V Barceloně jste už 10 let. Dokážete říct, jak se město změnilo za poslední týdny?
Od přátel vím, že hodně lidí přišlo o práci a propustili je. Hodně firem jednoduše zavřelo a nemohlo si je dovolit. Takže asi nastane horší krize než v roce 2009. Stát slibuje nějaké kompenzace v podobném rozsahu jako svého času zachraňoval banky, takže se spíš teprve ukáže, jak moc to myslí vážně.
Španělsko je na tom v počtech nakažených v Evropě nejhůře hned po Itálii. Čím to podle vás je?
Je asi nemožné testovat přes 40 milionů lidí žijících ve Španělsku. Takže se testují jen případy, které nutně potřebují lékařskou podporu. Ale nikdo to neřekne nahlas.
A zvládá podle vás současnou situaci španělské zdravotnictví dobře?
Nedávno zřídilo aplikaci, kde člověk zadá svoje data – adresu, kontakt, svůj zdravotní stav, jak se cítí a jestli má nějaké chronické nemoci. Systém pak vyhodnotí, jaké by měl člověk dělat další kroky. Jelikož je mi 37 a nejsem jinak nemocná, systém mi doporučil klid na lůžku, paralen a žádnou námahu. To je vše.
Co obyvatelé Španělska a vláda? Jaký mají k pandemii přístup?
Myslím, že tak „po španělsku“ – tedy pomalu a chaoticky dělá vláda vše, co může. Těžko ale říct, jestli nějaký demokratický stát a zdravotní systém může reagovat opravdu adekvátně a dostatečně rychle na tuhle nemoc.
Je také vidět tlak a prospěchářství soukromého sektoru, současně i politické tlaky a nesmyslné debaty, vzájemná kritika, zdržování v nějakých razantnějších krocích. A hle, najednou je nemocných 40 tisíc lidí.
Osobně největší problém vidím v chování veřejnosti – ignorování a zlehčování nařízení i situace.
Roušky ve Španělsku nejsou
Je v tomhle hodně odlišné Španělsko od Česka?
Španělé nejsou Češi, Španělé raději budou dělat večírky na balkóně a chodit po ulicích. Cokoliv jiného, než aby šili roušky.
Určitě není zapotřebí panika, ale prostě dodržovat nařízení. Vládnoucí strana musí být nekompromisní, což tady je trošku problém. Do věci se vložila i armáda a ministerstvo obrany dostalo konečně volnou ruku, takže doufejme, že se to zlepší. Minimálně, že budou lidi více kontrolovat.
Je ve Španělsku dostatek roušek pro každého? V Česku je ochranných potřeb nedostatek, lidé si roušky šijí doma z povlečení či triček.
Nákup roušek je komplikovaný. V obchodech nebo lékárnách nejsou k sehnání, všechny se daly do nemocnic pro zdravotnický personál a čeká se na další dodávky. Celkově je veškerý ochranný materiál možné koupit jen přes internet a doručení je přibližně 10 dní, co jsem tak našla.
Kateřina F. (37) žije již deset let v Barceloně, původem pochází z Česka. Přestože redakce iDNES.cz zná její pravou identitu, na její žádost je v rozhovoru uvedeno pouze její křestní jméno. Ve Španělsku pracuje pro globální technologickou firmu. |
Ale když se dívám z okna, tak většina lidí roušky nosí. Těžko říct kde je koupili.
Máte představu, kde jste se mohla nakazit?
Tuším, že jsem se nakazila na letišti, popřípadě v letadle, když jsem se vracela domů z Prahy, tedy 7. března.
„Nikdo za mnou nepřijel“
Kdy a jak jste poprvé zjistila, že jste nemocná?
První příznaky jsem měla dva dny poté, byl to pocit, že na mě leze chřipka… Stoupla mi teplota na 37,2 a měla jsem střevní potíže. Ze začátku jsem si myslela, že je to opravdu jen chřipka, ale všude bylo tolik varování s ohledem na koronavirus, tak jsem raději zavolala na zdravotní středisko s tím, že jsem poslední týden dost cestovala přes Evropu, že mám teplotu a možná chřipku.
Nařídili mi zůstat doma a v případě nutnosti volat sanitku a kontaktovat speciální linku v Katalánsku. Na speciální lince si vzali moje data, bydliště a zeptali se na stav. Následně mi řekl, že někoho pošlou mě otestovat. To bylo 9. března. Od té doby mě nikdo nepřijel zkontrolovat a ani mě nikdo nekontaktoval.
Takže ještě čekáte na otestování?
V podstatě ano. Volala jsem každý den a jen se prodlužovala doba se vůbec dovolat. Pak už mi jen oznamovali, že pokud budu mít vážné problémy, zavolám si volám sanitku a nikam nechodím.
Jak se cítíte? Jak nemoc probíhá?
Můj stav se začal zhoršovat tak čtvrtý den, to jsem už měla teploty 37,5 a suchý, dávivý kašel. K tomu bolesti svalů, hlavy a pořád střevní potíže. S tím se pojil i pocit, že jdu do schodů, přestože jsem ležela. Byla jsem a stále jsem tak strašné unavená, že v podstatě jen neustále spím. V těch dnech jsem už brala třikrát denně paralen, sirup na kašel a inhalovala jsem. Chtěla jsem tím aspoň trochu zvlhčit ten suchý kašel.
Několik dní mi splývá dohromady, prospala jsem je a prožila v teplotách – ale nikdy ne více než 37,8 stupně. Prospala jsem tak 18 hodin denně, možná i více. Ze všeho nejhorší byla bolest hlavy a ten strašný kašel. Nemohla jsem vůbec mluvit, měla jsem úplně přesušené hrdlo a dusila se u každého slova.
Asi tak po dalších šesti dnech jsem začala mít pocit, že mám víc sil a je mi lépe. Kašel začal být vlhčí, spát jsem už tolik nepotřebovala.
V Česku mám rodiče
Jak se cítíte nyní?
Dnes je to patnáctý den od prvních příznaků. Pořád mám kašel, pořád mě stojí úsilí mluvit nebo se soustředit. Mám pocit těžkého hrudníku a že jdu stále do schodů z toho, jak se mi motá hlava, ale cítím se o něco lépe, o něco silnější.
Před pár dny jsem se dovolala mojí obvodní lékařce. Mám diagnózu virus – zápal plic a nemocenskou potvrzenou přes e-mail s kontrolou 1. dubna. Doktorka mi doporučila sirup na kašel, který jsem v lékárně koupila online.
Žijete ve společné domácnosti se svým přítelem. Nebojíte se, že se nakazí?
Přítel to chytil ode mě nejspíš hned první den, když jsem ještě neměla ani příznaky. Jeho průběh je mnohem lehčí, jen ho bolí v krku, je unavený a bolí ho hlava. On osobně je v mnohem lepší kondici než já, je silnější.
S přítelem se navíc staráme ještě o jeho rodiče, 79 a 83 let. Naštěstí nebydlíme spolu. Nyní jsme je však dlouho neviděli, kvůli nemoci se od nich držíme dále. Zatím čekáme, až budeme úplně bez příznaků, alespoň pět dní, abychom mohli jít nakoupit, uklidit, dělat to, co děláme normálně každý den – a taky abychom pomohli i jim.
Nepřemýšlela jste, že byste se kvůli pandemii koronaviru vrátila zpět do Česka, do rukou českých lékařů?
Upřímně, já jsem po těch letech prostě doma tady, takže doufám, že to brzo přejde a v létě se budeme všichni vesele válet na plážích.
Jak to zvládáte po psychické stránce?
Psychicky jsme na tom dobře, holt jsou situace, které člověk nezmění a musí se s nimi smířit. Těším se, až tohle všechno bude za mnou a vrátím se zpět k normálnímu životu.
Osobně mám opravdu strach o svou mamku, taky už není nejmladší a ani v té nejlepší kondici. Já jsem tady, ona v Česku… Na druhou stranu mě uklidňuje, že i když Češi na českou vládu nadávají, tak osobně tleskám rychlým opatřením a snaze z jejich strany dělat cokoliv. Chyby dělá každý, ale ta snaha se počítá.
