Evropa byla v těch posledních zářijových dnech roku 1938 na pokraji nové velké války. Jednání mezi Adolfem Hitlerem a britským ministerským předsedou Nevillem Chamberlainem ztroskotalo a Československo, které i na základě nátlaku svých spojenců z Francie a Británie ochotno k řadě ústupků vůči Německu, mobilizovalo.
Vyhrocenou situaci měl ku spokojenosti evropských mocností „vyřešit“ italský duce Benito Mussolini, který přišel s návrhem uspořádat mezinárodní konferenci poté, co jej k roli „prostředníka“ mezi západními mocnostmi s Německem vyzval Neville Chamberlain. Bylo to mimo jiné poté, co britský premiér v dopise ujistil Hitlera, že „vše podstatné může dostat bez války a bez odkladu“.
Mussoliniho role „prostředníka“ ovšem byla ve skrze formální. Ve své nadutosti si možná duce namlouval, že tím roste mezinárodní důležitost Itálie i jeho osoby, ovšem ve skutečnosti se mnichovská konference odehrávala čistě podle německých not.
„Ostatně Mussolini text uvažované dohody s Hitlerem předem konzultoval, čili o italský návrh šlo jen ryze formálně. Italové totiž sepsali dohodu přesně podle německých instrukcí,“ vysvětluje spisovatel literatury faktu František Emmert.
„Skutečnými autory formální podoby návrhu byl říšský maršál Hermann Göring, státní sekretář Ernst von Weizsäcker a Konstantin von Neurath, bývalý říšský ministr zahraničí,“ uvádí v knize Mobilisace 1938 spisovatel a badatel Martin Nekola. Göring se dokonce později chlubit, že samotná myšlenka na uspořádání konference byla z jeho hlavy.
Kompromis? Hitlerovi se jen přikyvovalo
Ve čtvrtek 29. září 1938 se delegace Británie, Francie a Itálie sešly s Hitlerem a jeho „kumpány“ v mnichovském Führerbau – Vůdcově domě na Arcisstrasse 12 v centru města. Od vchodu na ulici byly položeny červené koberce, objekt hlídaly zesílené stráže SS a celý okolní prostor byl pro běžné obyvatele Mnichova uzavřen. V předsálí byl přítomen také maďarský ministr zahraničí István Csáky, který tlumočil územní požadavky Budapešti. Pozváni nebyli Sověti a ani Čechoslováci.
Mnichov: minutu po minutěČtvrtek 29. září 1938 12:30 zahájení Mnichovské konference Pátek 30. září 1938 0:00 – 1:00 podpis dohody |
Českoslovenští diplomaté – vyslanec v Berlíně Vojtěch Mastný a referent ministerstva zahraničí Hubert Masařík - byli gestapem odvezeni a hlídáni v hotelu Regina, kde ani neměli telefonické spojení s Prahou a o vývoji jednání měli jen sporadické informace. Chamberlain na začátku konference údajně nesměle naznačil, jestli by nějaký československý zástupce neměl být alespoň ve vedlejší místnosti, ovšem žádné konkrétní reakce se nedočkal.
Jednání zahájil nacistický vůdce vylíčením „českého problému“. Také Mussolini zdůrazňoval, že Československo ohrožuje mír v Evropě a vlastně od svého založení je „umělým útvarem“. Už dříve italský duce nazýval ČSR posměšně jako „Česko-Německo-Polsko-Maďarsko-Rumunsko-Slovensko“.
A českoslovenští „spojenci“? Ti jednání, které se zpočátku odehrávalo poměrně chaoticky bez pevně daného programu, více méně „odkývali“. Jestli aspoň někdo akcentoval zájmy Československa, byl to francouzský premiér Édouard Daladiér.
Příloha k mobilizaci čs. armády 1938 |
Navrhoval například, aby ČSR zůstala oblast na slezské hranici, kudy vedla linie těžkého opevnění, s čímž ovšem Hitler nesouhlasil, stejně jako s návrhem výměny za stejně rozsáhlé území na Šumavě. Celkově vzato se ovšem o žádném kompromisu nejednalo, Hitlerovi se především přikyvovalo.
Mastný s Masaříkem byli přizváni do vedlejšího salonku až v průběhu odpoledne. Možnost prezentovat československé stanovisko k celé záležitosti bylo striktně odmítnuto. „Patrně si neuvědomujete těžkou situaci, ve které naši vyjednavači nacházejí. Nemůžete pochopit, jak je obtížné jednání s Hitlerem,“ odbyl je Ashton-Gwatkin, jeden z členů britské delegace.
Daladier: Lidé mi tleskají? Jsou to blbci
Až ve večerních hodinách se detailně řešily jednotlivé body návrhu dohody. Na stole se povalovaly mapy Československa počmárané podle toho, jak kdo znázorňoval, která území musí republika odstoupit Německu. Finální znění dokumentu bylo poté přeloženo do jazyka všech účastníků konference a před jednou hodinou ranní 30. září 1938 podepsáno.
Hitler na závěr poděkoval „jménem celého německého národa“ za dosažení „šťastného výsledku“. Daladier – na rozdíl od Chamberlaina - prý na svůj podpis pod mnichovskou dohodu nebyl vůbec hrdý. „Když přiletěl z Mnichova, tak ho na letišti vítala spousta lidí. Daladier se zeptal: ‚Kdo jsou ti lidé?‘ Odpověděli mu: ‚Přišli vám zatleskat.‘ A Daladier řekl: ‚Jsou to blbci.‘,“ vzpomínal režisér Marcel Ophuls, který s někdejším francouzským premiérem natáčel dokument.
Mimochodem, v době, kdy v Mnichově začínala hlavní fáze konference, zajistilo pražské policejní ředitelství burcující leták. Mimo jiné v něm stálo: „Také pro nás platí: O hranicích se nediskutuje, o hranice se bojuje! Nenajde se vláda, nenajde se parlament, který by mohl kapitulaci splnit. Kdyby bylo třeba, promluvil by lid, jako promluvil 22. září.“
Jak se o pár hodin později ukázalo, šlo o marné doufání. Československo výsledek mnichovské konference akceptovalo.