Velitelství amerických sil v Africe (AFRICOM) v úterý oznámilo, že do Libye odletělo nejméně šest stíhacích letounů MiG-29, dva bombardéry Su-24 a dva víceúčelové stíhací stroje Su-35. Cestou z Ruska údajně zastavily v Sýrii, kde byly přebarveny.
Jejich nasazení má zlepšit pozici polního maršála Chalífy Haftara, který ovládá východ země a posledních třináct měsíců se snaží dobýt Tripolis. Aktuální vývoj naznačuje, že na to může zapomenout. Jednotky bojující na straně premiéra Fáize Sarrádže za podpory Turecky vybojovaly v posledních týdnech řadu vítězství a vytlačily Haftarovy vojáky z okolí hlavního města.
Minulý týden ovládly důležitou základnu Al-Vatíja, kde turecké drony zlikvidovaly ruskou protiletadlovou obranu. Její trosky pak jednotky loajální Sarrádžově vládě triumfálně ukazovaly na vojenské přehlídce. O pár dní později dobyly malé, ale strategicky důležité město Asaba ležící asi sto kilometrů od Tripolisu.
Šestasedmdesátiletý maršál tak dnes na západě země ovládá už jen město Tarhúna. I to však je nyní pod palbou. Aby toho nebylo málo, minulou neděli se z fronty stáhly stovky ruských žoldnéřů z takzvané Vagnerovy armády. V Libyi jich působí asi dvanáct set a jsou považováni za jednu z nejschopnějších sil na Haftarově straně.
„Haftar v rychlém sledu ztratil všechna města na pobřeží a klíčovou základnu al-Vatíja. Jeho tažení se zdá být těžce zasaženo. Pokud znovu nezíská vzdušnou nadvládu, bude nadále prohrávat,“ komentuje vývoj odborník na severní Afriku Tarek Megerisi.
O Haftarově osudu se rozhodne v Moskvě a Káhiře
Jeho text nese provokativní název „Libye dnes patří Turecku“. To je sice přehnané tvrzení a konflikt rozhodně nelze označit za rozhodnutý, tento titulek však do značné míry reflektuje nečekané turecké úspěchy v severoafrické zemi, v níž od svržení Muammara Kaddáfího v roce 2011 panuje chaos.
Ankara vyslala své jednotky na pomoc mezinárodně uznávané vládě premiéra Sarrádže v lednu. Do severoafrické země bohaté na ropu poslala vojenské experty, bezpilotní letouny i bojovníky Syrské svobodné armády, které dříve podporovala v boji proti vládě syrského prezidenta Bašára Asada.
Ještě v dubnu Chalífa Haftar vyhlásil převzetí kontroly nad Libyí. To už však byly jeho síly na ústupu, když ztratily pobřežní města Surmán a Sabráta západně od Tripolisu. Od té doby jen ustupuje.
„Jsme svědky velké změny vojenské rovnováhy. Mohlo by to mít dramatický dopad na morálku Haftarových jednotek a soudržnost jeho aliance,“ komentoval poslední vývoj v Libyi pro list The New York Times německý analytik Wolfram Lacher.
Haftar dnes své jednotky vyzývá k boji proti „koloniální“ intervenci Turecka a slibuje mohutnou leteckou kampaň proti tureckým cílům v Tripolisu. O jeho dalším osudu se však rozhodne spíše v Moskvě, Káhiře a Abú Zabí. Klíčoví Haftarovi spojenci totiž s paličatým maršálem, který vytrvale odmítá rozhovory o politickém řešení krize, pomalu ztrácejí trpělivost.
Válku na druhém břehu Středozemního moře se znepokojením sleduje také Evropa. Společnou akci, která by mohla zabránit dominanci Ruska či Turecka v zemi, přes niž vedou hlavní migrační trasy, však paralyzuje tradiční nejednotnost. Zatímco Německo, Británie či Itálie podporují vládu v Tripolisu, Francie či Řecko sází na Haftara.
„Evropské možnosti v Libyi se rychle zmenšují. Musí jednat rychle, jestli chtějí ochránit své zájmy, zabránit ruskému pronikání a vypuknutí další války ve svém sousedství, jako je ta syrská,“ nabádá evropské státníky ke koordinované akci Tarek Magerisi.
28. dubna 2020 |
