O Hradcově úmrtí v neděli informoval jeho synovec Jiří Hradec. Poslední rozloučení bude 25. února v Mělníce.
Činnost odbojové skupiny bratří Mašínů vnímal Hradec jako snahu bránit nezávislé Československo jako svobodný stát před komunistickou zvůlí. „Mašínové dospěli k názoru, že vůči násilí je nutné bojovat jedině násilím. Lidé, kteří mají takové tendence, ničemu jinému nerozumějí. Proto byla snaha získat alespoň nějaké zbraně, abychom se mohli bránit,“ zavzpomínal Hradec loni na podzim, kdy přebíral osvědčení za účast ve třetím odboji.
Hradec připomněl, že on i jeho rodiče dostali za ukrývání zbraní Mašínů vysoké tresty vězení. Upozornil také na kruté výslechy v komunistických vězeních, které jeho otci způsobily važné psychické potíže.
Vladimír Hradec se narodil 30. května 1931 v rodině bývalého legionáře. S bratry Mašínovými se seznámil v roce 1942 v Poděbradech, kde chodil se Ctiradem Mašínem do měšťanky. „Počátkem 50. let se Vladimír Hradec připojil k protikomunistické odbojové skupině kolem bratrů Mašínů, v níž zastával funkci jakéhosi ‚zbrojíře‘,“ uvádí Hradcův životopis na webu Ústavu pro studium totalitních režimů. Hradec pro skupinu zajišťoval a ukrýval zbraně, pomáhal vyrábět součástky k zápalným bombám.
Mašínové dodnes rozdělují Česko, kvůli zabití policistů a pokladníka |
Policie Hradce zadržela na podzim 1953. Za velezradu, vojenskou špionáž a rozkrádání národního majetku byl v lednu 1955 odsouzen k 22 letům odnětí svobody. Jeho rodiče dostali 18 let a bratr 16 let vězení.
„Byl jsem zavřený deset a půl roku, prošel jsem uran i další věznice,“ vzpomínal později Hradec, který prošel jáchymovskými pracovními tábory Nikolaj a Rovnost. Na svobodu se dostal až v roce 1964. Po propuštění pracoval jako dělník ve Spolaně Neratovice. I nadále byl však považován za „státně nespolehlivého“.
