Josefovi S. bylo letos 92 let. Žil společně se svou dcerou, čas od času se vídal se svou vnučkou, Alenou. Josef byl aktivní důchodce, ve svém věku chodil nakupovat sám, vařil si. Za dveřmi jeho bytu sdíleného s dcerou se však odehrávalo něco, o čem vědělo jen několik nejbližších sousedů.
Právě ti mohli slyšet, jak dcera pana Josefa křičí či sprostě nadává. Nebylo výjimkou ani třískání dveřmi a rozbíjení nádobí.
Podle Elpidy senioři prakticky splňují všechny charakteristiky oběti domácího násilí, které z nich dělají doslova ideální oběti. „Mají zhoršený zdravotní stav, jsou méně samostatní a žijí do jisté míry v sociální izolaci – ať už proto, že na tom nejsou fyzicky dobře, nebo proto, že s přibývajícím věkem přirozeně ztrácí kontakty,” uvádí organizace na svých stránkách.
„Senioři jsou lidé často osamocení, nemocní, zesláblí, bezradní, vystrašení, lítostiví, nedůvěřiví nebo naopak velmi důvěřiví, a proto mohou být a jsou lehce ovladatelní,” píše Policie ČR na svých stránkách.
Týraným seniorům trvá roky, než se ozvou, říká vedoucí tísňové linky |
Násilí na seniorech nezahrnuje pouze psychické a fyzické násilí. Výjimkou není také sexuální násilí. Český statistický úřad uvádí, že s psychickým týráním zkušenost 11,6 procenta osob ve věku od 60 let. Více než šest procent seniorů je pak vystaveno finančnímu nátlaku, 4,2 procenta jsou zanedbáváni, 2,6 procenta lidí starších 60 let jsou vystaveni fyzickému násilí, přičemž téměř každý stý má zkušenost i se sexuálním násilím.
„Na začátku často bývá ponižování, které po letech vede bohužel až k fyzickému týrání,“ popsal Jaroslav Lorman, výkonný ředitel organizace ŽIVOT 90.
Na Lince seniorů Centra Elipa se podle Kateřiny Bohaté nejčastěji setkávají s násilím v jeho psychické a ekonomické podobě. „Časté je také zanedbávání, vydírání. Setkáváme se také s případy, kdy vedle psychického násilí v podobě ponižování, zesměšňování a nátlaku dochází k omezení osobní svobody – rodina společně žijící se seniorem mu zakazuje užívat některé části domu, vypíná přívod vody či tepla, či jinak dává seniorovi najevo, že on není tím, jehož životní potřeby by byly v domě respektované,“ popsala.
Na koho se obrátit?
|
Dvaadevadesátiletý Josef se například nepotýkal jen s hrubými nadávkami, jeho dcera mu také brala peníze z účtu a chtěla svého otce zavřít na psychiatrii. Přestože po psychické stránce na tom byl muž naprosto v pořádku.
Pozůstatky komunismu
Podle ředitelky Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory Jitky Hoplíčkové je v Česku týrána třetina seniorů.
„Senioři jsou nejpočetnější skupinou občanů, kteří věřili ve změny po roce 1989, proto jsou také nejvíce zklamaní vývojem po 30 letech. Po roce 1989 jsou ohroženy životy seniorů v Česku pro převzatý model chování z dob hlubokého komunismu, který nejlépe ovládá model jak zacházet s občanem oslabeným věkem a zdravotním stavem,” připomněla smutnou skutečnost.
Důvody domácího násilí se vždy liší podle jednotlivých případů. „Nezřídka hraje roli nedostatečně zvládnutá životní role trýznitele – může to být například nezaměstnanost, rozpad partnerského vztahu, problémy s alkoholem či jinou závislostí. Často se stává, že starší rodiče v náročné situaci pomohou svému dítěti – nabídnou bydlení či zaplatí splátku, pak se ale situace vymkne kontrole a počáteční pomoc začne být trvale vyžadována,“ popisuje Bohatá s tím, že trýzniteli se tak častěji stávají právě vlastní děti seniorů.
Tato problematika se nedotýká pouze žen, ale často také mužů. Násilí páchané na seniorech bohužel často probíhá i mimo rodinu, například v domovech seniorů, ústavech sociální péče či lůžkových zařízeních se zdravotní péčí.
Na to upozorňují samotní policisté. „Personál, který necitlivým přístupem zanedbává úmyslně či z nedbalosti péči o seniory, se tak dostává do roviny pachatele,” uvádí na svých stránkách s tím, že násilí mimo rodinu může mít formu nedostatku poskytovaných pečovatelských služeb, neinformovanosti o právech či nepřiznání práva na kvalitu života a společenské kontakty.
Až dva telefonáty za den
Problémem je, že senioři málokomu řeknou o svých problémech. „Senioři a seniorky si o pomoc obvykle sami neřeknou. Často si také různá příkoří, která se jim stanou, kladou sami sobě za vinu,“ dodal Lorman.
Podle výzkumů kriminologického ústavu naprostá většina obětí neví, kam se obrátit o pomoc. Neznají organizace, které by jim pomohly a podpořily by je tento krok udělat. Velmi dostupnou pomoc lidem nabízí linky krizové pomoci, na které se rok od roku obrací čím dál více lidí.
Lidé se kvůli domácímu násilí denně obrací na speciální linku seniorů Elpida. „Počet hovorů s lety mírně narůstá, což ale může být i důkaz pozitivního trendu – nemusí to nutně znamenat, že případů násilí na seniorech je více, ale že je více seniorů, kteří si říkají o pomoc, pokud se s domácím násilím setkají,“ popsala Bohatá. Letos se na linku Elpidy obrátilo skoro dvě stě lidí. Loni volalo kvůli domácímu násilí 295 osob. Na Senior telefon ŽIVOTA 90 se obrátí ročně až 150 lidí kvůli násilí.
Konkrétní statistiku policisté k seniorům a domácímu násilí nevedou. Přesto podle policistů k dané problematice může hovořit statistika v souvislosti s případy domácího násilí a užití institutu vykázání. „V těchto případech máme v loňském roce 188 ohrožených osob ve věku 65 a více let,“ uvedl David Schön, mluvčí policejního prezidia.
Podle Bohaté však řada případů zůstává i nadále zcela skryta. Důvodem, proč si někdy senioři neříkají o pomoc je podle Bohaté fakt, že se obávají ztrát, které by řešení přineslo.
„Museli by se odstěhovat? přišli by i o ten jediný kontakt, který se svým synem mají? Někdy se však také ukazuje, že seniory ve vyhledání pomoci blokuje některý z rozšířených mýtů a polopravd – například, že když domácí násilí oznámí, ihned přijede policie a promluví si s trýznitelem, což situaci ještě zhorší. Nebo, že to budou muset být vždy oni, kdo bude muset opustit bydliště,“ dodává.
Podle organizací je velmi důležité věnovat pozornost svému okolí a tedy i samotným seniorům. „Pokud máte pocit, že se například ve vašem bydlišti nebo v sousedství špatně zachází s nějakým seniorem, obraťte se přímo na policii,“ popsal Lorman s tím, že lidé se případně mohou ozvat na linku také jim.
Právě na ni se nakonec ozvala i Alena, vnučka Josefa. Protože chtěla dědovi pomoci, podala trestní oznámení pro krádež a týrání svěřené osoby.
