Sedíme na zápraží domku na okraji Suchdolu nad Lužnicí. Přes řeku je to jen pár stovek metrů k jihočeské vesnici Tušť, kde Ferdinand Korbel vyrůstal jako kluk a kde se v divokém poválečném účtování děly hrozné věci. Jeho otec patřil mezi čtrnáct lidí hlásících se k německé národnosti, kteří kvůli tomu byli zavření ve sklepě místní školy. Psal se 24. květen 1945. „V devět večer zasedal samozvaný lidový soud, asi o dvě hodiny později je postříleli. Byli zmlácení, někteří nemohli chodit, protože měli polámané kosti. Hrob pro ně přitom nechali vykopat už dopoledne,“ říká. Ostatky mrtvých zůstaly zakopány na bývalém mrchovišti až do exhumace v roce 1993. Ani poté však nebylo možné pohřbít je společně na místním hřbitově.
28. září 2020 15:57
