Sama máte dceru a zastáváte vysokou pozici ve vedení Plzeňského Prazdroje. Skutečně jde skloubit práce a rodina a ani jedno nešidit?
Určitě se to dá sladit, ale musíte k tomu mít podmínky v práci i doma. Musíte mít okolí, které to bere v potaz. Doma si musíte nastavit režim a mít partnera, který vás v tom podporuje, respektive je součástí celého toho řešení.
Předpokládám, že takové zázemí doma máte.
Ano. Oba jsme aktivní, máme nějakou kariéru a sladit se to dá. Musíte se rozhodnout a být připravena na to, že to nebude snadné. Přijde pocit že stále něco šidíme. Je to pocit viny, že pořád někde nejste dost, se kterým se musíme aktivně a soustavně vyrovnávat, ale který máme často, my ženy, pouze v hlavě.
Tento pocit neustálého šizení je podle vás umocněn stereotypem, že žena by měla být doma s rodinou a muž by měl pracovat?
Přesně tak a to je to nejtěžší, co vnímám a s čím jsem se musela vyrovnat. Ale záleží pouze na nás, jak si to v rodině nastavíme.
Setkáváte se s kritikou toho, že jste matka a zároveň se věnujete naplno své kariéře?
Nyní už je to lepší, dcera už je větší, ale samozřejmě jsem se s tím po porodu setkávala. Snažila jsem se vždy lidem vysvětlit, že ty role se dají kombinovat. Naplňuje mě práce i mateřství. Nevidím důvod, pokud se to dá prakticky zařídit, proč to neskloubit. Uznávám, že ne vždy to jde, ale v mém případě se to prakticky zařídit dalo. Neříkám, že to pro mě bylo jednoduché. V začátku je člověk hodně unavený, ale když máte motivaci a nadšení, tak to zvládnete.
Myslíte si, že pokud ženy otěhotní a jsou například ve vedení firmy, že se s nimi posléze přestane počítat?
Myslím si, že čím je žena výše, tím je pro ní ta situace možná malinko jednodušší. Evidentně totiž pracuje v prostředí, které uznává talent žen a z nějakého důvodu se do toho vedení dostala. Ale setkala jsem se i s tím, že ve firmách k tomuto kroku vstřícní nebyli. Přestali ženy, které otěhotněly, zapojovat do rozvojových programů, přestali jim přidělovat nové projekty. Dávali jim prostě signály, že se s nimi už nepočítá.
Pomáhá vedení firem se ženám dostatečně realizovat, když se stanou matkami?
Jedná se o tři momenty, které by měly fungovat. Když žena otěhotní, často s ní nikdo nemluví o tom, jak dlouhé bude období čerpání mateřské dovolené, a jakým způsobem by mohla třeba spolupracovat, rozvíjet se během tohoto období. Celá řada žen mi řekla, že kdyby dostaly jakýkoliv signál od zaměstnavatele, že by si třeba během mateřské mohly udělat nějaké kurzy, tak by toho určitě využily.
Dále je potřeba vytvořit síť školek, anebo přispívat zaměstnancům na to, aby se ať už žena nebo muž mohli například vrátit z rodičovské dovolené dříve, než je dnes standardní.
Poslední je moment, kdy se ženy chtějí vrátit. Často se po dlouhé mateřské vracejí do firmy, která už není, co bývala a že se vše změnilo. V zahraničí se nyní testuje mentor, který pomůže usnadnit ženě opětovný vstup do firmy a projde s ní znova kariérní pohovor, aby jí v návratu pomohl.
Firmy neznají recept, jak ženy natáhnout do vedení
Sama v Plzeňském Prazdroji zastáváte vysokou pozici, zároveň jste ale iniciovala vznik Indexu žen ve vedení firem, který ukázal, že ve vedení společností převládají muži, ženy se ve vedení firem vyskytují poměrně málo.
Ženy se ve vedení firem vyskytují málo celosvětově a u nás je to ještě méně. To byl vlastně důvod, proč jsme před lety tento index založili. Chtěli jsme místním firmám ukázat, jak na tom v reálu jsou. Důvodem je několik faktorů. Jedním z nich je například obecně převládající názor na to, jaká má být role žen ve společnosti a zejména v rodině. Mnoho žen pak přerušuje svou kariéru a je ovlivněna rodičovstvím/mateřstvím. Naštěstí se o problému více mluví a situace se zlepšuje. Mnoho firem, i my v Plzeňském Prazdroji, aktivně ženy ve vedoucích funkcích podporujeme. Například mentoringovými programy nebo i již zmiňovanými nástroji na sladění rodiny a kariéry.
Tedy ženy ve vedení firem chybí.
Celkově ano. Hlavně, ony se nám na ty pozice často ani nehlásí. Důvodem je i to, že firmy neumí najít recept, jak ženy do vysokých pozic přitáhnout. O něčem svědčí i to, že ve firmách je často vyrovnaný počet žen a mužů na nižších pozicích, ale čím jdeme do vyšších pozic, žen ubývá. V Prazdoji proto chceme situaci zlepšit a do roku 2025 se dostat na vyrovnaný podíl žen a mužů ve vedoucích pozicích.
Díky platformě Byznys pro společnost jste měla šanci nahlédnout do mnoha firem, vidíte v praxi rozdíl v rovných příležitostech mezi ženami a muži?
Ženy se setkávají především se stereotypy. Mateřství je stále bráno jako překážka v práci. Narazila jsem na to, že na ženy v určitém věku se pohlíží jako na rizikové s ohledem na to, že budou určitě chtít brzy rodinu a nastanou “akorát problémy”. Je to i důsledek toho, že péče o děti a starost o domácnost je u nás více na ženách. Podle průzkumů žena věnuje týdně o patnáct hodin více času domácím pracím než muž. Ten pak tento čas může věnovat svému osobnímu rozvoji, seberealizaci.
Absence žen ve vedení společnosti se určitě liší napříč odvětvími.
Jsou odvětví, která nejsou ryze mužská a taky je zastoupení žen v nejvyšším vedení menší, než by člověk předpokládal. To ale souvisí s firemní kulturou. Důležité je, zda firmy talentované ženy umí podpořit v růstu, zda jim umí nabídnout nástroje na sladění rodičovství. Samozřejmě, že některá odvětví jsou ve společnosti spojovány primárně s muži, ale například v pivovarnictví už tomu tak dávno není. Prazdroj má například šéfku inovací. Máme ženy i na technologických pozicích.
Jak Inspirativní ženy vidí samy sebe?Jste řazena mezi nejvlivnější ženy Česka, cítíte se být vlivnou ženou? Troufám si říct, že jsem měla vliv na otevření některých témat, která jsou předmětem i tohoto rozhovoru. V tomto smyslu věřím, že jo. A věřím, že i spoustu firem jsem rychleji k těm tématům přivedla. Kdybyste se měla popsat jedním slovem, jaké by to bylo? |
Zakládala jste platformu Byznys pro společnost, jejímž posláním je zajistit trvalou udržitelnost a diverzitu ve firmách. Můžete přiblížit podstatu tohoto projektu?
Jedná se o neziskovou platformu, kterou jsem založila před patnácti lety. Vždy jsem věřila, že pokud velké firmy změní způsob svého fungování dovnitř i navenek, to znamená, jak se vztahují ke svým zaměstnancům, co pro ně dělají, jaké mají hodnoty, ale i jakým způsobem podnikají, tak to potáhne transformaci celé společnosti. Velké firmy totiž mají sílu, kapacity i finance, tudíž mohou takovou změnu iniciovat. Cílem bylo nastolit témata, jež v západní Evropě běžně fungují, a v Čechách byla ještě v plenkách. Jednalo se o ekologii, diverzitu či podporu komunit.
Tvrdíte, že aby firmy dlouhodobě udržely svůj zisk a mohly dlouhodobě fungovat, musí to dělat v souladu s potřebami společnosti. O jaké se konkrétně jedná, proměňují se s časem?
Mění se nejenom potřeby, ale i očekávání. To, co očekávali jak zaměstnanci, tak zákazníci od firem před patnácti lety, a to, co očekávají dnes se radikálně proměnilo. S nastupující generací, proměnou životního stylu, ale i s měnícími se prioritami, chtějí lidé čím dál tím více vědět, co konzumují, odkud výrobky pochází či jak jsou vyráběné. Očekávají lepší servis a chtějí mnohem větší zážitek spojený s produktem. Na druhé straně zaměstnanci očekávají od zaměstnavatele, že jim umožní sladit práci a soukromý život.
Co si můžeme představit pod zásadami trvale udržitelného podnikání?
Firmy si začaly mnohem intenzivněji uvědomovat, že některé procesy, věci či zdroje jsou prostě omezené. Vlastně celá společnost si uvědomila, že pokud se k nim nebudeme chovat správně a nebudeme je udržovat, tak prostě jednoho dne nebudou. Konkrétně mám na mysli témata jako voda nebo jiné suroviny. Hodně se mluví o klimatu, ovzduší, oteplování. Více se začalo mluvit o typech obalů.
Osobně věřím v to, že pokud se tato témata ve firmách dobře uchopí, může to být prospěšné nejenom pro společnost a planetu, ale i zejména pro podnikání, finanční zdraví a konkurence schopnost firem.
Mají české firmy zájem o to zabývat se potřebami planety a společnosti?Hodně se to zlepšuje. Skoro bych řekla, že od evoluce dochází k pomalé revoluci.
Jak tedy vypadá “vaše poslání“ v praxi?
V Plzeňském Prazdroji, kde nyní působím, hodně investujeme do nových technologií, díky čemuž jsme schopní minimalizovat dopady našeho podnikání na životní prostředí. Je to velké spektrum aktivit, které děláme. Zásadně se zabýváme spotřebou vody, kterou jsme v našich pivovarech za posledních deset let snížili o čtyřicet procent. Dále se v praxi zabýváme uhlíkovou stopou, kterou se za posledních deset let podařilo výrazně snížit nejen ve výrobě ale i v distribuci, kde částečně přecházíme na železnici nebo nakupujeme nákladní auta s šetrnějšími motory. A díváme se i na elektroauta. Snažíme se ale i o spoustu inovací, třeba o zvyšování poměru recyklátů v obalech. Chceme také zásadně snížit používání jednorázových plastů a dát přednost udržitelnějším typům obalů, jako jsou sudy nebo vratné skleněné lahve.
Jsou v globálním měřítku firmy zodpovědné?
To je hrozně složitá otázka, jelikož zodpovědnost je strašně komplexní téma. Řekla bych, že to, co se u části firem mění je, že začaly komplexně uvažovat o dopadech svého podnikání. Přemýšlí nejen o tom, jak něco dobře vyrobit a prodat, ale o celém životním cyklu produktu. U velkých firem se zlepšuje otevřenost vůči společenským tématům. To dřív prostě nebylo.
U charity záleží hlavně na důvěře
Stála jste také u zrodu projektu dárcovských DMS. Jak vznikl tento nápad? Asi jste se jednoho dne nerozhodla, že Čechy naučíte přispívat na charitu přes SMSky…
Byla to doba, kdy převažovaly pouliční sbírky. V podstatě kamkoliv jste přišla, tam na vás někdo nastoupil a žádal o peníze. Bohužel se občas objevovaly sbírky, které nebyly legální a lidé když přispěli, tak byli následně hrozně naštvaní. Báli jsme se, že bude narušená taková ta důvěra veřejnosti v dárcovství. Také jsme hledali nějaký způsob, jak by lidé mohli přispět a nemuseli fyzicky vytahovat peníze. Psychologicky je totiž pro lidi mnohem přijatelnější poslat smsku a zaplatit jí z kreditu nebo z paušálu na konci měsíce.
Jaké byly první projekty?
Jako první byly dva projekty. Tenkrát se jednalo o přírodní katastrofu ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Vzpomínám si, že tenkrát Češi přispěli obrovské peníze. Druhá sbírka pak byla na tsunami v roce 2004. To bylo ve fázi, kdy ta DMSka začala být velice populární.
DMS fungují 16 let. Vidíte rozdíl ve výši příspěvkům, kterými Češi přispívají nyní a dříve?
Já už ty částky moc nesleduji. Vidím ale, že charita se v současnosti stala absolutně běžnou součástí našeho života. Neznám nikoho ve svém okolí, kdo by například neběhal pro dobrou věc, nejezdil do práce na kole pro dobrou věc nebo by nepřispíval koupí nějakého zboží. Myslím, že se podařilo překonat tu nedůvěru: „Bůh ví, kde to skončí“. A myslím si, že tomu i ty DMSky přispěly.
Snažíte se, aby pomoc byla rozprostřena napříč společností?
Já už se v tom systému neangažuji. Kdysi jsem ho pomohla založit, vydupat ze země. Již několik let ho provozuje organizace Fórum dárců.
V začátcích to byl naprosto unikátní projekt, který nikde jinde na světě nebyl, uchytilo se něco podobného i v zahraničí?
Z části se inspirovali na Slovensku a Bulharsku.
Také posíláte DMSky?
Už ne. Pravidelně přispívám na charitu větším finančním obnosem, což by bylo přes DMSky složité.
Trh s informačními technologiemi se neustále vyvíjí a posouvá se mílovými kroky. Přijde i u DMSek nějaká inovace?
To určitě půjde dopředu. Ten systém se určitě inovuje. Nyní vím například o předplatných DMSek například na celý rok. Jedna věc ale byla vždy na DMSkách nejdůležitější, a to je důvěra. Je důležité, aby i u těch novějších technologií bylo jasné, že ten proces finančních toků je pod kontrolou. Protože jedna špatná zkušenost lidi odradí na dlouhé roky.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
