Připevnění pamětní desky na zeď domu v pondělí přihlíželo několik účastníků pietní akce, novinářů i náhodných kolemjdoucích. Lidé si na desce mohou přečíst například báseň, kterou Zajíc složil Janu Palachovi, nese i připomínky jeho dopisů adresovaných blízkým a veřejnosti, Zajícovu fotografii či novinový snímek z jeho pohřbu.
„Nejsme napojeni na žádnou iniciativu, Zajíce jsme začali připomínat proto, že si myslíme, že je upozaděn. Jeho a Palachova oběť přitom byla stejná,“ řekl za organizátory Josef Maraczi.
Zajíc studoval průmyslovou školu v Šumperku. Silně prožíval události Pražského jara, srpnová okupace i lednové sebeupálení Jana Palacha ho velmi zasáhly. Účastnil se protestní hladovky v Praze i Palachova pohřbu.
Postupně v něm pak uzrála myšlenka, že bude pochodní číslo dva. Ačkoliv o svém záměru mluvil, nikdo mu v něm nedokázal zabránit, rodina o jeho plánu nevěděla.
V den 21. výročí komunistického puče se v průchodu domu č. 39 polil hořlavinou a zapálil. Chtěl vyběhnout na Václavské náměstí, to se mu ale nepodařilo a zemřel uvnitř domu.
Palachova oběť jako vykřičník v životě Jana Zajíce, pochodně číslo 2 |
Zajíc si přál pohřeb v Praze, to však komunistické úřady nedovolily. Poslední rozloučení, kterého se zúčastnily tisíce lidí, se tedy konalo 2. března 1969 ve Vítkově na Opavsku, odkud pocházel.
Palacha i Zajíce si v pondělí v podvečer připomenou také v Zábřehu na Šumpersku u nového „antipamátníku“, který ve městě připomíná srpnovou okupaci. Piety se zúčastní také režisérka Olga Sommerová, která letos uvedla film Věřím, že více světla potřeba nebude zachycující okupaci i osudy Zajíce a Palacha.
