Anežka Kunhuta Příchovská z Příchovic zemřela roku 1678. Bylo jí 66 let. Patří k nejzachovalejším mumiím klatovských katakomb. Leží v rakvi se skleněným víkem, tělo dnes váží sotva deset kilogramů. Vedle ní stojí její figurína v životní velikosti a s reálnou podobou obličeje sestavenou pomocí počítačové analýzy ostatků. Od narození ženy, jejíž rodina finančně podporovala klatovské jezuity, uplynula už čtyři staletí.
Zhruba před takovou dobou, v 17. století, přišli do Klatov decimovaných třicetiletou válkou jezuité a zasloužili se o jejich mimořádný rozvoj. Pozvali renomované architekty a umělce a nechali postavit významné dominanty – kostel, kolej a gymnázium. Klatovské gymnázium založené už v roce 1636 bylo jedním z nejstarších a největších gymnázií v Českých zemích.
„Klatovské katakomby jsou místem, kde se setkává věčnost s časností. Můžete tu pohlédnout do tváří lidí, kteří kdysi tvořili tvář našeho města. Někteří z nich zanechali výrazné stopy i na jiných místech než v Klatovech. Třeba Jaroslav Jáchym hrabě Koc z Dobrše, donátor krásného mariánského sloupu, který dodnes stojí na Svaté Hoře u Příbrami. Míst, jako jsou klatovské katakomby, mnoho není, v současnosti jsme v České republice téměř sami,“ říká Václav Chroust, předseda zapsaného spolku Klatovské katakomby a místostarosta Klatov.
Na hoblinách v dubových rakvích
Krypty určené k pohřbívání vznikly pod kostelem zasvěceným Neposkvrněnému početí Panny Marie a sv. Ignácovi jako součást výstavby kostela v letech 1656 až 1676. V příštím století do nich bylo uloženo více než 200 zemřelých řádových bratří, příslušníků šlechty, měšťanského stavu a vojáků.
Na rozdíl například od egyptských mumií nemají těla odstraněné orgány a mozek a nejsou balzamovaná. Byla uložena na hoblinách v dubových rakvích a obložena chmelem. Prošla přírodní mumifikací, byla vysušena působením vzduchu.
Vlakem do KlatovKlatovy jsou cílovou zastávkou přímých rychlíků z Prahy, ve kterých jsou zařazeny moderní vozy s klimatizací, zásuvkami a třeba i připojením k Wi-Fi. Pro výletníky je ale možná ještě důležitější, že se v rychlících dají vozit i kola. Cesta z Prahy do Klatov je bez přesedání a trvá jen 2 a čtvrt hodiny. Z Plzně to je přibližně tři čtvrtě hodinky. V Praze i v Plzni lze přesednout na rychlíky a expresy do nejrůznějších koutů naší země od Chebu po Ostravu nebo Brno. |
Ten do krypt přiváděl důmyslný systém větracích kanálků, který v katakombách zajišťoval stálou teplotu a vlhkost vzduchu. V roce 1784 tento způsob pohřbívání zakázal císař Josef II. Těla se do krypt přestala ukládat, po staletí ale zůstala prakticky nedotčena.
Jenže právě kanálky a šachty, které proudění vzduchu zajišťovaly a vedly skrze pilíře kostela až ke střešní římse, zasypali při opravě střechy ve 30. letech minulého století dělníci stavebním odpadem. Systém přestal fungovat – a většina mumií podlehla zkáze. Do hromadného hrobu na hřbitově svatého Jakuba v Klatovech jich bylo v roce 1937 pohřbeno 140. V klatovských katakombách dnes leží už jen osmatřicet těl, která zhoršeným podmínkám odolala.
Katakomby jsou rarita, jíž si město hledí. Patřily k hlavním turistickým cílům Klatov už v minulém století, nedávno ale prošly rozsáhlou a nákladnou rekonstrukcí. A ta nabízí nejen nevšední a zvláštně ponurý zážitek z pohledu na několik staletí stará zachovalá lidská těla, ale také novou expozici přibližující význam jezuitského řádu. Jak připomínají její autoři, je třeba zapomenout na obraz jezuitů, jaký vykreslil ve své knize Temno spisovatel Alois Jirásek. Řád byl především nositelem vzdělanosti.
Barokní „internet“
„Jezuité v duchu své doby šířili katolickou víru, byli duchovní oporou svým lidem a troufl bych si říci dnešními slovy, že i kouči a konzultanty. Byli i jakýmsi ,barokním internetem‘, sítí, skrze kterou šly informace z Klatov až do Říma a obráceně doslova z konců světa v Jižní Americe, Japonsku či Číně zpět k nám do Klatov. To vše objevíte v naší expozici. Jezuité byli i skvělými stavebníky a investory,“ vypočítává Václav Chroust.
Expozice, do níž se už nevchází z náměstí jako kdysi, ale ze zadní strany kostela, je instalována v původních prostorách krypt a jezuitského gymnázia. Obsahuje dobové listiny, historické předměty, modely staveb a dokumentární filmy, využívá multimediálních prvků. V nově zpřístupněných částech návštěvníci uvidí hrobku Koců z Dobrše, cisternu na vodu i systém pro spouštění rakve do původně nepřístupných krypt. Pietní prostory, kde spočívají mumifikovaná těla, doplňuje seznam pochovaných a panel s nákresem ventilačního systému. Průchod mezi kostelem a jezuitskou kolejí zajišťuje takzvaný prampouch, obnovená lávka nad Balbínovou ulicí. Autorkou její novodobé podoby z kovu a skla je Eva Jiřičná, uznávaná architektka a dlouholetá partnerka architekta Jana Kaplického.
Návštěva Klatov se ale zdaleka nevyčerpává prohlídkou katakomb. Klatovy jsou krásné královské město v podhůří Šumavy, s historií sahající do středověku, kdy údajně patřilo mezi sedm nejbohatších měst v zemi. Vzpomínkou na tu dobu jsou zbytky městských hradeb. Hlavní a z daleka viditelnou dominantou Klatov je Černá věž. Její štíhlá silueta s jedním z hlavních šumavských hřebenů v pozadí – to je podívaná, která bere za srdce. Věž je připomínkou renesance, časů, které také přinesly městu rozvoj. Stavba Černé věže začala v roce 1547. Právě v tom roce byly Klatovy uváděny jako sedmé nejbohatší město v zemi. Ochoz Černé věže je zpřístupněn jako vyhlídka a rozhodně stojí za to sem vystoupat.
Krvácející madona
Nedaleko náměstí je kostel Narození Panny Marie ze 13. století, který byl několikrát přestavěn a rozšířen. U kostela byla postavena zvonice nazývaná Bílá věž. Kostel skrývá obraz Panny Marie Klatovské. Byl jednou z kopií obrazu zázračné italské krvácející madony z městečka Re. Přivezl ho italský kominík, který se na konci 17. století usadil v Klatovech. Na obraze stejně jako na italském originále se měly v roce 1685 objevit kapky krve a církevní hodnostáři jej pak uznali za zázračný. Obraz se pak stal slavným, jsou mu připisována četná uzdravení lidí a další milosrdenství. Do Klatov za ním mířily desetitisíce poutníků. Od roku 1685 se v Klatovech každoročně koná k zázračnému obrazu pouť.
Město mimo jiné proslavily světoznámé klatovské karafiáty. Klatovským pěstitelům se podařilo od roku 1813 vyšlechtit z původních francouzských drobnokvětých karafiátů velké množství pestrobarevných odrůd. Počátkem července rozkvétají v zahradě naproti muzeu a je to mimořádná podívaná. V zahradě u muzea stojí rozhodně za vidění Pavilon skla, který odkazuje na šumavskou sklářskou tradici. Ve stálé expozici téhle krásné a originální stavby stojí v zakřivených vitrínách na šest stovek skleněných předmětů nabízejících průřez sklářskou tvorbou od historizujících stylů přes secesi, modernu počátku 20. století či art deco až po meziválečné období.
Ani tím výčet námětů k návštěvě města nekončí. V létě nabízí krásné koupaliště u řeky Úhlavy, v případě nepřízně počasí krytý bazén s vodními atrakcemi. V dosahu je vodní hrad Švihov známý z filmové pohádky o Popelce a také šumavské hrady Klenová, Velhartice a Kašperk nebo Rabí coby největší zřícenina u nás. A necelá hodina stačí, aby návštěvník dojel z klatovského nádraží na Železnorudsko, Domažlicko nebo k Sušici…
Další tipy na výlety Vlakem po Česku.
