem je ale odpor k provozování jaderných elektráren velký.
Třiaosmdesátiletý Takao Kohata se nastěhoval zpět do obce Minamisoma severně od poničené elektrárny, ale rodiče jeho čtyř vnoučat jim nedovolují ho navštěvovat právě kvůli strachu z radiace. „Naprosto rozumím jejich obavám, ale je mi trochu smutno a cítím se osamělý,“ uvedl.