Nový typ laserového simulátoru TSS (Taktický soubojový simulátor) zkoušejí v těchto dnech vojáci ze 71. mechanizovaného praporu z Hranic ve vojenském prostoru Libavá na Olomoucku. Jde o novou technologii švédského výrobce Saab, kterou ministerstvo obrany pořídilo za zhruba 300 milionů korun.
Velmi zjednodušeně lze fungování systému popsat tak, že vojáci mají na sobě zcela běžnou výstroj a výzbroj. Na hlavni zbraně však mají přimontován laserový zářič, který jakmile díky průvodnímu otřesu, zvuku a záblesku zaznamená výstřel cvičnou municí, vyšle paprsek přesně tím směrem, kam by letěla reálná kulka.
Na vestách a přilbách pak mají vojáci senzory, které dovedou přesně vyhodnotit, zda paprsek vojáka zasáhl a jak vážně. O typu zranění nebo fatálním zásahu vojáka ihned informuje hlasovou instrukcí malý počítač na výstroji a také vibrace a světelná signalizace speciálních hodinek na zápěstí.
Při polním výcviku systém vojákům na cvičišti simuluje takřka reálný boj s ostrou municí. Tu pochopitelně používat proti sobě nemohou a při střelbě jen „slepými“ se zkrátka nikdy nedoví, zda by zasáhli nebo ne.
Armáda doposud řadu let používala podobný systém MILES (Multiple Integrated Laser Engagement Systems) americké výroby. Zařízení se senzory a laserovými zářiči v hodnotě zhruba 160 milionů korun získala v roce 2003 darem z amerického programu obranných investic pro zahraničí.
Sety MILES měla česká armáda pro zhruba 100 vojáků. Novým systémem může na cvičišti vybavit až 300 vojáků - tedy 150 na každé straně.
Americký MILES vojákům posloužil, ale je už technologicky zastaralý. Měl taky své mouchy.
Ferrari mezi trabanty
„Baterie, které laser a čidla napájely, nevydržely moc dlouho, byl těžší a ne tak přesný,“ vypočítává jeden z vojáků Miroslav Hladík, který měl možnost vyzkoušet oba a srovnávat. „Znal jsem i starší systém, je to něco opravdu jiného. Jako Ferrari mezi trabanty,“ dodává Hladík.
Laserový zářič měl od výstřelu také určité zpoždění, než vyslal paprsek k cíli. Vojákovi v boji navíc nedokázal říci, zda je pouze zraněn a jak těžce. Nový TSS vydrží v akci bez dobíjení baterií až 24 hodin. Přímo vyhodnotí, zda byl dotyčný zasažen jen do ruky či do nohy, břicha nebo do hlavy.
Zda se tedy může ještě pohybovat a bojovat nebo musí zůstat s těžkým zraněním ležet či byl zasažen fatálně. A z klukovských her kolem domu známé: já nehraju, ty neumíráš, tady zkrátka neplatí.
Smrt okamžitě oznámí hlas z reproduktoru malého počítače na vestě, vibrace na hodinkách i zablokování laserového zářiče na zbrani, takže „mrtvý“ už dál střílet nemůže. A kdyby to nestačilo, po cvičišti jednotky provázejí „kontroloři“ či řídící cvičení, kteří speciální pistolí okamžitě zjistí, zda dotyčný nepodvádí.
Jejich „kouzelné pistolky“ přitom umí i další věci. Pokud například pozoruje, že se některý z vojáků špatně kryje a ve skutečném boji by nejspíš už byl zasažen, mohou takového hříšníka jedním svým „výstřelem“ s patřičným nastavením na dálku varovat. To se dotyčnému z reproduktoru počítače na výstroji ozve nepříjemný svist kulek okolo. Nebo rovnou zranit či vyřadit z boje.
Na dálku pak může řídící cvičení na místo, kde se jednotka pohybuje, simulovat například dělostřelecký přepad, chemické zamoření či nastražit improvizované výbušné zařízení.
„A díky integrovanému modulu GPS má velitel i řídící cvičení v reálném čase neustále přehled, kde se každý voják pohybuje, kdo na jakou jednotku útočí, jaké jsou ztráty,“ konstatuje další z vojáků František Bednář.
Bojiště jako na dlani
Právě to je jedna z klíčových vlastností nového systému TSS. Armáda si libuje, že jednoznačně zvýší kvalitu a efektivnost výcviku. S cvičnou municí totiž nikdy nejsou simulace bojů tak reálné. Při cvičení s lasery velitelé okamžitě poznají, zda jejich voják plní taktické úkoly a správně se kryje. Jediná chyba totiž může znamenat, že bude protivníkovým paprskem zasažen.
Všechna data totiž v reálu velitelé vidí v polní mobilní centrále na monitorech. Od pohybu vojáků, kdo na koho střílí, kdo byl zasažen a kdo už není bojeschopný. „Přibližuje se to realitě. Velitel vidí, že jednotku ztrácí,“ tvrdí kapitán Tomáš Křížek, který byl mezi prvními, kteří si mohli nový systém vyzkoušet.
O tom si podle něj velitelé mohli při cvičeních jen se slepými náboji nechat zdát. Aby u jednotlivého vojáka odhalili chyby, museli stejnou akci opakovat třeba desetkrát. Tady hned poznají, kde se stala chyba.
„Je to jedna z prvních reálných taktických činností, při které ověřujeme maximální možnosti systému, tedy že řídící cvičení má dokonalý přehled. Systém vyhodnocuje všechny varianty, které by v reálu mohly nastat. Dojde munice, objeví se zranění, mrtví,“ říká šéf rozvoje přípravy vojsk Petr Milčický.
Podle Zdeňka Palackého z armádního Centra simulačních a trenažérových technologií ve Vyškově je pořízení nového systému generačním skokem. Například připravit cvičení s předchozím systémem MILES zabralo i půl dne, kdy dlouhé hodiny trvalo samotné vystrojení každého vojáka a seřízení technologie.
„Vykazoval také s ohledem na intenzitu a podmínky jeho nasazení poměrně vysokou poruchovost. Nebyl také vybaven komunikačním systémem ani neměl prvky pro sledování polohy cvičících (GPS),“ uvedl.
Jeho centrum, které má i nový systém na starosti, chce v budoucnu TSS ještě rozšiřovat. Kromě zapojení bojových vozidel nebo kolových obrněnců by měl systém brzy propojit virtuální a živou simulaci. „Ve Vyškově by mohly štáby a část jednotek cvičit na simulátorech a vše by bylo zároveň propojeno s částí sil, které by cvičily v reálném terénu,“ popsal.
Systém od švédského výrobce navíc používají i další spojenecké země a v budoucnu by tak mohla probíhat reálná společná na dálku propojená cvičení hned na několika místech v Evropě současně.
