Jen málo sportovních fanoušků se může pochlubit takovou vášní ke svému sportu jako Rob Lewis z britského Sunbury-on-Thames. Na Srí Lanku přiletěl loni 13. března, ale už v letadle se dozvěděl, že událost, kvůli níž do exotiky vyrazil, se konat nebude.
Místo aby nasedl do letadla a vydal se zpět na Ostrovy, slíbil si, že na kriketový zápas v zemi počká za každou cenu.
„Byl jsem připravený koupit si žebřík a zápas sledovat třeba zpoza plotu,“ dosvědčil zanícený fanoušek.
England fan Rob Lewis travelled to Sri Lanka last March, then the pandemic hit. He's stayed there for the 10 months since.
— ESPNcricinfo (@ESPNcricinfo) January 14, 2021
Today he finally saw some action, watching from the Galle fort #SLvENG pic.twitter.com/kYe1mzqmlI
Čas v cizí zemi Lewis nevyužil jenom čekáním. Svoji neplánovanou dovolenou strávil na pláži s počítačem a pracoval online, živil se také jako příležitostný DJ a během svého pobytu se stačil spřátelit i se členy místního kriketového týmu. Na Srí Lance během čekání dokonce adoptoval i psa.
Angličanova chvíle přišla ve čtvrtek, kdy konečně došlo na plánované utkání. Protože se však konalo bez účasti diváků na stadionu, odsledoval ho, zřejmě asi jako jediný Brit, ze zdí pevnosti Galle Fort, která se stadionem sousedí.
(Zatím) bez Čechů, ale s vášní. Kriket zapouští kořeny i v Brně |
Jeho radost však netrvala dlouho, neboť ze zdí historické stavby ho vyhnala místní policie krátce po začátku zápasu.
„Je mi to moc líto,“ dosvědčil Angličan. „Na utkání jsem čekal skoro rok a policie mě přesto vykázala.“ Dodal, že si alespoň stačil zazpívat klubovou hymnu. Za půl hodiny, co na zápase byl, stačil na zeď pevnosti umístit tři podomácku vyrobené transparenty.
Úřady se brání, že všechny fanoušky v předstihu informovaly, že jakékoli srocení lidí nebude tolerovat.
V jihoasijské zemi si koronavirus vyžádal již nejméně 250 obětí, nakažených je zde přes 50 tisíc. Veškeré sportovní zápasy proto bedlivě hlídají složky v bezpečnostních oblecích a veřejnost je z nich vyloučena.
Tím však story trpělivého Brita neskončila. Když se o jeho eskapádách v cizí zemi dozvěděli hráči britského národního kriketového týmu, vyjádřili touhu se s věrným fanouškem osobně setkat.
„Víme o něm a doufáme, že brzy nastane chvíle, kdy se s ním budeme moci setkat osobně,“ nechal se slyšet kapitán mužstva. „Jeho příběh je neuvěřitelný, a abychom na jeho tváři opět vyčarovali úsměv, něco pro něj připravíme“, slíbil kapitán.
