Polní nemocnice, kterou armáda začne stavět o víkendu v pražských Letňanech, bude záložní. Podle ministra zdravotnictví Romana Prymuly nemusí být nakonec využita. Je však možné, že bude skokově nutné navýšit kapacitu lůžek. Pak v ní budou zdravotníci pečovat o pacienty s méně závažným průběhem onemocnění. Zařízení má pojmout až 500 lůžek.
Prymula věří, že budou stačit navýšené kapacity kamenných nemocnic. Stát však podle něj nemůže riskovat, že nebude mít k dispozici záložní kapacity ve chvíli, kdy by prudce stoupl počet pacientů.
Koronavirus
Sledovat další díly na iDNES.tvMinistr zároveň odmítl návrh, že by bylo lepší místo polní nemocnice vybudovat stany přímo u jednotlivých nemocnic, a to například kvůli jejich vytápění. Podle Šebka však jde o řešení, ke kterému vláda měla přistoupit.
Jak moc se liší podmínky v polních nemocnicích a klasických nemocnicích. Můžeme mluvit o tom, že polní nemocnice jsou pouze zmenšeninou těch klasických?
Záleží na tom, kde ta nemocnice stojí. Pokud se budeme bavit o nemocnici v jižním Súdánu, bude to vypadat jinak, než plánovaná nemocnice v Letňanech. Protože ta se skutečně nemusí lišit od standardní nemocnice, jenom nebude kamenným objektem. Ale péče o pacienty tam bude fungovat stejně. Proto si myslím, že to není smysluplná aktivita.
Proč?
Myslím, že bychom se měli zaměřit na nemocnice, které máme, připravovat je a jejich kapacity rozšiřovat. Ne stavět nemocnici na zelené louce. V porovnání s tím je polní nemocnice postavená v krizové situaci někde v rozvojové zemi něco úplně jiného. Takové objekty většinou suplují péči, která tam vůbec neexistuje. Což není to, co plánují postavit vojáci v Letňanech.
Takže podle vás by bylo lepší, kdyby se posílily nemocnice a personál v nich, než tady stavět něco extra.
Nechci se samozřejmě pasovat do role odborníka, jsem jen řadovým doktorem. Ale osobně si myslím, že by takovou cestu uvítali i ředitelé jednotlivých nemocnic. Ti nyní nemají problém s kapacitou lůžek, ale chybí jim personál. To, že jim personál odvedete na zelenou louku za Prahu, situaci v dobře fungujících nemocnicích rozhodně nezlepší, ale spíše zhorší.
Myslím, že stavění polních nemocnic by bylo efektivní, kdyby každá nemocnice v Česku dokázala „nafouknout“ svou velikost a vytvořit další zázemí. A to právě formou polní nemocnice před vlastní kamennou budovou.
Tomáše Šebek Začínal s lékařskou praxí chirurga v nemocnici v Hořovicích, rok dělal v univerzitní nemocnici v Dublinu, nyní pracuje v pražské Nemocnici Na Františku. Absolvoval celkem šest misí s Lékaři bez hranic. Kromě řady dalších ocenění se stal loni Lékařem roku.  Chirurg Tomáš Šebek |
Jedna věc je postavit perfektní vojenskou nemocnici. A nepochybuji, že právě taková v Letňanech vznikne. Druhá věc je obsadit ji personálně. To je, myslím, za dané situace nereálné. Může se stát, že budete mít 500 lůžek, ale u nich nebudete mít ani jednoho zdravotníka. Pak to celé ztrácí smysl.
V Letňanech by měla lůžka obsluhovat personál z řad armády, mediků a pracovníků z nemocnic. Vám to nepřipadá jako rozumné řešení?
Ne. Představte si, že na jednu směnu k lůžkům budete potřebovat tak 500 lidí. Teď si představte, že do této nemocnice svedete zdravotníky z různých koutů České republiky, kteří spolu nikdy nespolupracovali, nemají žádnou společnou zkušenost a navíc se budou všichni motat v úplně nové nemocnici, kterou vůbec neznají. Do toho tam pošlete studenty medicíny, kteří nemají šanci se nijak zorganizovat, pokud nebudou zorganizováni ani jejich starší kolegové. Úplně celé to podle mě může skončit jako jedno velké fiasko, neuřiditelný projekt.
Na to, aby se poskytovala kvalitní péče v polní nemocnici je potřeba personál vycvičit. A k výcviku jsou potřeba dlouhé týdny. Proto si myslím, že by se mediky i lidi z armády měli poslat spíše do nemocnic, než aby se stovky lidí motaly v Letňanech.
Koronavirus
Sledovat další díly na iDNES.tvPomoct by mohli i příbuzní
V jedné ze svých knih jste popisoval, že o nemocné s cholerou se starali i příbuzní. Dokážete si to představit i tady?
Určitě. Já si myslím, že kdybychom tady měli opravdu apokalyptickou situaci, tak to opravdu může fungovat tak, že specialistům, kteří budou velmi často vyčerpaní, na pokraji sil, nebo jich bude krajní nedostatek, mohou pomoci lidé z jiných specializací.
Takže lékaři z ARO může pomoci kolega z pediatrie, chirurgie, ortopedie, interního lékařství. A jeho persónu pak nahradí v té hierarchii někdo jiný, třeba i studenti. A pokud se bavíme o sesterské péči, tak pokud by ta chyběla, kdo jiný by měl zdravotníky zastoupit než příbuzní?
Tohle je situace, která funguje v krizových situacích v rozvojových zemích a při scénářích jako je válka, zemětřesení, nebo infekčních choroby, jako je třeba ebola. Já si takový scénář dokážu představit i v Česku, otázkou samozřejmě je, zda tam dospějeme.
Abychom se vrátili k polním nemocnicím: Je práce v nich v něčem náročnější?
Záleží na zázemí. Něco jiného je mít nemocnici na válečné frontě v Afghánistánu, kde samotná situace okolo je dost stresující. A něco jiného je mít minimálně obdobně stresující situaci práce v novém prostředí, v nové nemocnici, která řeší věci jako logistiku, transport pacientů, návaznost péče, přívod energie, odpady a tak dále.
Pokud by bylo všechno ideálně vyřešené, což pevně věřím, že česká armáda zařídí, tak zdravotník bude mít relativní komfort. Nekomfort mu bude dávat nové prostředí a neschopnost efektivně spolupracovat s ostatními zdravotníky, protože se budou dlouhé dny poznávat, vysvětlovat si vzájemně kompetence, stanovovat si nějakého lídra. Jestli bude péče efektivně fungovat, nezávisí jen na tom, v jakém baráku ji poskytuje. Ale především na tom, jaký máte tým.
Funguje to v polních nemocnicích tak, že vše řídí jeden člověk? Nebo si každý hlídá své pacienty?
V místech, kde fungují Lékaři bez hranici, jde většinou o poskytování multioborové péče. To znamená, že tam jsou jednotlivá oddělení a každý úsek nemocnice má svého lídra.
Podstatné v krizových situacích je, že by veškerá péče a celé řízení nemělo fungovat centrálně. Mělo by naopak být decentralizované. Současným ředitelům nemocnic v České republice by měly být dány větší kompetence, protože jejich schopnost řídit efektivně barák, v němž vědí o každém šroubku a kde mají týmy, které osobně znají, bude mnohem efektivnější. Pokud ovšem budou mít nějakou rozhodovací pravomoc.
Mělo by to fungovat jako učící se organismus. Pokud na jednom konci republiky někdo vymyslí zlepšovák, tak by se o něm měla v týž moment na druhé straně země zdravotnická zařízení dozvědět a okamžitě ho implementovat. V tomhle je klíč ke zvládnutí krize. Nikoliv v tom, že postavíme jednu nemocnici na kraji jednoho velkého města, která bude mít nějakých 500 lůžek a nezkoordinovaný personál.
Jestli bude zdravotní péče efektivně fungovat nezáleží na tom, v jakém baráku ji poskytujete, ale na tom, jaký máte tým.
chirurg Tomáš Šebek
Nemocnice jako marketing
Když se bavíme o stavbě polní nemocnice, je něco, co by každý takový objekt měl mít a bez čeho se neobjede?
Musí mít kvalitní personál a musí mít leadership, nic podstatnějšího není. Fyzicky může mít nemocnice dokonalejší vybavení, ale pokud tam nebude fungovat koordinace a spolupráce týmů, tak to bude k ničemu.
V Letňanech má vzniknout komplex v místních budovách, hangárech, takže v nich bude již nějaké zázemí. Je výhodou pro polní nemocnice, když nevznikají na zelené louce?
Je asi výhoda, že tam už něco stojí, takže to můžete rychleji vybavit. Já bych byl ale hrozně nerad, aby z toho rozhovoru vyplynulo, že ten projekt nějak podporuji. Přál by si, aby ta nemocnice nikdy nevznikla, aby se naopak podpora soustředila směrem ke stávajícím zdravotnickým zařízením. To je to, co nám může pomoci. Tento projekt já beru jako marketingovou záležitost naší vlády.
V březnu jste pracoval na oddělení pro pacienty s covidem. Pracujete tam i nyní?
Na jaře to bylo oddělení, na kterém leželi pacienti stabilní, senioři z domovů důchodců. V současné době máme v nemocnici pro pacienty s koronavirem otevřená jiná oddělení, já sám však teď na žádném z nich nepracuji. Bude-li mě potřeba, pravděpodobně budu první, kdo se přihlásí.
Sám jste jezdil na mise s Lékaři bez hranic. Jsou teď lékaři stahování z misí, aby pomáhali ve svých státech?
Prezident České lékařské komory Milan Kubek inicioval výzvu kolegům ze zahraničí, aby se vrátili a pomohli doma. Co se týče Lékařů bez hranic, ročně se výjezdu zúčastní zhruba 25 lidí a z nich tvoří jen zlomek lékaři. To znamená, že by příspěvek těch dvou až tří lidí, kteří by se vrátili z mise, byl spíše v rovině ideové než praktické.
