„Bourbon patří do vězení! Za lidovou republiku! Zrušte monarchii a veškeré dědictví frankistického režimu!“ Takové slogany byly k vidění v neděli na několikasethlavé demonstraci příznivců radikální levice v centru Madridu.
V Barceloně o den dříve katalánský parlament přijal deklaraci, která odsuzuje instituci monarchie. „Španělé ani Katalánci si nezasluhují takový trapný skandál mezinárodních rozměrů,“ bouřil katalánský prezident Quim Torra.
Zbytek Španělska mezitím řeší hádanku: Kde je Juan Carlos? Kam se poděl emeritní král, který před týdnem pod tlakem skandálů oznámil odchod do exilu? V Portugalsku? V Dominikánské republice? Poslední informace naznačují, že pobývá v Abů Zabí, kde se svojí suitou obsadil celé jedno patro luxusního hotelu Emirates.
Osudný pád
Španělská monarchie má za sebou osm let hrůzy. Všechno to začalo v dubnu 2012 v Botswaně, kam si Juan Carlos I. vyrazil na lov slonů. Na safari upadl, zlomil si kyčel a musel být převezen domů do luxusního sanatoria.
Postupně vycházely najevo pikantní detaily. Povážlivý byl už fakt, že čestný prezident Světového fondu na ochranu přírody jezdí do Afriky střílet slony. Nedoprovázela ho přitom královna, ale o třicet let mladší milenka, německá podnikatelka Corinna Larsenová.
Exotický výlet vyšel na 400 000 eur a platil ho poradce saúdské královské rodiny. Nezuřila jen královna Sofia (tři dny trvalo, než chotě navštívila v nemocnici), ale celé Španělsko, které právě procházelo drtivou finanční krizí. Banky kolabovaly, nezaměstnanost dosahovala rekordních čísel.
Král, který ještě před pár dny soucitně říkal, že při myšlence na mladé Španěly nemůže spát, byl náhle vnímán jako pokrytec. „Je mi to velice líto. Učinil jsem chybu a už se to nebude opakovat,“ kál se Juan Carlos. Někteří ho chválili, že se projevil jako člověk. Jiní kroutili hlavou: král se přece nemá co omlouvat.
Konec tolerance
Popularita monarchy, který byl živoucím symbolem přechodu od frankistické diktatury k demokracii, se každopádně prudce propadla.
„Všichni Bourboni jezdili na lov, všichni měli milenky. Ale Španělsko v té době procházelo vážnou krizí. Nová generace Španělů už netolerovala to, co předchozí generace tolerovaly,“ řekla listu El País autorka královy biografie Laurence Debrayová.
To co bylo dříve nepředstavitelné, se náhle stalo skutečností. Média přestala královské rodině podlézat a začala se hrabat v jejím špinavém prádle. Politické strany se navzájem obviňovaly, že královské poklesky po čtyři dekády tolerovaly.
3. června 2019 |
Královský dvůr usilovně pracoval na vylepšení image, výsledky však byly často spíše opačné. Když se Juan Carlos I. ve spořivém gestu vzdal luxusní jachty Fortuna za dvacet milionů eur, ukázalo se, že ji dostal darem od prominentních podnikatelů a regionální vlády Baleárských ostrovů.
Na povrch vyplouvaly další skandály: královo přátelství s několika odsouzenými tuneláři či fakt, že dvůr kdysi zaplatil osm milionů pesos, aby ututlal jeho milostné avantýry.
A pak tu byla aféra Nóos, v níž byl králův zeť Iňaki Urdangarin obviněn z daňových podvodů a zpronevěry veřejných fondů na sport. Bývalý vrcholový házenkář nakonec dostal šest let natvrdo. Jeho žena, princezna Cristina, vyvázla s pokutou.
Saúdská rychlodráha
Tou dobou už byl Juan Carlos v důchodu. Muž, který kdysi prohlásil, že „králové neabdikují, ale umírají“, se v roce 2014 ve snaze zachránit pocuchanou image monarchie rozhodl, že předá korunu svému synovi Felipemu. „Nyní se musí dostat do popředí mladší generace, s novou energií, rozhodnutá provést s odhodláním změny a reformy, které stávající situace vyžaduje,“ řekl v projevu k národu.
Nežádoucí pozornosti tím ovšem neunikl. Před dvěma lety do médií unikly nahrávky z výslechů Coriny Larsenové. Vyplývá z nich, že král v roce 2008 obdržel přes daňový ráj sto milionů dolarů od saúdskoarabského krále.
Podle švýcarských žalobců to byly úplatky spojené se zakázkou na výstavbu vysokorychlostní železnice spojující Medinu s Mekkou, kterou získaly španělské firmy.
Felipe VI. po tomto posledním odhalení oznámil, že svému otci odebere apanáž (194 tisíc eur ročně, tedy asi pět milionů korun) a zřekne se dědictví. Před měsícem se na saúdskou kauzu zaměřili i španělští žalobci. Pojali podezření, že někdejší král část saúdských úplatků vypral přes Larsenovou. A to až po své abdikaci, po níž přišel o imunitu.
Zatím poslední kapitola dramatického ústupu ze slávy byla napsána v pondělí. Juan Carlos oznámil, že odchází ze Španělska. „Činím toto rozhodnutí s velkou bolestí, ale vyrovnaně,“ napsal 82letý Bourbon svému synovi a přiznal, že k odchodu do exilu se rozhodl na základě „odezvy na určité epizody svého soukromého života“.
Snaží se uniknout potupnému vyšetřování? Nebo tak činil v zoufalé snaze ochránit korunu před svými skandály? Pravděpodobné jsou obě možnosti. Na stamilionovou saúdskou aféru se s jeho odchodem určitě nezapomene – obzvlášť když je do ní přes nadaci se sídlem v Panamě namočen i současný král.
Monarchie zabetonovaná v ústavě
Není proto divu, že odpůrci monarchie v současné atmosféře cítí šanci na úspěch. Myšlenku nastolení republiky na politické scéně podporují především katalánští separatisté a radikálně levicová strana Podemos, která sedí ve vládě.
„Útěk Juana Carlose Bourbonského do ciziny je nedůstojným krokem bývalého šéfa státu, který tak nechává monarchii ve velmi kompromitujícím postavení,“ napsal v pondělí její vůdce a jeden z místopředsedů vlády Pablo Iglesias.
O pár hodin později jeho strana přišla s výzvou, aby se Španělsko změnilo na federativní republiku. Podle dubnového průzkumu podporují myšlenku na vypsání referenda o setrvání monarchie asi dvě třetiny Španělů.
„Ještě před dvaceti lety instituce monarchie důstojně plnila svoji roli. Symbolicky reprezentovala jednotu Španělska a těšila se velké podpoře napříč celým politickým spektrem. Nyní ji velká část levice a některé regiony silně odmítají,“ řekl portálu Politico politolog Lluís Orriols.
Jak by hlasování dopadlo, není jasné – stoupenci a odpůrci monarchie jsou nyní rozděleni přesně půl napůl. Experti nicméně upozorňují, že každý pokus o její zrušení je díky konstituci z roku 1978 dopředu odsouzen k nezdaru.
Vypsání referenda by musely schválit dvě třetiny horní i dolní komory parlamentu. Ten by pak byl okamžitě rozpuštěn. Teprve kdyby návrh podpořily i dvě třetiny nově zvolených zákonodárců, mohlo by se konat referendum.
„Monarchie je chráněna neproniknutelným brněním. V podstatě neexistuje žádný způsob, jak ji zrušit,“ uvedl pro portál Politico publicista Alberto Lardiés. Podle něj je ústavní systém navržen tak, aby chránil nejen královskou rodinu, ale i politické a ekonomické elity z dob Franciska Franka.
Tak smutný konec nikdo nečekal. Všichni se zajímají jen o jeho milenky a korupční kauzy a na jeho politickou práci se zapomnělo
Laurence Debrayová
Zatímco mladí Španělé by hlasovali pro republiku, stoupence monarchie lze najít především mezi seniory a voliči pravice. Vůdce opozičních lidovců vyzval premiéra Pedra Sáncheze, aby si „přestal zahrávat s monarchií“. Krajněpravicová stana Vox ho rovnou obviňuje, že se chce stát hlavou státu.
Vládnoucí socialistická strana sice monarchii podporuje, zároveň si je však vědoma, že mladé voliče jí na tomto tématu může odlákat její radikálnější koaliční partner. Pedro Sánchez proto obvinění proti Juanovi Carlosovi označil za znepokojující, zároveň však zdůraznil: „Instituce by neměly být souzeny, měli by být souzeni lidé.“
Ať už debaty o dalším osudu monarchie dopadnou jakkoliv, odchod Juana Carlose do exilu lze vnímat jako poslední dějství v tragédii muže, který se před devětatřiceti lety jako mladý král statečně postavil pokusu o vojenský puč a zachránil mladičkou demokracii.
„Pokud by král zemřel ještě před tím neblahým výletem za slony, odešel by jako hrdina,“ říká autorka jeho životopisu Laurence Debrayová. „Věřím, že tak smutný konec nikdo nečekal. Všichni se zajímají jen o jeho milenky a korupční kauzy a na jeho politickou práci se zapomnělo.“
10. srpna 2020 |