Online expozice nazvaná Studentské revoluce přibližuje domácímu, ale především mezinárodnímu publiku dva silné historické momenty v Česku. Prvním důležitým momentem, který vyobrazuje tento projekt je, 17. listopad 1939. Druhým je pak shromáždění studentů v tentýž den o padesát let později, roku 1989, které odstartovalo sametovou revoluci.
„On-line expozice Studentské revoluce vypráví dramatický a dojemný příběh mladých lidí, studentů z let 1939 a 1989, kteří se s nasazením svého života postavili proti bezpráví. To je něco, co Česko může nabídnout jako inspiraci zemím, kde lidé o svoji svobodu stále bojují,“ okomentoval výstavu spoluzakladatel projektu Pamět národa Mikuláš Kroupa.
Podle něj jsou právě online sbírky způsob, jak zaujmout mladší generace a připomínat i nadále důležité historické momenty. „Jako generace narozená do svobody se skrze příběhy dozvídáme její skutečnou cenu,” připomíná.
Přestože jsou kvůli šíření nového typu koronaviru uzavřena veškerá muzea, mohou lidé shlédnout národní dědictví v online podobě. „I když jsou muzea a galerie zavřené, k inspirativnímu obsahu máme stále neomezený přístup. Dnes si tak díky projektu Paměť národa může celý svět připomenout Mezinárodní den studentstva a ty, kteří před lety v Praze statečně hájili demokracii,” upřesnila programová manažerka projektu Arts & Culture Liudmila Kobyakova s tím, že věří, že tato sbírka vzpomínek přinese znalost českých dějin po celém světě.
Praha chystá online oslavy 17. listopadu. Nasvítí budovy, zazní Kubišová |
„Doufáme, že i globální publikum se seznámí s českými kořeny Mezinárodního dne studentstva a že příběhy přinesou i naději do současných temnějších dnů,“ dodala.
Výstava mimo jiné představuje originální dokumenty. Jedním z nich je deset požadavků studentů z listopadu 1989, s nimiž tehdy vstupovali do stávky. Jsou to dokumenty psané ručně nebo na stroji, aby dnešní mladí lidé viděli, jak se revoluce šířila bez internetu a počítačů, uvedla spoluautorka výstavy Markéta Reszczynská.
Natočené jsou osobní vzpomínky pamětníků z řad studentských vůdců, třeba Moniky Pajerové, Václava Bartušky či Milana Podobského známého jako Fefík. „Vyslovili jsme nahlas to, co chtěl celý národ. Dali jsme na papír požadavky tak, jak jsme to tenkrát cítili,“ řekl Václav Bartuška, jeden z angažujících se studentů.
