„Beze mě nemůžou přežít. Úplně ve všem jsou na mně závislí. ‚Ztratil jsem brýle: Nevíte, kde jsou?‘ ‚U postele.‘ ‚Kde je ovladač od televize?‘ ‚Tamhle,‘“ popisuje osmačtyřicetiletá hospodyně Bety Santosová svou práci pro nejmenovanou brazilskou rodinu. Slouží u ní už čtrnáct let.
Každé ráno opouští favelu v Riu de Janeiru a autobusem jede do luxusní čtvrti Barra da Tijuca u pobřeží, ve které „její“ rodina žije. Stejně jako miliony dalších žen v Latinské Americe totiž patří do „kultury služek“.
Bohaté rodiny v Brazílii či Mexiku si najímají hospodyně, které pro ně obstarávají vše od uklízení po přípravu jídla. „Tento druh práce je pro bohaté nepřijatelný. Je to nedůstojné, oni toto nedělají,“ vysvětluje socioložka Jurema Britesová z univerzity ve městě Santa Maria.
Situace je podobná i v Mexiku. „V mnoha domácnostech lidé neumějí vařit, uklidit, zamést – nebo na to nejsou připravení,“ říká Luis Alvarez z občanské společnosti Hola Vecino (Zdravím, sousede) v bohatém mexickém městě San Pedro Garza García.
Právě lidé z vyšších tříd, kteří si mohou dovolit cestování po světě, do zemí Jižní Ameriky zavlekli koronavirus. První případ nákazy v Brazílii zaznamenali tamní lékaři na konci února u muže, který se vrátil z Itálie. Podobně se virus dostal i do dalších zemí. Do Ekvádoru a Uruguaye například přišel ze Španělska, napsala BBC.
Také do Chile jej přinesli cestovatelé, do Mexika zase pravděpodobně lyžaři, kteří přijeli z amerického Colorada. Reakce vlád jsou však v každém státě jiné. Zatímco Argentina, Peru a dokonce i Venezuela rychle vyhlásily celostátní karanténu, prezidenti Mexika či Brazílie v opatřeních zaspali.
V brazilských favelách brání nákaze gangy. Prezident dál mluví o chřipečce |
A domácí hospodyně, které denně přejíždějí mezi bohatými a chudými oblastmi, se brzy staly „spojkami“, které nebezpečný virus mohou roznášet dál. Jak v Mexiku, tak v Brazílii, ale i jinde. Ostatně první obětí koronaviru v Riu byla služebná. Nakazila se zřejmě od svých šéfů.
Stejně jako třiašedesátiletá brazilská hospodyně Cleonice Gonçalvesová. Její „paní“ se nakazila v Itálii a podle příbuzných Gonçalvesové i několika tamních úředníků to před svou služebnou zatajila, uvedla agentura Reuters. Hospodyně pak zemřela na nemocničním lůžku v odlehlé horské vesnici, kde žila.
„Zemřela, protože její šéfová nemá žádnou empatii. Tento přístup se nedá odpustit,“ uvedla švagrová oběti. V obci navíc vypukla panika kvůli možnému rozšíření koronaviru. Den po ženině smrti vyzval brazilský ministr práce vyšší třídu, aby svým služkám a dalším zaměstnancům dala placené volno.
Výjimkou měly být jen „absolutně nepostradatelné“ služby. Mnohé rodiny se doporučením řídí. Některé sice nechaly své podřízené doma, peníze jim ovšem neposílají, píše list The New York Times. Pro další je stále nepředstavitelné, že by se o sebe měly starat samy.
Hrozba v chudinských čtvrtích
V cizích domácnostech pracuje osm procent latinskoamerických žen, což je nejvíc ve srovnání s ostatními rozvojovými oblastmi. Služky jsou závislé na penězích rodin, ony zase na službách hospodyň. Do práce tak dál dobrovolně dojíždějí mnohé služebné, ať už cítí závazek vůči „svým“ rodinám, či protože by zkrátka jinak nevyžily. Navzdory strachu z nákazy.
Také Bety Santosová ke svým zaměstnavatelům dál jezdí. „Bojím se, že to chytím, ale být nezaměstnaná teď pro mě nepřipadá v úvahu. Jsem dělnice,“ říká žena pro deník The Washington Post s tím, že za styl života bohatých teď zaplatí ti nejchudší.
Právě v přeplněných chudinských čtvrtích je nákaza koronavirem časovanou bombou. „Až začne vyšší třída šířit virus mezi střední a nižší třídu, přijdou problémy s karanténou. V jediné místnosti tam žije i několik lidí, nákaza by tak mohla způsobit obrovské potíže,“ upozorňuje lékařka Beatriz Perondi z kliniky v São Paulu.
A zatímco hospodyně, chůvy či zahradníci bohatých se budou muset léčit v přetížených státních nemocnicích, jejich zaměstnavatelé se nechávají hospitalizovat v těch soukromých.
„Naše zdravotnictví je už teď na pokraji kolapsu. Pokud se Evropa, která nemá žádný z našich problémů, takto potýká s tragédií, co můžeme očekávat my?“ varuje infektoložka Vivian Avelino-Silva z univerzity v São Paulu pro agenturu Bloomberg. Má proč, v oblasti panuje mezi lidmi největší nerovnost na světě. Více než třetina tamní populace žije v chudobě a často bez přístupu k čisté vodě.
