Místo, které se nacházelo v raně římském přístavu Bereníké, bylo nalezeno před deseti lety. Jeho účel byl však dlouho záhadný. Nyní však podrobný výkop odhalil pohřbená těla téměř 600 koček a psů. Podle webu Science se jedná o dosud největší důkazy o tom, že tato zvířata byla již tehdy milovanými mazlíčky. Z místa by to učinilo nejstarší známý hřbitov mazlíčků, tvrdí autoři, kteří zároveň naznačují, že moderní pojetí mazlíčků zřejmě nebylo starověkému světu cizí.
Hřbitov zřejmě vznikl mezi prvním a druhým stoletím našeho letopočtu, kdy byl Bereníké rušným římským přístavem, v němž se obchodovalo se slonovinou, látkami a dalším luxusním zbožím z Indie, Arábie a Evropy.
Keramika a textil jako zvířecí sarkofág
V roce 2017 tým archeozooložky Marty Osypinské z Polské akademie věd na místě odkryl pozůstatky asi 100 zvířat, většinou koček. Již tehdy si někteří z její výzkumné skupiny začali myslet, že by mohlo jít o domácí mazlíčky. Přesná povaha nálezu však nebyla zřejmá. Salima Ikram, odborník na staroegyptská zvířata z Americké univerzity v Káhiře, tehdy řekl, že kosti mohly být vyřazeným odpadem, jelikož se našly v blízkosti bývalé římské skládky.
Osypinská a její kolegové na místě však nedávno vykopali pozůstatky 585 zvířat a podrobně analyzovali jejich kosti. Veterinární lékař pak týmu pomohl určit zdraví, stravu a příčinu smrti zvířat.
Podle vykopávek to vypadá, že byla zvířata jemně uložena do precizně připravených jam. Mnoho z nich bylo pokryto textiliemi nebo kousky keramiky, „které tvořily jakýsi sarkofág,“ říká Osypinská.
Více než 90 procent nálezů tvořily kočky, mnoho z nich mělo například železné límce nebo náhrdelníky se sklem a mušlemi.
Důkaz emocionálního pouta se zvířaty, tvrdí vědkyně
Tým nenalezl žádné důkazy o mumifikaci, obětování nebo jiných rituálních praktikách, které byly zjištěné na jiných starodávných pohřebních místech zvířat. Na egyptském pohřebišti to však vypadá, že většina zvířat uhynula kvůli zranění nebo nemoci.
„Nedělali to pro bohy ani z toho neměli nějaký užitek,“ tvrdí Osypinská, podle níž byl naopak vztah mezi lidmi a jejich mazlíčky překvapivě blízký tomu, který známe dnes.
Osypinská doufá, že nová práce přesvědčí další archeology, aby dál studovali společenská zvířata. „Zpočátku mě někteří velmi zkušení archeologové od tohoto výzkumu odrazovali. Podle nich jsou mazlíčci pro porozumění životům starověkých národů irelevantní,“ dodala.
Nyní však věří, že výsledky jejího týmu o emocionálním poutu zvířat a lidí ostatní přesvědčí, že podobný výzkum stojí za to.
