Pontex, která se mimo jiné zabývá diagnostikou dopravních staveb, prováděla prohlídky lávky na základě smluv s Technickou správu komunikací (TSK). Od roku 2014 do zřícení konstrukce v prosinci 2017 pak její stav monitorovala průběžně. V roce 2012 prošla lávka opravou.
„Životnost lávky jsme po opravě odhadovali na deset až 15 let,“ řekl u Obvodního soudu pro Prahu 7 vedoucí diagnostické skupiny firmy Tomáš Míčka.
„Neměli jsme jasnou indicii, která by nám sdělila, že lávka by měla být zavřená. Většinou je zavíráme ve stupni 7, viz například Libeňský most. Pokud jsme si jisti, že daná konstrukce je neschopná provozu, okamžitě ji zavíráme, nemáme s tím problém,“ prohlásil svědek. „Máme ovšem provozované mosty i ve stupni 7, není to tedy bezpodmínečný důvod k zavření,“ doplnil jeho kolega Tomáš Klier.
Sedmý - nejhorší - stupeň zjištěných vad znamená havarijní stav. Stav trojské lávky hodnotil Pontex stupněm šest, tedy jako velmi špatný. „Takových konstrukcí je strašně moc,“ podotkl Míčka s tím, že stanovení stavu je navíc subjektivním hodnocením člověka, jenž provádí prohlídku, a že se tedy může stát i to, že se stavba přeřadí z horšího stupně na lepší.
Klier u soudu připustil, že při kontrole vybraného kabelu v lávce zjistili, že je zcela zkorodovaný a sousední kabely „významně nakorodované“. „Narazili jsme na to náhodou, na povrchu to vůbec nebylo patrné,“ uvedl. Firma proto v červnu 2017 doporučila správci, tedy TSK, rozšíření průzkumu mimo jiné o návrty. „“Bylo to objednáno v říjnu nebo listopadu, že se to má provést, ale bohužel už se k tomu nestihlo dojít,“ popsal.
„Mně se to dostalo na stůl až několik týdnů před pádem s tím, že do února nebo do kdy to má být hotové,“ odpověděl Klier na dotaz státního zástupce, proč se od června až do prosince nic nedělo. „Průzkum byl rozplánovaný řádově na měsíce a lávka spadla v průběhu této doby,“ dodal.
Obžalovaný autor lávky Jiří Stráský dnes Klierovu práci ostře zkritizoval. „Prováděl prohlídky, ačkoliv nepochopil funkci konstrukce, neznal úpravy provedené v roce 2012, neseznámil se s výsledky diagnostických průzkumů a nezohlednil vliv přidaného zatížení,“ prohlásil u soudu. Dodal, že pokud by Klier postupoval správně, musel by navrhnout buď uzavření lávky, nebo její zesílení. Stráskému vadí i to, že s ním Klier postup nekonzultoval.
Svědek se bránil tím, že prováděl prohlídky podle platných norem. Zastal se ho i jeho tehdejší nadřízený Míčka, který se Stráským při opravách v roce 2012 rovněž nekomunikoval. „Myslím, že to nebylo nutné. Lávka byla sice navržena poměrně odvážně, ale úmysl projektanta nám byl jasný. Nemůže předpokládat, že při každé rekonstrukci ho bude někdo kontaktovat - co kdyby umřel nebo odjel do zahraničí,“ poznamenal s tím, že když po Stráském dříve chtěli dokumentaci k jinému jeho mostu přes Jizeru, tak ji nedohledal.
Obžaloba viní Stráského a bývalého šéfa oddělení mostů Antonína Semeckého z nedbalostního obecného ohrožení, za které jim hrozí až osmileté vězení. Při zřícení lávky se vážně zranili čtyři lidé.
